Německý Albstadt byl pro českého bikera Ondřeje Cinka hodně dlouho strašidelnou destinací. Pokaždé, když se měl závod jet právě tam, prožíval rodák z Rokycan těžké chvíle.
„Vždycky to na mě padlo. Už když jsem odjížděl z domova, tak jsem si pro sebe říkal: Jejda, zase ten Albstadt. Nikdy se mi tam nedařilo, navíc se většinou jezdilo za deště. Hrůza,“ prozradil Cink.
Jenže minulý víkend se jeho nechuť závodit v Německu zlomila, český reprezentant si v neděli dojel v úvodním podniku nového seriálu Světového poháru horských kol pro výborné čtvrté místo.
Co bylo tentokrát jinak oproti předchozím závodům v Albstadtu?
Především pěkné počasí, což mě v neděli nabilo energií. Šel jsem na start pozitivní. To byla výrazná změna, protože předtím to tak nebývalo, vždycky jsem se s tím v hlavě dost pral.
Ondřej Cink
|
Takže pro příště máte o starost méně. Už se nebudete trápit, když se řekne Albstadt?
Určitě ne. Budu vědět, že i tam už dokážu zajet dobrý výsledek. Předtím jsem to bral spíš jako prokletí. A teď se mi ho konečně podařilo zlomit.
Od medaile vás v cíli dělily pouhé dvě vteřiny. Dalo se něco udělat jinak?
Já si myslím, že jsem neudělal nic špatně. Nepropadl jsem se na startu, nepokazil ho. Naopak se mi podařilo dostat se co nejdřív dopředu. Jezdil jsem v první skupině. Možná v závěru jsem ten kopec měl jet hned od začátku a nečekat.
Bezprostředně po závodě převažovala spíš spokojenost, nebo zklamání, že z toho nebyla medaile?
Závod určitě hodnotím kladně, jsem moc spokojený. Jak už jsem říkal, hlavně že se mi podařilo zlomit prokletí Albstadtu.
Teď vás čeká start v Novém Městě na Moravě. Těšíte se?
Vždycky se sem rád vracím. I když letos je to trochu smutné, protože na závody nemůžou přijít diváci. To mě mrzí.
Sledoval jste na dálku, jak se vyvíjí situace kolem udělení možné výjimky od ministerstva zdravotnictví?
Jasně, ale pak jsem se dozvěděl, že pořadatelé výjimku nedostali. Stejně si ale myslím, že to dopadne podobně jako loni, že nějací diváci budou aspoň v lese kolem tratí.
 |
Máte na mysli takzvané houbaře?
Věřím, že se někdo objeví. Už se ke mně dostaly zprávy, že se lidé chystají. Tak snad to nakonec nebude zas až tak moc smutný závod. Podle mě uzavřou pořadatelé stadion a prostor startu a cíle, ale v lese to asi moc řešit nebudou.
Vaši blízcí se také chystají na „houby“, nebo budou sledovat závody spíš v televizi?
(usmívá se) Všichni asi nepřijedou, ale někdo dorazí. Třeba manželka, ta se do lesa chystá určitě. A taky kamarádi.
Nicméně o výhodě domácího prostředí asi nemůže být řeč. Nebo to vidíte jinak?
To je fakt, výhoda se tady ztrácí. Přitom já mám moc rád, když je hodně lidí, skvělá atmosféra. Vždycky mám hned mnohem víc energie, diváci mě ženou dopředu. Každý člověk kolem trati mi pomůže.
Všechna tahle bezpečnostní opatření a zákazy souvisejí s nemocí covid-19. Pokud vím, tak vy jste ji na přelomu roku také prodělal...
Máte pravdu. A nebylo to úplně jednoduché. I když v porovnání s lidmi, kteří leží v nemocnici, si nemůžu stěžovat. Shrnul bych to asi tak, že jsem měl takovou těžkou virózu.
Co přesně si pod tím mám představit?
Obvykle trvá viróza dva nebo tři dny, ale při covidu jsem se cítil mizerně deset dnů. Jenom jsem ležel v posteli a byl děsně unavený.
Návrat zpátky do tréninku pro vás musel být pořádně těžký...
Taky byl. Lidé, kteří měli covid, pak většinou nemuseli trénovat, ale já ano. A bylo to špatný. Trvalo mi zhruba měsíc, než jsem se začal cítit dobře a mohl si dávat dávky, na které jsem byl zvyklý.
Neměl jste obavu z covidových následků?
Popravdě řečeno měl. Zalekl jsem se, protože to bylo dlouhé a pořád jsem se necítil dobře. Celý leden byl dost psychicky náročný. Naštěstí se to nakonec zlomilo. Nechal jsem si vyšetřit srdce a plíce a výsledky dopadly dobře, takže pak už bylo všechno v pohodě.
Vraťme se zpátky k nadcházejícímu Světovému poháru v Novém Městě, s jakým výsledkem byste byl spokojený?
Já chci být v každém závodě na pódiu. Ale nezlobím se ani za místo do desítky. To se taky počítá. Nicméně pro Nové Město si vždycky dávám cíl – být do třetího místa. A jelikož to vypadá, že mi to snad letos půjde, tak bych o medaili rád zabojoval.
Už se také blíží letní olympijské hry v Japonsku. Jak moc se vaše myšlenky ubírají směrem k Tokiu?
Zatím moc ne, já mám totiž ještě předtím jeden velký cíl. Chci se v Leogangu v Rakousku (12. až 13. června) poprat o vítězství v závodě Světového poháru, protože tamní trať mi opravdu sedí.
Každopádně nějaké informace už o olympiádě určitě máte. Jaké jsou, neděsí vás?
Jsou spíš smutné. Přijet tam můžeme pět nebo šest dní předem, takže nebude až takový čas na aklimatizaci. Budeme uzavřeni v bublině, jenom ve vesnici a nikam se nedostaneme. Covid prostě všechno komplikuje. Pořád jenom chodíme na testy, teď už skoro každý den. Už aby to skončilo.
