„Thorovy skvělé výkony jsem pozorně sledoval, když jsem vyrůstal. Nejsem rozhodně tak velkou osobností, jakou byl on,“ povídá šestadvacetiletý lídr Vuelty.
Co má za sebou? Kudy se ubíraly jeho cyklistické cesty?
Nejvyšší čas představit si majitele červeného trikotu poněkud detailněji.
13. etapa ONLINEPáteční dění na Vueltě podrobně |
Na kole závodil Odd Christian Eiking od deseti let. „Dlouho jen tak pro zábavu,“ říká. „Teprve později mi došlo, že bych na něm mohl mít docela dobrou kariéru.“
V osmnácti podepsal smlouvu s předním norským třetidivizním týmem Joker, v jehož barvách pak v sezoně 2015 zaujal na podnicích kategorie do 23 let.
Vybojoval celkově 3. místo v Závodě míru a především vyhrál horskou etapu na prestižním Giro delle Valle d’Aosta, daleko před svými vrstevníky Enrikem Masem či Maxem Schachmannem.
„V Jokeru mi pomohli zlepšit se v mnoha směrech, od kopců až po sprinty,“ vyprávěl.
Už tehdy však inklinoval k tomu, aby se v budoucnu profiloval jako klasikář a vrchař.
A velmi brzy také ve World Tour.
Seznamka s World Tour, pak odchod níž
Eiking se totiž ocitl v hledáčku francouzské formace FdJ. Její šéfové ho už v sezoně 2015, ještě coby jezdce Jokeru, pozvali na týmový kemp a navíc začal úzce spolupracovat s koučem FdJ Davidem Hanem.
A tak ještě před 21. narozeninami získal kontrakt v prvodivizní stáji.
„Předložili mi dobrý program, jak se rozvíjet jako jezdec, a měl jsem kolem sebe kvalitní zázemí. Ale hlavně jsem se mohl učit ve World Tour,“ ocenil.
Pravda, FdJ bylo stájí, kde se naprosto vše odehrávalo ve francouzštině a v níž si nefrancouzští cyklisté připadali jako unikát. V době Eikingova příchodu tam působili pouze tři další, a to ještě Brazilec Murilo Fischer a Fin Jussi Veikkanen v zemi dlouhá léta žili a neměli tedy s jazykem žádné problémy.
„Naštěstí jsem měl předtím francouzštinu na škole, zapadl jsem docela dobře,“ ujistil Eiking.
V týmu soustředěném okolo majitele bílého dresu na Tour Thibauta Pinota dostal šanci předvést, co umí. V 21 letech se probil do první šestky v kláních Kolem Norska či Arctic Race a poprvé okusil Vueltu.
„Úroveň ve World Tour je vysoká, ale ne děsivá,“ usoudil.
V sezoně 2017 nicméně ve svém vývoji ustrnul, další zlepšení nepřicházelo. A navíc ho vedení týmu vyhodilo z Vuelty ráno před závěrečnou sprinterskou etapou do Madridu.
Oficiální důvod: nevhodné chování.
„To bylo pro mě naprosto šokující,“ říkal Eiking. „Kdybych měl u nich smlouvu na příští sezonu, neudělali by to. Šel jsem po večeři na dvě piva se svým švédským kamarádem Tobiasem Ludvigssonem. Nebyl jsem sice v posteli přesně v jedenáct, ale ani o moc později.“
Šéf týmu Marc Madiot nicméně nabízel jinou verzi: „Kdyby si dal jen dvě piva, nebyl by rozhodně ještě další den ráno opilý!“
Vztahy na ose Eiking - FdJ ochladly na bod mrazu. Rozhodl se změnit prostředí... a sestoupit o stupeň níž. Zájem o něj projevil druhodivizní belgický tým Wanty Groupe Gobert.
„Na papíře to vypadalo jako krok zpět, ale pro mě šlo o krok nahoru a správným směrem,“ vysvětloval. „Odešel jsem do týmu, kde mi přislíbili více šancí a volnější roli v kopcovitějších závodech.“
Navíc mu slíbili ještě něco: Tour de France, kam dostávali divokou kartu.
S debutem na nejslavnějším závodě si musel počkat na rok 2019. V pařížském cíli se poté našel na 111. místě celkového pořadí.
Léto roku 2021: Nejsem neškodný
Nutno říct, že ani ve svých prvních třech sezonách v dresu Wanty nezářil. Tu a tam solidní výsledek na menším závodě, ovšem žádný průlom.
Teprve letos, kdy tým získal prvodivizní licenci, na sebe začal v létě výrazněji upozorňovat. Koncem července obsadil 7. msto na worldtourové klasice v San Sebastianu, nedlouho poté skončil celkově druhý na norském Arctic Race.
Roglič chtěl ujet, ale spadl ve sjezdu. Do červeného jde na Vueltě Eiking |
A přišla Vuelta.
Lídrem týmu zde byl Louis Meintjes, ale Eiking se v prvním týdnu držel relativně v popředí celkové klasifikace. Před 10. etapou mu patřila devatenáctá příčka. A když stáj Jumbo zatoužila dočasně se zbavit vedení v závodě a ponechala partě uprchlíků včetně Eikinga velký prostor v etapě do Rincón de la Victoria, měl na sobě zčistajasna červený dres.
„Tolik povinností je s tím spojeno, jakmile vedete Grand Tour,“ vykládal při mediálním kolečku lídra závodu, kdy poznával dosud neprobádané končiny. „Ale je úžasným zážitkem mít ten dres na sobě.“
Srdnatě ho hájil ve středu na dojezdové stěně ve Valdepeňas de Jaen, kam se vyšplhal desátý, a nepřišel o něj ani v nevyzpytatelné čtvrteční etapě do Córdoby.
Najednou měl k ruce i zkušené grandtourové válečníky Reina Taaramäeho a Jana Hirta, který pro něj pracoval na druhém čtvrtečním stoupání.
„Naštěstí se velký boj o celkové pořadí nekonal, přestože na druhém kopci útočil Giulio Ciccone,“ svěřoval se v Córdobě a andaluském parnu. „Je tu sice o dost větší horko, než mám rád, ale měli jsme dva týdny na to, abychom si na tyto teploty zvykli.“
Stále má náskok 58 sekund na Guillauma Martina z Cofidisu a 1:56 minuty na největšího favorita Primože Rogliče, na čemž by páteční sprinterská etapa - pokud nezaúřadují vítr či pády - neměla nic změnit.
Potom však přijdou dva víkendové horské testy před přesunem karavany na sever Španělska.
„Zatím Odd s pomocí týmu hájí červený dres velmi dobře,“ podotkl Valerio Piva, sportovní ředitel Intermarché-Wanty-Gobert. „Mohl by ho udržet i do začátku třetího týdne. Ale ať se stane cokoliv, dvakrát už jsme na této Vueltě vedli, máme i vyhranou etapu, je to pro tým závod snů.“
Pro Eikinga pochopitelně také.