Jakub Otruba znovu šlapal v úniku před pelotonem a navrch vyhrál rychlostní prémii.
Pavel Bittner opět vylepšil své letošní sprinterské maximum na Tour a projel cílem pátý.
A Mathias Vacek hájil zelený dres Madse Pedersena a byl tu pro svého lídra, když šlo o body.
Tři Češi jedou letošní Tour a všichni – byť každý v jiné roli – jsou na ní vidět.
A také se potí. Moc se potí.
„Za etapu vypijeme kolem patnácti bidonů a ani nejdeme na záchod, všechno vypotíme. Jako byste vylili tu vodu na horkou pánev,“ popisoval Jakub Otruba. „Dáváme si led za krk i pod paži, poléváme se, bereme si bidony také od neutrální motorky.“
Teploměr ukazoval během dne 38 stupňů.
Přesto: „Při etapách v Barceloně mi vedro připadalo hrozné,“ svěřoval se Otruba. „Teď tu máme dokonce osmatřicet a přijde mi to, jako by bylo doma pětadvacet. Člověk si zvykne.“
Pomalu abychom si zvykali i na obdivuhodné sprinterské kousky Tima Merliera, který (pokud budeme citovat server Velon) „se vynořil z ničeho a zvítězil“.
Jakoby chtěl belgický sprinter Quick Stepu na sebe napasovat další citát z Cyrana: „Tasím kord, ale žádný shon, hned v úvodu boj nerozhodnu. Pointa je mi nad zákon: na konci poslání vás bodnu!“
Podívejte se, z jaké pozice dokázal Merlier vyhrát:
Merlier „bodnul“ Girmaye, Kooije, Philipsena i další soky, když je ze své zdánlivě neřešitelné pozice v koncovce etapy převálcoval, načež poskytl vítězný rozhovor a svalil se vyčerpáním na schodech v tiskovém středisku, kde dlouze ležel a zhluboka se vydýchával.
V hromadném spurtu „bodl“ také Pavla Bittnera, který i tak mohl oslavovat, protože po 16. a 11. místě v úvodních dvou sprinterských etapách takové umístění opravdu potřeboval.
Stalo se pro něj důkazem: Ono to půjde!
Navzdory květnovému zranění vazů v kotníku. Navzdory tréninkovému výpadku. Navzdory zklamání z dojezdu páteční etapy do Bordeaux, v němž měl rychlost, ale nechal se zablokovat.
„Po zranění jsem potřeboval pár etap, abych se do toho zase dostal a abych si zvykl i na zdejší horko. Mám radost, že je to lepší a lepší,“ líčil sprinter stáje Picnic PostNL.
Merlier si opět podmanil spurt, Bittner finišoval pátý. Otruba slavil na prémii |
Už v předchozích dnech cítil na kole sílu, jenže s týmem dělali chyby. Nyní tvrdí: „Poučili jsme se.“
Nepochyboval, že dostihnou Slocka z Lotta, posledního zbylého z původního tria uprchlíků, i když se Belgičan držel před balíkem až do mety 1400 metrů před cílem.
„V rychlosti, jakou jsme měli v balíku, jsem si byl jistý, že ho dojedeme,“ popisoval Bittner. „Pak bylo důležité být na dobré pozici při přejezdu z velké silnice na šesti kilometrech do cíle, což se nám povedlo. Měl jsem skvělou podporu od Johna Degenkolba, Juliuse van den Berga, Niklase Märkla a Fritse Biesterbose.“
Zvládl na jedničku důležitou předposlední zatáčku. Tou poslední se naopak musel prodírat u vnitřní bariéry, čímž poněkud ztratil rychlost.
„Ale i pak jsem byl v o.k. pozici a na dlouhé 500metrové rovince spurtoval, co šlo. Merlier, který neskutečně letěl dopředu, byl pro mě jakýmsi magnetem, na který jsem se mohl tlačit – a na pásce mi to stačilo na páté místo, které je super. Přál jsem si mít už v prvním týdnu Tour jeden normální spurt, což se povedlo.“
Zatímco on zařídil českou vlajku ve výsledkové grafice elitní desítky sobotní etapy a Mathias Vacek ji tam drží v celkové klasifikaci, Jakub Otruba se staral o zviditelnění českých barev (a navrch i těch bílozelených stáje Caja Rural) po celý den v úniku.
Ba co víc, prováděl to už druhý den po sobě.
Znovu ve sprinterské etapě, ve které bylo více než pravděpodobné, že sprinterské týmy si její závěr pohlídají a únik neuspěje.
Ale, jak opět praví Cyrano: „Ač bez naděje, přece bojovat se musí!“ To platí i v případě, kdy „jediné, čemu podléháme víc než ženě, je únava.“
Otruba bojoval, přičemž za pátek a sobotu strávil v únicích více než 300 kilometrů. V pátek s jediným souputníkem Baptistem Veistrofferem a v sobotu s dvojicí parťáků, Thibaultem Guernalecem z týmu TotalEnergies a Belgičanem Liamem Slockem z Lotta.
