Zatímco Tadej Pogačar neohroženě letěl pro rekordní páté vítězství v řadě na Lombardii, Majka si v poklidu šlapal vzadu mezi odpadlíky a užíval své poslední kilometry.
Přitom to byl právě on, kdo měl lví podíl na ostrém tempu, které odpáralo většinu startovního pole a připravilo půdu pro rozhodující Pogačarův nástup.
Když 40 kilometrů před cílem na nejtěžším stoupání dne Passo di Ganda vybočil doprava a přenechal práci Jayi Vineovi, smekl mu při střídání stráží symbolický klobouk i lídr UAE Emirates.
A když Pogačar na cílové rovince v Bergamu s jistotou věděl, že vítězství už mu nikdo nevezme, podíval se do kamery na motorce a zakřičel: „Díky, Rafo!“
A salute from the world champion as Rafal Majka’s job is done 🫡
Tadej Pogacar shows his respect as Majka helps him out one last time 🥹 https://t.co/7zDIUrLYgy
Šestatřicetiletý matador nakonec protnul cílovou čáru na 39. místě, a stejně jako na startu ráno v Comu, kde mu spolu se Salvatorem Pucciem, Pieterem Serrym či Louisem Mentjesem připravili ostatní jezdci tradiční špalír s točícími se koly, kterými vzdali veteránovi hold, tak ani o šest hodin později nebylo nouze o emoce.
„Ano, tohle je definitivní konec,“ řekl Majka pro Eurosport krátce poté, co slezl z kola. „Před Lombardií mě napadlo pár myšlenek, že by se ještě něco mohlo změnit, ale řekl jsem si jasné: dost. A teď jsem spokojený.“
Historický zápis na závěr jedinečné sezony. Pogačar má pátý triumf na Lombardii |
„Jsem rád za to, čeho jsem dosáhl,“ ohlížel se. „Jsem pyšný na svou kariéru, ale samozřejmě je to smutné. Závody mi budou chybět, ale chci poděkovat všem fanouškům za všechny ty roky, za podporu a energii, kterou jste mi dávali u silnic. Především však své rodině. Život jde dál, roky letí.“
Za plotem opodál stála jeho žena Magdalena a sledovala v jeho tváři směsici úlevy a melancholie. „Čekala jsem na to 19 let, protože Rafal je cyklistou stejně dlouho, jako jsme spolu,“ řekla pro CyclingUpToDate. „Ale dnes je to zvláštní pocit – je tu datum, kdy všechno končí. Je to výjimečný den a doufám, že si ho výjimečným uděláme.“
Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že se odchod do důchodu blíží. Vždyť ještě na květnovém Giru byl hlavní pilířem do hor pro Isaaca del Tora. V červnu se podruhé stal domácím šampionem a měsíc nato dojel třetí na Kolem Rakouska.
Jezdci z týmu UAE po první etapě Tour de France. Zleva Tadej Pogačar, Rafal Majka a Adam Yates
On byl ve skutečnosti rozhodnutý už dávno. A ať už by se v této sezoně stalo cokoliv, jeho názor by to nezměnilo.
„Rozhodl jsem se v lednu a řekl týmu, že chci skončit na vysoké úrovni,“ sdělil Majka ve Vratislavi na Kolem Polska s úsměvem na otázku, jestli v květnu neměl jiné myšlenky.
„Po Giru jsem pořád přemýšlel, jestli nejet ještě jeden rok, protože víte, že pořád máte vysokou výkonnost a cítíte ten adrenalin. Ale je také důležité být s rodinou po tolika letech strávených neustálým cestováním. Nikdy nejste doma jako normální člověk. Nevidíte, jak děti rostou. Takže teď si to chci vynahradit a užívat si to.“
Role lídra mu nebyla souzena
Když začínal, netušil, jak velká bude jednou jeho rozlučka. Vždycky byl nadějným juniorem, ale chvíli trvalo, než si ho všimly velké týmy. V roce 2011 se upsal týmu prvního dánského vítěze Tour, Bjarna Riiseho – Saxo Bank. Rychle ukázal své vrchařské schopnosti a po několika slibných výsledcích byl hned v první profesionální sezoně nominován na Vueltu. Španělskou Grand Tour sice nedokončil, ale svůj potenciál ukázal.
Zanedlouho prožil na asturijských a kantábrijských stoupáních nejlepší týdny své kariéry. Ale to předbíháme.
