O víkendu projel cílem světového šampionátu ve francouzském Les Gets s rukama nad hlavou.
Ukazoval na nich všech deset prstů.
Výmluvné gesto, vždyť se právě stal podesáté mistrem světa v olympijském cross country. Nevídaný úspěch.
„Tohle místo má pro mě velké kouzlo. V juniorech jsem se tady stal poprvé mistrem světa a teď jsem tady vyhrál znovu jako jeden z nejstarších v historii,“ usmíval se Nino Schurter.
DESET! Vážně se to stalo? Nino Schurter je podesáté mistrem světa.
Je to osmnáct let, co poprvé porazil svět mezi juniory. Ve třiadvaceti se pak stal poprvé světovým šampionem mezi elitou a nyní má těch titulů deset.
Jednou tolik, co výše zmiňovaný Absalon.
Přitom letos to nebylo vůbec jednoduché.
V 36 letech už i Schurter poznává, že jeho tělo postupně chřadne, že už nedokáže vítězit v každém závodě, do kterého nastoupí. I proto se víc a víc soustředí na velké šampionáty. O víkendu ukázal, že to umí jako málokdo.
Bikerskými šampiony jsou Schurter a Ferrandová-Prévotová, Cink dojel desátý |
Rval se s mladšími esy současného MTB – se Španělem Valerem, Francouzem Sarrouem, Alanem Hatherlym nebo olympijským šampionem Tomem Pidcockem, který sice startoval až z páté řady kvůli malému počtu bodů, ale po třech kolech byl mezi nejlepšími.
Nakonec to byl právě Valero, který se Schurtera držel nejdéle. Zůstali spolu až do posledního kola, než mu Schurter v oblíbené technické pasáži pláchl a rozhodl.
„Je to fakt neuvěřitelné. Když jsem projížděl cílem, nechtělo se mi věřit, že jsem vážně zase vyhrál. Na konci jsem se snažil na Valera tlačit, chtěl jsem ho donutit k chybám. Naštěstí jednu udělal, díky čemuž jsem mu mohl poodjet,“ vyprávěl dojatě.
Začínal s Jankou na lyžích
Přitom vůbec legendou horských kol být nemusel.
Asi jako každý Švýcar, i on začínal s lyžemi na nohou. Lyžování je důležitá součást tělocviku ve většině tříd základních škol v zemi a ani malý Nino tomu neutekl.
„Vyrůstal jsem v malé vesničce v horách, kde jsem jako dítě závodně lyžoval třeba s Carlem Jankou, olympijským vítězem ze Soči. Potkávali jsme se i s Dariem Colognou, olympijským vítězem na běžkách. Všichni jsme stejně staří, ročník 1986, a narodili jsme se jen pár kilometrů od sebe,“ popisoval.
Schurter ale u lyží nevydržel. Spolu s bratrem přešel na kolo. Nejprve silniční a poté horské, které ho uchvátilo syrovou přírodou, kterou tak miluje.
Zamilovali si ho i čeští fanoušci, které bavily hlavně jeho souboje s Jaroslavem Kulhavým. Oba k sobě přitom měli obrovský respekt, který přerůstal až v kamarádství.
Kvůli Kulhavému dokonce Schurter před čtyřmi lety přijel i na Pražské schody.
„Budu upřímný. Jsem tady kvůli Jaroslavovi. Pořadatelé se mě snaží lákat rok co rok, ale až letos mě požádal Jarda, a to je něco jiného. Mám rád naše vzájemné souboje, nemohl jsem odmítnout,“ usmíval se tehdy.
Roky spolu sváděli úchvatné souboje, ze začátku právě i s Absalonem, ale ten před šesti lety ukončil kariéru a Kulhavý už pár let k absolutní špičce nepatří.
Místo toho se vyrojili noví bojovníci. Schurter se tak musel vyrovnat s nástupem borců typu Mathieu van der Poel a Tom Pidcock. Jeho samotného přitom začaly trápit zranění a tři roky nevyhrál závod Světového poháru.
DESET! Vážně se to stalo? Nino Schurter je podesáté mistrem světa.
Dočkal se zase až letos v Brazílii a byl z toho opravdu naměkko. Tak zkušený a ostřílený biker v cíli slzel, několikrát zabořil hlavu do ramena svého manažera.
Triumfoval totiž po třiatřicáté, čímž vyrovnal Absalonův rekord.
„Byl to jeden z mých posledních velkých cílů, teď máme triumfů stejně, což je fajn,“ popisoval po pár minutách.
To ještě netušil, že na konci léta vyhraje svůj desátý titul mistra světa.
Zkratky k úspěchu nevedou
Čím to, že se tak dlouho drží mezi absolutní elitou, a tak často jí dominuje?
Pro horská kola má ideální dispozice. Je menší, v technických pasážích dokáže získávat čas na většinu svých soupeřů. K tomu je to obrovský dříč.
„Vím, že zkratky k úspěchu nevedou. Takže dřu, ale zároveň dost odpočívám a snažím se jezdit bezpečně. Když chcete být dlouhodobě úspěšní, musíte se vyhýbat zraněním. Nikdo taky není stroj, aby neustále závodil. Třeba van der Poel závodí v zimě, v létě, pořád a teď začíná mít problémy se zdravím. On je zářným příkladem toho, že jsme jenom lidé,“ ví sám.
I proto si vybírá závody, které absolvuje.
Kromě Světových pohárů a velkých šampionátů prakticky nezávodí.
Místo toho se v tréninku věnuje síle, koordinaci, absolutnímu zrychlení. Snaží se bádat nad tréninkovými procedurami, vylepšovat je, aby i v 36 letech zůstal konkurenceschopný. A daří se mu to.
Sám je taky blázen do moderních technologií, takže se podílí na vývoji nových závodních komponentů. Často komunikuje se svými inženýry, dává jim zpětnou vazbu a podle šéfa týmu Thomase Frischknechta je v tom nejlepší na světě.
„Nino je opravdovým darem pro rozvoj technologií. Nasadíte mu na kolo nové pláště, on se projede jedno kolo a dá vám perfektní zpětnou vazbu. Přesně popíše, co bylo dobré a co ne. Nikdo to neumí tak jako on,“ řekl Frischknecht pro server Seznam Zprávy.
Asi i proto nemíní ani v pokročilém věku končit kariéru, vždyť je pořád nejlepší na světě.
„Víte, jezdím na kole a dostávám za to peníze. K tomu nepotřebuju motivaci. Už na sobě necítím žádný tlak, dosáhl jsem všeho, jsem uvolněnější. Můžu trénovat na úžasných místech po celém světě a závodit, kde se mi zamane. Momentálně nevidím lepší život, než je tenhle. A dokud mě baví, co dělám, vím, že budu i úspěšný,“ má jasno.
Své soupeře o tom přesvědčuje neustále.
