Po 289 kilometrech na trati měl van der Poel ve spurtu nejsilnější nohy z tria hrdinů závodu. Dokázal za sebou ve spurtu udržet jak druhého Filippa Gannu z Ineosu, tak třetího Tadeje Pogačara, lídra UAE Emirates.
Se ztrátou 46 sekund potom přivedl prořídlý peloton na čtvrté pozici Australan Michael Matthews.
Ve 30 letech dosáhl van der Poel na sedmý vítězný klasikářský monument kariéry. Stejně jako ze San Rema má po dvou titulech i z Paříž-Roubaix a dokonce třikrát vládl na závodě Kolem Flander.
„Neuvěřitelný závěr,“ jásal. „Ze začátku se mi jelo v dešti na nic, ale na pobřeží jsem se začal cítit lépe. Věděli jsme, že Tadej bude ve stoupáních nejsilnější a že se mě pokusí odpárat, ale měl jsem dobré nohy.“
Dorovnal tak sedm titulů z monumentů, které má na kontě Pogačar, i když ten ve značně odlišné skladbě (4x Kolem Lombardie, 2x Lutych–Bastogne–Lutych, 1x Kolem Flander).
Na Milán–San Remo startoval Pogačar popáté, přičemž postupně zde obsadil dvanácté, páté, čtvrté, třetí a nyní opět třetí místo.
Všichni věděli, že to bude on, kdo se v koncovce pokusí režírovat veškeré dění. Což se i stalo. Třiadvacet kilometrů před cílem při stoupání na Cipressu zaútočil a kontakt s ním dokázali udržet pouze dva protivníci: van der Poel a Ganna.
ÚTOK. Tadej Pogačar se na Cipresse snaží zbavit soupeřů, za ním se vydávají van der Poel a Ganna.
Na vrcholu Cipressy už získávali půl minuty na pronásledovatele. A když se 14 kilometrů před cílem ocitli pod závěrečným výšlapem dne na Poggio, měli k dobru minutu.
Bude to mezi nimi třemi, zdálo se být jasné.
Pak přišlo Poggio – a série Pogačarových útoků. Poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté. Ohromné nasazení, veliká touha zvítězit. Setřásl Gannu, nicméně van der Poel se zas a znovu dotahoval zpět.
Když už jim na nejvyšší bod Poggia zbývalo jen 300 metrů, atakoval pro změnu Nizozemec, jenže slovinský sok se zaskočit nenechal. Vrcholem projeli pospolu, o 15 sekund před Gannou a 46 sekund před pelotonem.
Ovšem Ganna, jenž chtěl být prvním italským vítězem od Vincenza Nibaliho v sezoně 2018, se rozhodně nevzdával.
V náročném sjezdu z Poggia se Ital k vedoucí dvojici přiblížil. Když najeli na závěrečné dva kilometry na slavné Via Roma, dělilo jej od nich osm sekund.
Šest set metrů před cílem byl zpět.
Kdo zahájí spurt?
Překvapivě brzy, už 250 metrů před metou se odhodlal van der Poel. A navzdory velké snaze Ganny i Pogačara první pozici udržel do cíle.
Mathieu van der Poel po triumfu na Milán–San Remo objímá svou přítelkyni Roxanne Bertelsovou.
„Věděl jsem, že Tadej a Filippo ode mě budou očekávat kratší spurt a že se naopak sami pokusí zaútočit z větší vzdálenosti, proto jsem se je pokusil překvapit, vyrazil dřív a věřil, že vydržím až na pásku. Byla to dobrá taktika,“ liboval si. „Vyhrát San Remo proti tak špičkovým jezdcům je výjimečné. Je pro mě velká čest stát na stupních vítězů s nimi.“
Jeho tým Alpecin dosáhl na na San Remu dokonce na třetí triumf v řadě. Po van der Poelově vítězství v roce 2023 vládl loni jeho parťák Jasper Philipsen. Ten letos sehrál pouze vedlejší roli, postihl jej pád a později na Cipresse zjistil, že nedokáže držet krok s nejlepšími.
Sezona monumentů se nyní posune ke kostkovým klasikám.
„Na Flandrech určitě budu. A na Paříž–Roubaix... to nechám otevřené,“ pousmál se Pogačar.
Klasikářský monument Milán-San Remo - 289 km:1. Van der Poel (Niz./Alpecin-Deceuninck) 6:22:53, 2. Ganna (It./Ineos Grenadiers), 3. Pogačar (Slovin./UAE Emirates) oba stejný čas, 4. Matthews (Austr./Jayco AlUla), 5. Groves (Austr./Alpecin-Deceuninck), 6. Cort (Dán./Uno-X Mobility) všichni -43. |
