Už v sobotu, při dojezdu úvodní etapy v Landerneaut, se Mathieu van der Poel, národností Nizozemec, ovšem s dědečkovou francouzskou krví v žilách, chtěl o žlutý dres hlasitě přihlásit. „Jenže na útok Juliana Alaphilippa jsem nenašel odpověď,“ doznal.
Démon Van der Poel. Na Mur de Bretagne si dojel pro triumf i žlutý dres |
V celkovém pořadí pak ztrácel na Alaphilippa 18 sekund, přesto odmítl složit zbraně. Vždyť i nedělní, druhá etapa nabízela klasikářskou lahůdku podle Van der Poelova gusta.
Dvojnásobný výšlap na obávanou Mur-de-Bretagne.
Když na slavnou cyklistickou zeď zamířil peloton poprvé, odpoutal se dočasně od soupeřů a na vrcholu si dojel pro prémiových osm sekund.
To byla předzvěst.
A zároveň i žluté odrazové prkno.
Napodruhé svůj kousek zopakoval. Opět na Zdi unikl všem. Zdvihl triumfálně prst a v cíli poslal vzkaz do nebe.
Dědo, to je pro tebe.
Alaphilippe spurtoval pátý, o osm sekund později. Počty nebyly složité. S pomocí další 10sekundové bonifikace za etapové prvenství jej Van der Poel vysvlékl z maillot jaune.
„Máš žlutý dres. Je to stoprocentně jisté,“ oznámili mu.
Vykřikl nadšením, skryl hlavu do dlaní a rozplakal se dojetím. „Je to tak moc emocionální,“ nezastíral. Výsostný dres, který Raymondu Poulidorovi v legendárních bitvách s Jacquesem Anquetilem i dalšími hvězdami neustále unikal, spočinul na ramenou vnuka.
Jeho prostřednictvím jakoby na něj populární Pou-Pou konečně dosáhl.
A Tour měla příběh s happy endem, po němž toužila.
 |
Vyhrál jsi, kup si další krávu
Rodiče Raymonda Poulidora, farmařící u Limoges, ho stáhli ze školy ve čtrnácti letech, i když on sám by rád pokračoval ve studiích. Jenže málo platné, na malém hospodářství chyběly pracující ruce.
Půda byla chudá, dřina velká a příjmy nízké. Pokud jim však o víkendu přece jen zbyl čas, bavili se vesničané závody v pytlích, soutěžemi o lahve domácího džemu nebo závody na kolech mezi vesnicemi. Poulidor je vyhrával. V sedmnácti si zažádal o cyklistickou závodní licenci, trénovat však mohl jen za tmy a v noci, po patnácti hodinách na poli.
Okolní svět mu byl dlouho cizí. Když roku 1955 narukoval do armády, jel poprvé v životě vlakem. Sloužil v Alžírsku coby řidič, ztloustl přitom o dvanáct kil, ale po vojně je usilovným cyklistickým tréninkem zase shodil. Ve svém druhém profizávodě dojel druhý a vydělal tolik peněz, že by na stejnou sumu dřel na rodičovském statku šest let.
Však si ho soupeři kvůli rolnické minulosti stále dobírali.
„Hej, Pou-Pou, vyhrál jsi, můžeš si koupit další krávu,“ říkávali mu.
„Víte co? Žádný závod, jakkoli těžký, není tak velká makačka jako žně,“ odpovídal jim.
Nebyla to úplně pravda, což měl Poulidor mnohokrát zjistit. Po drsném souboji tělo na tělo s Jacquesem Anquetilem na kráteru Puy de Dome v roce 1964 přiznal: „Nikdy jsem se na kole necítil tak zle.“
Tehdy svého největšího soka uštval a ujel mu, ale ne o dost, aby ho sesadil z první příčky pořadí.
Rivalita, která jejich zarputilé souboje tehdy i v letech následujících provázela, byla Francouzi přijímána jako souboje mezi někdejší zemědělskou zemí, kterou Poulidor reprezentoval, a moderní průmyslovou Francií, v jakou se rychle proměňovala po 2. světové válce a jaká byla extravagantnímu Anquetilovi mnohem bližší.