V další sezoně pokračoval Majka ve skvělých výkonech a postupně stoupal v hierarchii dánské stáje. Nicméně nedostával mnoho příležitostí jet sám na sebe. Byl totiž v týmu, jehož lídrem byl jeden z nejlepších jezdců na celkové pořadí své doby – Alberto Contador.
Ten měl samozřejmě hlavní slovo. Pracovat pro sedminásobného šampiona Grand Tour se mnohdy muselo i ve chvílích, kdy neměl nejlepší formu. Ostatně Roman Kreuziger by mohl vyprávět, jak jej v roce 2013 tahání španělského tanečníka v pedálech možná stálo pódium v Paříži.
I tak si Majka na Vueltě 2012 udělal jméno v přetěžkých kopcích. Ve 14. etapě na Puerto de Ancares strávil desítky kilometrů na čele a jeho tempu podlehli všichni, až na Alejandra Valverdeho. O tři dny později pak přispěl k možná vůbec nejlepšímu útoku v kariéře El Pistolera, který padesátikilometrovým únikem zvrátil průběh závodu a vysvlékl dva týdny suverénního Joaquima Rodrígueze.
Rafal Majka dojel do cíle 14. etapy Tour de France jako první.
Vycházející vrchařské hvězdě pak tým v sezoně 2013 dal volnou ruku na Giru a Majka se jim odvděčil sedmým místem celkově a druhým v kategorii pro jezdce do 25 let. Druhý dojel i na klasice Milán–Turín a rok zakončil třetím místem na Lombardii.
V roce 2014 pak své vystoupení v Itálii ještě vylepšil, v boji o růžový trikot obsadil šestou příčku. Ten rok se však poprvé dostal do devítky vyvolených pro Tour de France. Contador měl podle svých slov nejlepší formu v životě. Cyklistický svět vyhlížel možná největší souboj dekády. Nechyběl obhájce prvenství Chris Froome a lovit na francouzských průsmycích přijel i žralok z Messiny Vincenzo Nibali.
Jenže Stará dáma ukázala svou moc. Froome si zlomil zápěstí a po dalších několika pádech v propršené 5. etapě na kostkách nakonec odstoupil. A v desáté etapě zaskočil zrádný sjezd z Petit Ballon i Contadora, který si pro změnu zlomil holenní kost. Majka tak rázem dostal volnost po zbytek Tour.
Ve třinácté etapě přišlo pikantní menu – výjezd na vrchol mimořádné kategorie Chamrousse. 11 kilometrů před cílem zaútočil v barvách NetAppu pozdější sedmý muž celkové klasifikace Leopold König. Majka se za něj zavěsil, ale nestřídal. K vedoucí dvojici následně přiletěl žlutý Nibali a po chvíli jim pláchl.
RETRO: Tour, moje obří nálož emocí. Jak jel König od hrozící kapitulace ke slávě |
König šlapal dál s Majkou přilepeným na svém zadním kole. Ital si pohodlně dojel pro třetí etapové vítězství a o deset sekund za ním Majka přespurtoval v cíli českého závodníka. „Nebylo to od něj fér. Když nestřídal, neměl spurtovat,“ zlobil se tehdy König.
O čtyřiadvacet hodin později se však první dvě místa prohodila. Deset kilometrů pod vrcholem lyžařského střediska Risoul Majka zaútočil z úniku a uhájil náskok 24 sekund před Nibalim a Jeanem-Christophem Peraudem z AG2R.
Po této etapě se navíc oblékl do puntíkatého dresu pro nejlepšího vrchaře, který dovezl až na elysejská pole. Snovou Tour korunoval tři dny na to ještě triumfem v další horské zkoušce s téměř čtyřmi tisíci nastoupenými metry a cílem na Pla d’Adet.
DO ÚTOKU. Vincenzo Nibali uniká ve třinácté etapě Tour de France dvojici Leopold König, Rafal Majka.
Životní ale byla až sezona 2015.
Na Tour dovedl Contadora k pátému místu celkově a k tomu sám ovládl jedenáctou etapu. To hlavní však přišlo až o měsíc později. Na Vueltě.
Role jednoznačného lídra se zhostil skvěle. Sice nijak zvlášť nedominoval, ale po celé tři týdny přesvědčoval vysokou vyrovnaností.
