Vůbec mu nevadilo, že už má duhový dres a ten evropský vůbec neunosí.
Ani že na startu s ním byli ti, které před týdnem v Kigali porazil a kteří by si rádi zlepšili chuť dresem mistra Evropy.
A nakonec ani to, o čem mluvil před startem, tedy že trasa v alpském podhůří s dlouhými přejezdy mezi kopci a silným protivětrem odvážným únikům nepřeje.
75 kilometrů před cílem se zvedl ze sedla a prostě odjel.
Pogačar znovu jednou předvedl úchvatný výkon, o kterém se bude ještě dlouho mluvit.
„Ale nebyl nijak dominantní. Snažil jsem se držet minutu náskoku, to je taková pohodlná výhoda, ale musel jsem kvůli tomu hodně makat až do cíle,“ mírnil Slovinec oslavné přívlastky.
Po útoku Evenepoela přibližně v polovině trasy se ocitl na čele ze slovinského týmu sám, naopak Belgičané byli v přesile. „Lepší je zaútočit, než čekat vzadu se spoustou kluků,“ řekl si v tu chvíli.
Hned v dalším stoupání proto sám zvýšil tempo a postupně eliminoval jednoho soupeře za druhým, až mu z kola odpadl i Evenepoel. Belgičana tentokrát nebrzdily technické problémy, přesto nedokázal Slovincův útok zarazit a následný náskok smazat.
Tadej Pogačar odjíždí Remcu Evenepoelovi na mistrovství Evropy.
A tak už druhou neděli po sobě musel absolvovat hořkou jízdu za stříbrem, přestože jinak byl nejsilnějším ve startovním poli. Ale k jeho smůle startoval i Slovinec.
Domácí fanoušky potěšil Seixas, který teprve v devatenácti letech potvrdil, že je momentálně nejspíš největším talentem francouzské cyklistiky, a dojel si pro bronz.
Závod si v náročnosti nezadal s tím před týdnem ve Rwandě, kde dokončila jen třicítka jezdců. Tentokrát dorazilo do cíle z 97 startujících pouhých 17 závodníků. Mezi nimi nebyl ani jeden zástupce českého tria. Nejdéle se v závodě udržel Mathias Vacek, který z čelní skupiny odpadl několik okamžiků před Pogačarovým rozhodujícím nástupem.
„Byl to extrémně těžký závod, otevřel se strašně brzy. Už ani nepomáhá naskočit si do brzkého úniku. Když Tadej útočí skoro v první polovině závodu, tak je to těžké,“ zalitoval český jezdec.
Vacek v dlouhém úniku
Tak nabitou soupisku mistrovství Evropy dlouho nepamatovalo. Zčásti možná díky říjnovému termínu, kdy už se závodníci nemusí připravovat na světový šampionát, a zčásti také díky atraktivní klasikářské trase, která dávala šanci na úspěch velkému spektru jezdců.
UEC European Championships ME 2025
🚩 Privas
🏁 Guilherand-Granges
🚴🏻♂️ 202.5 Km
☁ Weather: Scattered clouds
🌡️ 11°C (app 10°C, min 8°C - max 15°C)
☁️ Clou.: 47%, vis.: 100%
💧 Hum.: 57%
🌪️ Wind: 17.5 km/h N (max: 24.8 km/h NNE)
Route: https://t.co/tNutS4707A https://t.co/pwMtU1jJH5
202 kilometrů mezi městy Privas a Guilherand-Granges nabízelo 3401 metrů převýšení a tři delší okruhy se sedmikilometrovým stoupáním a tři kratší okruhy s výbušnou stojkou Cote de Val D’Enfer, naposled sedm kilometrů před cílem.
Také česká výprava dorazila s opatrnými vyhlídkami na hezký výsledek, Mathias Vacek si s podobným terénem většinou rozumí a Jakub Ťoupalík s Petrem Kelemenem mu mohli být kvalitními oporami. Nakonec k předvedení svých kvalit ani nedostali příležitost, Vacek se totiž zvedl jako vůbec první závodník už 200 kilometrů před cílem.
„Když je takhle náročná trať, je potřeba být aktivní a vepředu,“ vysvětloval.
Připojili se k němu Nizozemci Daan Hoole a Mathijs Paasschens a v trojici pokračovali jen s pár desítkami sekund náskoku na peloton. Až teprve po šedesáti kilometrech se zvládla odpojit větší skupina. A když se dostala k Vackově trojici, vytvořila si více než dvouminutovou výhodu.
Mathias Vacek na čele tříčlenného úniku:
#EuroRoad25 - First Côte de Saint-Romain-de-Lerps on the road. 1'16'' for the peloton https://t.co/LwbSnPBs3q
Ta však příliš dlouho nevydržela, v půlce závodu – při druhém stoupání na Cote de Saint Romain de Lerps – začala rychlost pelotonu znovu narůstat a náskok úniku klesat. Ostré tempo nevydrželi ani Joao Almeida a Jonas Vingegaard, přitom hlavně Dán si při neúčasti na mistrovství světa myslel na evropský úspěch.
Na prudkém Val D’Enfer se pak z pelotonu definitivně oddělili Pogačar s Evenepoelem a vyrazili na čelo. Vznikla tak skupina 28 závodníků složená z přeživších z původního úniku a těch, kteří se udrželi s Pogačarem a Evenepoelem.
Bohužel Vacek vydržel v silné grupě jen do prvního stoupání, kde Belgičani nasadili ostré tempo, přesto to byl znovu Pogačar, kdo očesal všechny své soupeře a 75 kilometrů před cílem se ocitl na čele sám.
K Evenepoelovi se postupně dostali Seixas, Juan Ayuso a Christian Scaroni, ani v kvartetu však nezvládli staronového mistra světa dojet.
38 kilometrů před cílem ztratil Evenepoel trpělivost s chabě spolupracujícími kolegy a po několika nástupech se jim vzdálil. Pogačarův minutový náskok ale smazat nedokázal. Aspoň si zajistil druhé místo, protože trojice za ním rychle ztratila kontakt.
Z trojice bojující o bronz nejprve vypadl Ayuso a Seixasovi následně dalo spoustu práce setřást také Scaroniho. Konečně až v posledních metrech závěrečného stoupání se Ital zlomil a Seixas si jel pro první velký úspěch v elitní kategorii.
Mistrovství Evropy v silniční cyklisticeDrome-Ardéche (Francie) závod s hromadným startem: Muži elite (202,5 km): 1. Pogačar (Slovin.) 4:59:29, 2. Evenepoel (Belg.) -31, 3. Seixas (Fr.) -3:41, 4. Scaroni (It.) -4:04, 5. Skujinš (Lot.) -4:16, 6. Ayuso (Šp.) -4:21, ...M. Vacek, Kelemen, J. Ťoupalík (všichni ČR) všichni nedokončili |