Kolo Evenepoela pod bedlivým dohledem. A jak je rychlé? Tour očima mechanika |
„Byly to dva dny, kdy bylo lehké se dostat do úniku a ukázat se v něm. S lidmi, se kterými jsem v nich jel, mi utíkaly rychle a docela jsem si to i užil,“ svěřoval se v rozhovoru pro iDNES.cz.
Taková je koneckonců jeho role, kterou mu v týmu už před Tour přidělili: pronikat do úniků především v rovinatějších etapách.
„V té páté do Pau mě ještě pošetřili, abych zkusil v jejím závěru pomoci ve spurtu Fernandovi Gaviriovi,“ vyprávěl. „Zjistili jsme však, že jak týmy ve spurtu rozjíždějí své vláčky, jde o velký stres, ve kterém moc jezdit neumím. Tak jsme rozhodli, že se v dalších rovinatých etapách budu snažit dostat do úniku. Myslím, že jsme udělali správně. A v týmu jsou spokojení.“
Coby příjemný bonus si nadělil triumf na rychlostní prémii v Saint-Cyprienu, vydřený po tuhém souboji se Slockem. „Rychlostní prémie má v takové etapě větší prestiž než vrchařské prémie 4. kategorie za jeden bod, přes které jsme také jeli,“ usoudil. Před druhou „čtyřkou“ nicméně dostal z týmového auta pokyn: „Zkus nastoupit.“
Důvod byl nasnadě: pokusit se tím o cenu a zlaté číslo pro nejbojovnějšího jezdce etapy.
Nastoupil, odrovnal Guernaleca, chvíli ujížděl i Slockovi. „Jenže ten Belgičan byl silnější a pak mě v tom kopci pěkně nechal za sebou.“
Dvanáctisekundovou ztrátu, kterou na prémii na Slocka nabral, už dorovnat nedokázal, tělo se brzkým pokusem o nástup zakyselilo. „Při Tour je navíc výhodou, že pokud jedete na čele, televizní motorka je před vámi sice nějakých 10 až 15 metrů, ale závětří za ní vám pomáhá. Čímž neříkám, že Slocka táhla motorka. Prostě tu výhodu měl.“
Přesto si Otruba mohl v cíli odškrtnout další povedenou etapu. Titulek na stránkách týmu Caja Rural hlásil: „Jakub Otruba předvedl na cestě do Bergeracu další ukázku své bojovnosti.“
Momentka z 8. etapy cyklistické Tour de France.
Nedělní, devátá etapa se už odehraje v podstatně kopcovitějším terénu a zavede jezdce směrem k Centrálnímu masivu.
Že by snad usiloval o únikový hattrick?
Pousmál se: „Zítra už bude o únik mnohem větší boj, jak kvůli terénu, tak proto, že půjde o etapu před volným dnem. V týmu mě asi budou chtít pošetřit a spíš upřednostnit naše vrchaře. Třeba Josého Parru, kterého by účast v úspěšném úniku mohla poslat zpátky nahoru i v celkovém pořadí.“
Ačkoliv... nikdy neříkej nikdy, že?
„Pojedu po startu v popředí, ten profil se mi líbí,“ dodal Otruba. „Kdyby mě dění v etapě někde do úniku vyvezlo, rád se v něm zase ukážu. Ale nemyslím, že to bude můj hlavní úkol.“
Bittner před nedělní porcí práce očekává: „Těžká etapa, očekávám celý den full gas. Cítím se fajn, tak budu závodit, jak to jen půjde. V pondělí si odpočinu a potom se s plnou silou vrhneme do druhého týdne Tour, na který se moc těším.“
Naopak Mathias Vacek si před devátým dějstvím závodu uvědomuje: Tohle je terén, který by mi měl sedět. A Madsovi (Pedersenovi) snad taky.
Jedna vrchařská prémie 2. kategorie, dvě trojky a jedna čtyřka, na kterou dojde 25 kilometrů před cílem.
Vedení týmu Lidl-Trek se netají tím, že v neděli se jeho jezdci naladí do útočného módu.
Sportovní ředitel Steven de Jongh přiznává: „Celou trasu deváté etapy jsem si před Tour projel v autě, abychom na ni byli co nejlépe připraveni.“ Totéž udělal i v souvislosti se čtvrtou etapou, ve které posléze trio Pedersen, Simmons, Vacek excelovalo.
Mnozí experti očekávají, že stejní tři jezdci se v neděli znovu pokusí o ofenzívu. „Simmons a Vacek jsou momentálně velmi silní a mohou se probít do té správné skupiny,“ říká De Jongh.
Pokud se s nimi ve stejné skupině ocitne i Mads Pedersen a udrží se v ní až do finálního souboje v Usselu, bude strategie týmu jasná: Vše pro Madse.
Cyklistika je týmový sport. A Pedersen by byl při spurtu více jezdců největší sázkou na úspěch.
Ani na Mathiase Vacka, závodícího v životní formě, tudíž zatím nemůžeme plně aplikovat další citát z Cyrana: „Chci sám zpívat, snít a smát se, jít si dál, být volný, nemít v očích strach.“
Strach český mistr rozhodně nemá.
Ovšem ví, kdo je lídrem jeho týmu pro klasikářské etapy a majitelem zeleného dresu.
