Podle Němce Jense Voigta ale Američana může o vítězství připravit jen smůla. "Lance vyhraje šestkrát za sebou a pak skončí," tvrdí Voigt. Stejného názoru je Walter Godefroot, šéf stáje Telekom: "Kdo má na to, aby ho porazil?".
Loni Armstrong, jenž se v roce 1997 vyléčil z rakoviny, si na vlastní obhajobu vsadil u renomované britské sázkové kanceláře William Hill tisíc liber, o svém triumfu rozhodl opět v alpských kopcích. Na druhého jezdce Jana Ullricha z Německa získal téměř sedm minut.
Právě Ullrich, vítěz Tour z roku 1997, který i předloni skončil těsně za Američanem, neprožívá šťastné období. Začátek sezony vynechal kvůli zranění a než se stačil vrátit k tréninku, přišel alkoholový prohřešek, který jej stál řidičský průkaz. Kvůli tomu navíc dostal v Telekomu dočasné stop.
Bez Italů Panataniho (jeho stáj Meractone Uno nebyla pozvána pro slabé výsledky), Garzelliho (doping na Giru), Simoni (stáj Saeco nebyla kvůli dopingu pozvána) se ještě zvýšila už tak velká Armstrongova šance na vítězství.
Pořadatelé závodu pozvali šestnáct týmů podle pořadí v žebříčku Mezinárodní cyklistické unie (UCI) a dalším dvěma dali divoké karty. Chybí mezi nimi ale například stáj dalšího Itala Maria Cipolliniho, vyhlášeného spurtéra, který v uplynulých letech vyhrál na Tour dvanáct etap.
Největšími Armstrongovými konkurenty by měli být Španělé Igor Gonzales de Galdeano, Joseba Beloki a Oscar Sevilla. Do pořadí na čelních místech by mohli promluvit i Kolumbijec Santiago Botero nebo Francouz Christophe Moreau.
Z historie Tour
První ročník se jel roku 1903, devatenáctidenní pouť napříč Francií absolvovalo šedesát cyklistů a vítězný francouzský kominík Maurice Garin dostal za vítězství prémii 20 000 zlatých franků. Po roce jej na trůnu vystřídal jeho krajan Henri Cornet, který se ve dvaceti letech stal dosud nejmladším vítězem Tour. Naopak Firmin Lambot z Belgie, který vyhrál v roce 1922, kdy mu bylo šestařicet, je nejstarším vítězem.
První legendou Tour se stal Belgičan Philippe Thys. V roce 1920 dosáhl třetího vítězství, během dalších let se však našli jeho ještě úspěšnější následovníci. Čtveřice velikánů dokázala zvítězit dokonce pětkrát: Jacques Anquetil z Francie (1957, 1961-64), legendární Belgičan Eddy Merckx (1969-1972, 1974) a další domácí cyklista Bernard Hinault (1978, 1979, 1981, 1982, 1985). Fenoménem 90. let se stal Miguel Indurain ze Španělska, který od roku 1991 dokázal vyhrát pětkrát v řadě.
Pozoruhodnou statistiku má nizozemský cyklista Joop Zoetemelk. Vyhrál sice pouze jednou, v roce 1980, ale šestkrát skončil druhý, třikrát čtvrtý a jednou pátý. Počet jeho zápisů do startovní listiny (16) patří k rekordům závodu.
Nejčastěji se v rekordních zápisech objevuje Merckxovo jméno. Vedle pěti titulů drží primát i v počtu etapových triumfů - třicet čtyři, spolu s Charlesem Pelissierem z Francie (1930) a krajanem Freddym Maertensem (1976) zvítězil v osmi etapách během jednoho ročníku (1970, 1974) a strávil také nejvíc dnů ve žlutém trikotu - 96.
Největším časovým rozdílem mezi vítězem a druhým jezdcem celkového pořadí skončila Tour v roce 1952. Vyhrál italský závodník Fausto Coppi o 27:27 minuty před Stanem Ockersem z Nizozemska. Nejtěsnější výhru naopak slavil v roce 1989 Američan Greg LeMond, jehož od Laurenta Fignona dělilo osm vteřin.