A nakonec se Majka dočkal svých prvních stupňů vítězů, když z třetího místa ztrácel na vítězného Fabia Arua pouhou minutu a devět sekund.
Dumoulin se probudil z červeného snu, Vueltu mu sebral Aru |
Poté mu věštili, že v budoucnu může jeden ze závodů „velké trojky“ klidně vyhrát. Ale nikdy se to nestalo.
Sezona 2016 byla znovu povedená, zároveň však šlo o labutí píseň pro Majkovy velké individuální úspěchy.
Na Giru předvedl vysoký standard a dojel celkově pátý. Na Tour de France po dalším Contadorově odstoupení pak čtyřikrát dojel v horských etapách v nejlepší pětce, což mu zajistilo body do soutěže o krále hor, kterou následně podruhé v kariéře vyhrál.
Rok pak zakončil bronzem v těžkém a hektickém závodě na olympijských hrách v Riu de Janeiru.
Příběh víkendu: Touha, bolest a zborcený sen Vincenza Nibaliho |
Následující rok přestoupil do ambiciózního týmu Bora-hansgrohe, jehož sestava se měla skládat kolem něj a Leopolda Koniga. Jenomže role lídra nebyla pro něj.
Rázem ona konstantní forma, která jej vždy tak zdobila, byla pryč. A když kvůli zdravotním problémům v roce 2018 König předčasně ukončil kariéru, bylo to pro Majku ještě složitější.
VELKÝ NÁVRAT. Na Tour spadl, na Vueltě ho málem poslaly domů střevní potíže. Ve čtrnácté etapě ale byl k neporažení. Rafal Majka.
Návrat na výsluní a Pogačarův učitel
Za čtyři sezony pouze dvakrát skončil v desítce celkového pořadí na Grand Tour. Neúspěchy na něj doléhaly, a tak se rozhodl pro razantní krok. Upsal se UAE.
„Byl jsem ve stresu, protože jsem byl v Boře jediným lídrem týmu,“ komentoval v roce 2021 svůj přestup. Pogačar měl za sebou tou dobou první triumf na Tour a tým se kolem něj teprve budoval.
Otázky kolem Majkova příchodu se netočily ani tak kolem toho, jestli unese odložit své individuální ambice a jednou provždy být domestikem, ale hlavně jestli bude ještě schopen podat výkon jako v minulosti.
Záhy všechny pochybnosti rázně umlčel.
Majka se ukázal jako perfektní domestik a Slovinci pomohl k dalšímu vítězství na Tour. Krátce poté navíc ukázal, že stále i sám umí vyhrát, když ovládl 15. etapu na Vueltě.
V roce 2022 dvakrát slavil na Okolo Slovinska, kde mimo jiné dominanci UAE podtrhl s Pogačarem tak, že si spolu o vítězství ve čtvrté etapě střihli kámen-nůžky-papír, protože pláchli všem soupeřům.
Rock, paper, scissors anyone? ✂
Rafaj Majka and Tadej Pogacar take a 1-2 at the Tour of Slovenia... decided by a game of rock, paper, scissors! 😅 https://t.co/YfyujYGMkM
Právě Majka byl tím, kdo se pro slovinského mladíka do posledních sil rozdával. „Vyhrál jsem závody, byl jsem třetí na Vueltě i na olympiádě, ale nakonec, když se dostanete do UAE, je to jako přijít do rodiny,“ řekl Majka.
„Je krásné pracovat pro nejlepšího cyklistu světa. Navíc je to i psychicky jednodušší. Samozřejmě jsem si užíval i roli lídra v Boře a Tinkoffu, ale když jste starší, řeknete si: Jo, možná je lepší být domestikem.“
Tadej Pogačar (vpravo) a Rafal Majka po skončení patnácté etapy Tour de France.
V době, kdy se Pogačar nemohl vždy spolehnout na konzistentní domestiky (stačí se letos podívat na Juana Ayusa), Majka byl vždy věrně po jeho boku. „Byl mým bratrem, mým mentorem v posledních letech,“ řekl Pogačar před Lombardií. „Společně jsme toho tolik zažili. Díky němu jsem tím, kým jsem dnes. Bude mi po něm opravdu smutno.“
Někteří jezdci nikdy nepoznají, jaké to je pracovat pro týmového lídra. Jiní jsou odsouzeni k tomu být věčnými dříči.
Nikdo však nepřešel z role lídra do role domestika tak bezchybně jako Rafal Majka.
