Plán vyšel. Už dnes se devatenáctiletá cyklistka postaví na start šestičlenné české štafety, v neděli pak zkusí prohnat favoritky v závodě žen do 23 let.
„Konkrétní cíle nemám, v cyklokrosu jsem nováček. Ale slušné umístění by se mi líbilo. Když to vyjde do desítky, budu fakt moc spokojená. Ale když ne, nebudu se z toho hroutit, chci si to hlavně užít a moc se těším na atmosféru a loučení Zdeňka Štybara,“ plánovala Spěšná, členka švýcarskému týmu jb Brunex Superior.
Tábor vítá počtvrté elitu cyklokrosu. Fanoušci se těší na končícího Štybara |
Chytil vás cyklokros?
Hodně. Začalo mě to fakt bavit. Až tak, že bych se chtěla v budoucnu cyklokrosu víc držet.
Nicméně platí dál, že hlavní prioritou jsou horská kola?
Určitě mohu říci, že příští sezona zůstane v prvé řadě biková. Cyklokros mě ale poměrně hodně pohltil, vytáhl mě po psychicky nepovedené loňské sezoně. Dodal mi jiskru a znovu mi připomněl touhu vyhrávat a chtít zajet co nejlepší výsledek. Proto bych se ho chtěla víc držet a kdyby někdy přišla zajímavá nabídka z nějakého většího cyklokrosového týmu, určitě bych se tomu nebránila.
Letos chcete zabojovat také o start na olympijských hrách v Paříži. Nenaboural cyklokros přípravu na sezonu horských kol?
Musím zaťukat, vše jde podle plánu. Mám za sebou měsíc a půl přípravy. Taťka (otec Milan, bývalý špičkový biker a zároveň trenér Simony) sice chtěl začít o něco později, ale já už byla na cyklokros nedočkavá. Chtěla jsem závodit co nejdřív. Na horských kolech se nezúčastním jen prvních závodů v Řecku, kam mě zvala česká reprezentace i kvůli vyjíždění olympijských bodů. Ale jinak se nic neliší.
Nejlepší závodnice MČR v cyklokrosu: Kristýna Zemanová vítězka ženské kategorie (uprostřed), druhá Nikola Nosková (vpravo) a třetí Simona Spěšná.
Proč jste vlastně cyklokros nezkusila už dříve?
Já se do krosové sezony přemlouvám několik let. Vlastně už od žákyň, kdy jsem si to poprvé zkusila. Ale nebyly na to materiály, s taťkou jsme to lepili z jeho staré krosovky. Když se teď naskytla šance startovat na domácím mistrovství světa, začala jsem to oťukávat. Zkusila jsem i kluky ze švýcarského týmu, zda by neměli zájem to trochu propojit. Nakonec k tomu přispělo hlavně to, že jsem bikovou sezonu dokončila bez zranění. Sice psychicky víc vyčerpaná než fyzicky, ale dalo se s tím mnohem lépe pracovat. Tak vznikla vize na Tábor.
Před dvěma týdny jste tam získala republikový bronz mezi ženami. Jak vám trať sedne?
První dny před mistrovstvím jsem byla rozpačitá. Vrátila jsem se předtím ze Španělska a pár dnů neseděla na krosovém kole. I ten povrch byl pro mě nevšední, nešlo mi to a byla jsem z toho nervózní. Ale pak se to zlomilo a trať se mi moc líbí. Víc než na Světovém poháru v Benidormu, kde jsem jela o týden později. Hodně času jsem teď proseděla na silničním kole, byly to dlouhé tréninky. Trošku mi proto chybí zrychlení, ale táborská trať je víc do tahu, to by mi mohlo vyhovovat.
Co počasí? Raději mráz, nebo bahno?
S tím laboruji hodně, jak nejsem krosařka. Nemáme k dispozici ani moc galusek a plášťů. Řešili jsme, jestli objednávat ještě hladké gumy, kdyby byla trať zmrzlá. To jsem si vyzkoušela ve Španělsku a na trati to pěkně jelo. Ale v Táboře začalo pršet, slunce nesvítí, myslím, že to bude takové polorozmočené. Pláště a galusky budeme asi řešit až na poslední chvíli.
Pokud jde o techniku, je mezi horskými koly a cyklokrosem velký rozdíl?
Mám problém s běháním. Nejsem velký běžec, je to můj nepřítel. (smích) Potvrdily mi to i dva závody v Belgii, kde se běžet muselo fakt hodně. Takže doufám, že v Táboře budu víc v sedle. Mám trošku problém i rozplétat nohy, když seskakuji z kola. Ale technicky už jsem, myslím, chytla správný grif. Kdy se do zatáčky položit, kdy víc zašlapat, kdy nechat kolo projet. Je to jiné než na biku, musíte být klidnější, trpělivější. To mi zatím moc nejde, ale učím se.
Na poslední straně. Skoro. Štybar vypráví o pocitech před loučením v Táboře |
Hned v pátek si zkusíte štafetový závod. I na něj se těšíte?
No, nevím... Dozvěděla jsem se to až na začátku týdne. Jsem z toho nervózní, protože na biku se mi štafety nedaří, na mistrovství světa se mi nepovedla vlastně ani jedna. A nerada bych to ostatním zkazila. Ale zase je ve štafetě i Štyby (Zdeněk Štybar), to je pro mě velká čest. Holanďané ani Belgičané asi štafetu nepostaví, takže je nějaká šance i na medaili. A to by byl zážitek!
Přejete Zdeňku Štybarovi, dalšímu Západočechovi, co nejkrásnější loučení s kariérou?
Jistě. Vzhlížím k němu. Měla jsem možnost s ním objet pár tréninků na Mallorce. V háku, samozřejmě. (smích) Ale je to pro mě stejná osobnost jako Matthew van der Poel a další velké hvězdy. Dokázal toho strašně moc a to, že s ním nyní mohu startovat v české štafetě, pro mě znamená hodně.
