Pro stříbro si dojel Australan Ben O’Connor, druhý muž Vuelty, když v závěru poodskočil skupince Pogačarových pronásledovatelů.
Na bronz dosáhl ve spurtu dalších kandidátů medailí nizozemský obhájce titulu Mathieu van der Poel.
Olympijský šampion a mistr světa v časovce Remco Evenepoel naopak zůstal pod stupni vítězů na pátém místě.
Český lídr Mathias Vacek se po velmi bojovném výkonu ještě v úvodu posledního kola držel v Evenepoelově a van der Poelově skupině. Teprve na předposledním stoupání odpadl a cílem projel dvacátý.
ONLINE: Závod s hromadným startem mužů - eliteZávod mistrovství světa jsme sledovali v podrobné reportáži. |
Ovšem nade všemi a nade vším čněl kousek, který v okolí Curyšského jezera předvedl dominující Pogačar.
Bylo to famózní, neskutečné a šokující, jakým způsobem zvítězil.
Ze slovinského cyklisty se na mistrovské trati stal Pogačaroděj, jak uvedl v přenosu ČT Sport komentátor Tomáš Jílek.
Dovršil tím sezonu snů a dosáhl na vytouženou Trojkorunu.
Eddy Merckx v roce 1974. Stephen Roche v sezoně 1987. A nyní Tadej Pogačar. Navíc jakým způsobem.
Giro ovládl s převahou 9:56 minuty a se šesti vítěznými etapami na kontě.
Tour vyhrál o 6:17 minuty a opět se šesti etapovými výhrami.
A v neděli v Curychu? Zbývalo předlouhých sto kilometrů do cíle úmorného 274kilometrového královského klání cyklistů, když akceleroval a ujel z pelotonu, aby se vydal stíhat skupinu šestnácti uprchlíků. Počkal na něj kolega Jan Tratnik a společně se dotáhli do vedoucí party.
Ale příliš dlouho v ní nezůstal.
Devětasedmdesát kilometrů před cílem ujel Pogačar i z úniku, jen v doprovodu Pavla Sivakova, reprezentanta Francie, ale zároveň jeho týmového kolegy v UAE Emirates. Vypracovali si společně 45 sekundový náskok.
Od mety 51 kilometrů do cíle to pak byl už jen a jen Pogačarův part na špici. Zatímco za jeho zády se skupiny pronásledovatelů přelévaly a nástup střídal nástup, on šlapal stále sám přede všemi.
Slovincův náskok nikdy nepřesáhl půldruhé minuty. Při nájezdu do posledního kola byl minutový, potom 40sekundový, přesto dohrál velkolepou partii až do zlatého konce.
Byl to závod ve znamení totální cyklistiky. A on je jeho králem.
„Nemohu uvěřit tomu, čeho jsem dosáhl,“ svěřoval se šampion. „Rozhodně nebylo plánem tak brzy útočit, ale vpředu jela nebezpečná skupina útočníků. Možná to byl hloupý útok, ale hodně mi pomohl Jan Tratnik, a potom už jsem se soustředil jen sám na sebe. Všechno šlo letos tak hladce, až se mi tomu vážně nechce věřit.“
Slovinsko se jeho zásluhou stalo historicky osmnáctou zemí s titulem z královského závodu mistrovství světa.
Českým maximem zůstává šesté místo Romana Kreuzigera z Innsbrucku 2018. Mathias Vacek jej sice nevylepšil, přesto zajel skvělý závod, při němž byl často k vidění i na špici své skupiny a neustále si hlídal tahy a protitahy soupeřů.
„Myslím, že na okruzích to bude extrémní, nahoru dolů, levá pravá,“ podotkl před startem. „Jde o poslední velký závod sezony, jsem namotivovaný, dám do toho všechno.“
Jak řekl, tak učinil. V cíli byl jedním z pěti jezdců týmu Lidl-Trek, kteří se vmáčkli do top 20. Až při strmém stoupání na Zürichbergstrasse v posledním kole ztratil kontakt na skupinu Evenepoela a spol.
Právě majitel olympijského double Evenepoel měl být podle sázkových kurzů největším Pogačarovým sokem.
„Příležitosti k útoku bude spousta,“ říkal Belgičan před startem s dovětkem: „Já už mistrem světa byl, Tadej ještě ne. Díky tomu by mohl být ve větším stresu. Mohl by proto udělat chybu nebo až příliš riskovat. Ale letos si drží tak vysokou úroveň, že se něco takového stane jen zřídka nebo nikdy.“
Pogačar bezesporu riskoval, jenže pro Slovince i tentokrát platilo, že „risk je zisk“. Naopak Evenepoel sehrál v závodě spíše obranářskou roli a pouze výjimečně se pokoušel útočit. Navíc v závěrečném kole se zdálo, že jej sužují křeče.
