Pozadí pádu talentované cyklistky a následný postup záchranářů je stále předmětem policejního vyšetřování, Mezinárodní cyklistická unie (UCI) ani místní organizátoři proto nechtěli o uplynulém víkendu sdělovat novinářům jakékoliv podrobnosti.
Přesto jedna zásadní na veřejnost pronikla.
A to že záchranářský vrtulník přilétl na místo nehody až hodinu po konci závodu.
Mohl být postup rychlejší, kdyby závodnice, které v tu chvíli s Furrerovou jely nebo ji viděly padat, mohly do svých týmových aut nahlásit, že Švýcarka spadla a kde k pádu došlo?
„U Muriel vysílačky mohly pomoct, aby se situace řešila rychleji, a možná ji mohly i zachránit,“ řekl k tomu Mathias Vacek, dvacátý v elitním závodě mužů.
Mrak smutku nad šampionátem. Tragický pád Furrerové je stále nejasný |
„Když Jenthe Biermans spadl na Giru do hluboké strže, jediný důvod, proč ho našli rychle, byl, že jezdci v jeho skupině řekli o nehodě ředitelům do aut,“ připomněl případ belgického cyklisty z letošního května autor cyklistického podcastu Benji Naesen.
Naneštěstí je ale světový šampionát jednou z mála událostí roku, při které jsou vysílačky zakázané. Dosud se o zákazu mluvilo hlavně jako o příležitosti ukázat, který z cyklistů dokáže číst závod a rozhodovat se podle nastalé situace, aniž by mu neustále zněly v uchu pokyny od sportovních ředitelů. Nyní jsou ale hlavní argumenty upřené na bezpečnost.
Zjitření debaty navíc nastává v okamžiku, kdy UCI zkušebně zavádí regulace vysílaček i na dalších závodech. Letos v létě absolvovali závodníci na Kolem Polska a Kolem Burgosu jednu etapu úplně bez vysílaček a jednu etapu, při které měli vysílačku pouze dva jezdci z týmu.
„Absence vysílaček snižuje mnohá rizika. Před ostrými zatáčkami na závodníky nikdo neřve, že musí být na první pozici balíku. Tím se snižuje riziko pádu, protože stejný pokyn dostane většina týmů. Opačným problémem je primární bezpečnost pro případ, že se něco stane. Než informace bez vysílaček doputuje k závodníkům, může být pozdě,“ shrnul dvojsečnost opatření pro server WeLoveCycling před časem Pavel Bittner, který zkušební režim zažil v Burgosu.
Na tamním závodě se omezení vysílaček příliš neřešilo, v Polsku ale vzbudilo opatření velký rozruch hlavně kvůli pádu Nicolase Debeaumarchého z Cofidisu. Francouz, který byl původně v úniku, zůstával ležet u silnice bez pomoci zdravotníků, navíc na stejném místě o chvíli později spadlo několik jezdců z pelotonu.
„Bez vysílaček to byl dnes chaos. UCI nemůže pokračovat v jejich zákazu,“ napsal po etapě na sociální síť X manažer Vismy Richard Plugge.
It was chaos today, without radios. @UCI_cycling cannot continue with this radio ban. It turns the race into a complete farce like we saw in the olympics where riders cannot call the car for basic assistance (in case of a mechanical). Hopefully no one was too badly hurt today. https://t.co/ObyaKGW5We
„To opatření mi přijde naprosto směšné,“ přidal se šéf Quick-Stepu Patrick Lefevere.
„Vysílačky by měly rozhodně v pelotonu zůstat, dostáváme do nich důležité informace. Jsme na ně zvyklí, nevytváří žádný problém,“ souhlasil Vacek.
Lefevere ale zároveň upozornil na to, že týmy jsou v této otázce nejednotné a navíc pasivní. „Viděl jsem dvacet zpráv od týmů, ve kterých k zákazům vysílaček psaly: jen přes naše mrtvoly, a přesto se to děje. Jen to ukazuje nesoulad, který stále v pelotonu panuje.“
UCI se výtkám od týmů brání argumentem, že sportovní ředitelé jen nechtějí ztratit možnost udílet jezdcům taktická rozhodnutí. „Chcete vysílačky nechat kvůli předávání pokynů, a ne bezpečnosti. Přijměte zodpovědnost!“ reagoval na Pluggeho vyjádření prezident UCI David Lappartient.
Fatální nehoda Furrerové ukázala, že okamžitá komunikace mezi závodníky a týmem není jen na škodu, přesto Lappartient v sobotu na tiskové konferenci upozornil: „Vysílačky mnoho pádů také zavinily.“
Velkolepý triumf ve stínu tragédie. Pogačarovu euforii kalila smrt cyklistky |
Otázku, zda UCI plánuje pokračovat v testovacích závodech bez vysílaček i příští sezonu, nezodpověděl.
Místo toho řekl: „V padesáti procentech případů za pády mohou sami jezdci.“ Což je statistika, kterou uváděl už na jaře při představování systému žlutých a červených karet.
„Nechtěl bych, aby byla tato tragická událost zneužita, aby se říkalo, že ji mohli najít dřív, kdyby byly v závodě vysílačky. Není to tak jednoduché,“ pokračoval. „Organizovat cyklistické závody je stále těžší, protože na silnicích přibývá různých překážek na omezení rychlosti aut, které jsou ale nebezpečné pro peloton. Z naší strany můžeme zvyšovat bezpečnost pohybu v pelotonu a v doprovodné koloně, což se nám daří.“
I při zákazu vysílaček by mohlo být možné mít o poloze cyklistů přehled v reálném čase, a to například díky GPS lokátorům umístěným v kolech. Na otázku, proč taková zařízení UCI nepoužívá, ale její sportovní ředitel Peter Van den Abeele neodpověděl.