Ani skutečnost, že v neděli na medaili nedosáhl, však nic nemění na tom, že i Evenepoel má za sebou fantastickou sezonu.
V případě stříbrného Bena O’Connora pak platí: zaskočil všechny na Vueltě – a zaskočil je znovu i v Curychu.
Bronzový Mathieu van der Poel pro změnu přiznával: „Myslel jsem si, že Pogačar zahodil duhový dres (když tak brzy zaútočil). Ale dokázal, jak je silný.“
Jak se vše odehrálo
Boj o únik. Po počáteční přetahované se na 43. kilometru závodu formuje vedoucí sexteto Dillier (Švýc.), Foss (Nor.), Geschke (Něm.), R. Oliveira (Port.), Pekala (Pol.) a Wirtgen (Luc.), jejich náskok se postupně vyšplhá až k pěti minutám.
Vzdávající hvězdy. Na 54. kilometru dochází k pádu, po němž kvůli zranění odstupuje dvojnásobný mistr světa Julian Alaphilippe. Později jej následují dva Španělé, kteří se do téhož karambolu připletli: Landa a Bilbao. Ještě při úvodní 69kilometrové zaváděcí části z Winterthuru na curyšské okruhy vzdávají i Dán Skjelmose a Portugalec Almeida.
České kvarteto. Před nájezdem na okruh se na špici pelotonu vedle slovinské sestavy, diktující tempo, objevuje i české kvarteto. Schlegel, Otruba a Boroš zde pracují pro Mathiase Vacka, než i oni velmi brzy vzdají.
Vine útočí. Sto dvacet šest kilometrů před cílem útočí z pelotonu Australan Vine. S ním odjíždějí Lipowitz, Sivakov, Cort, Tratnik, De Plus a další. Dostihnou vedoucí šestku a pokračuj pospolu.
Co to Pogačar dělá? Do cíle zbývá stále předlouhých 100 kilometrů, když atakuje z pelotonu největší favorit Pogačar. Chvíli se ho drží Ital Bagioli, než jej Slovincovo tempo zničí. S pomocí krajana Tratnika se poté největší favorit dotahuje do vedoucí skupiny.
A další útok. Stoupání 79 kilometrů před cílem. Opět útočí Pogačar, udrží se s ním jen Sivakov, unikají ostatním, spolupracují. Peloton se mezitím po nástupu Evenepoela zužuje na 33člennou skupinu zaostávající o minutu, která pohltila i někdejší Pogačarovy společníky z úniku. Diváci sledují nesmírně agresivní cyklistiku s nesčetnými nástupy.
Je jich stále méně. Po akceleraci van der Poela 63 kilometrů před cílem zůstává ve skupině pronásledovatelů sedmnáct cyklistů, mezi nimi se s přehledem drží Vacek, naopak chybí už Primož Roglič.
Dělení. Z Evenepoelovy party odjíždí trio Healey (Ir.), Skujinš (Lot.) a Onley (Brit). Posledně jmenovaný tempo dvou souputníků neudrží, později jede za nimi s van der Poelem, pole se drolí a zase sjíždí.
Pogačar drží náskok. Při nájezdu do posledního kola (26 km do cíle) má Pogačar minutovou převahu na dvojici Healey, Skujinš a 1:24 minuty na další dvanáctičlennou skupinu i s Vackem.
Poslední výšlap na Zürichbergstrasse. Útočí domácí favorit Hirschi, Vacek se trápí a ztrácí kontakt. Za Hirschim se vydává Mas. Dochází k dalšímu přeskupení jezdců bojujících za Pogačarem. Patnáct kilometrů před metou šlape pospolu sedmička cyklistů se ztrátou 41 sekund na Slovince.
Dokázal to. Šampiona Gira a Tour žádná krize nepotká. Hlídá si dostatečný náskok a pospíchá pro triumf i Trojkorunu, zatímco za ním unaveným sokům odskakuje Ben O’Connor a i on si tak může říci: Mám životní sezonu. Při souboji o bronz přespurtuje van der Poel lotyšského protivníka Skujinše, až za nimi projíždí metou vyčerpaný Evenepoel.
Mistrovství světa v silniční cyklistice v Curychuzávod s hromadným startem: Muži elite (273,9 km): 1. Pogačar (Slovin.) 6:27:30, 2. O’Connor (Austr.) -34, 3. Van der Poel (Niz.), 4. Skujinš (Lot.), 5. Evenepoel (Belg.), 6. Hirschi (Švýc.) všichni -58, 7. Healy (Ir.) -1:00, 8. Mas (Šp.) -1:01, 9. Simmons (USA), 10. Bardet (Fr.) oba -2:18, ...20. M. Vacek -3:52, Boroš, Otruba, Schlegel (všichni ČR) nedokončili. |