Anquetil a Poulidor (vpravo) na Tour 1966:
@mr_cavalieri Raymond Poulidor & Jacques Anquetil - Tour de Francia 1966 @TourFranceLive
@letour_col
#cycling #cyclinglife #bike #cyclist #bicycle #fitness #cycle #tdf #tourdefrance #velo #roadbike #cyclingphotos #bikelife #sport #bhfyp https://t.co/6fCvvF0AYB
Čtrnáct let se Poulidor na Tour vracel, až do svých čtyřicátin. Osmkrát stál v Paříži na stupních vítězů, ale vždy jako druhý nebo třetí muž celkové klasifikace. Vyhrál sedm etap, nikdy však neoblékl žlutý dres.
Po kariéře rok co rok vysedával během Tour v zářivě žluté košili ve sponzorské vesničce závodu, coby vážený host společnosti Credit Lyonnaise, sponzora žlutého dresu. Rozdával autogramy, ochotně pózoval pro společné fotografie a klábosil o dávných časech, jako by tu měl navěky patřit k inventáři.
Až loni poprvé chyběl. V 83 letech opustil tento svět, Pou-Pouovo velké bojovné srdce mu vypovědělo služby.
Ovšem takové odhodlané srdce má i jeho šestadvacetiletý vnuk.
Cyklistika koluje ve van der Poelově DNA v míře vrchovaté poté, co se Poulidorova dcera stala manželkou skvělého nizozemského profesionála Adrieho van der Poela.
Dva údery na žlutou
Na dědečkovu počest si letos Mathieu van der Poel a jeho tým Alpecin Fénix oblékli do první etapy fialovo-žluté retro dresy stáje Mercier, v nichž Poulidor naposledy na Tour závodil.
Jenže jako by ten vzpomínkový dres v hektické etapě dvou hromadných pádů vážil přespříliš.
Ne, nešlo to. Sobotním cílem projel až dvacátý.
Velký útok na vysněný žlutý poklad tedy odložil na neděli, kdy už se svými kolegy vyrazil na trať v tradičních modro-červených týmových trikotech.
Peloton prožíval další hektický den se spoustou krátkých stoupání i nebezpečných sjezdů na úzkých silničkách mezi poli s pasoucími se stády krav, prokládanými technickými pasážemi v ulicích malých městeček.
Na samém konci čekala Mur-de-Bretagne. Bez ohledu na déšť, jenž se tu a tam spouštěl z bretaňské oblohy, k ní proudily davy fanoušků.
Představením, které se tu odehraje, neměli být zklamáni.
PIC OF THE DAY
by @century21fr
#TDF2021
A.S.O / Ashley Gruber - Jered Gruber https://t.co/qwM93M17r1
Spolujezdci včetně Petra Vakoče nachystali Van der Poelovi výbornou výchozí pozici. Potom udeřil. Poprvé... a podruhé.
Druhý útok si naplánoval na metu 700 metrů před cílem. Přehnal se kolem jezdců Ineosu, snažících se kontrolovat špici, a unikal ostatním.
Co udělá Julian Alaphilippe?
Ne, chlapík ve žlutém nenašel v sobě nic, čím by Nizozemce zastavil.
OBROVSKÁ ENERGIE. Mathieu van der Poel se blíží do cíle druhé etapy Tour de France.
„Mathieu byl silnější, to je vše,“ bilancoval později Francouz. „Cítil jsem, že mé nohy jsou po sobotě trochu bolavé a těžké. Když nemáte den, tak prostě nemáte den. Ale nemám čeho litovat. Dal jsem do toho vše, stejně jako vždy. Jen to nebylo dost na to, abych uhájil žlutý dres.“
Nejen on, ani nikdo další nedokázal držet s van der Poelem krok. „Mé nohy úplně explodovaly,“ tvrdil Michael Matthews, ještě v sobotu druhý v cíli.
Tadej Pogačar projel druhý nedělním cílem, šest sekund za vítězem.
„Rád bych bojoval o vítězství v etapě, ale mám radost i za Van der Poela. Dnes byl nejlepší a každého překvapil už svým prvním útokem na Mur,“ vykládal obhájce titulu, který si opět jednou všímal, jak se v porovnání s loňskem změnila jeho vlastní pozice v pelotonu.
„Spousta kluků si mě hlídala, bylo to jako partie šachu. Ale se druhým místem na Zdi jsem spokojený. I s tím, jak se v této fázi Tour cítím.“
#TDF2021 @TamauPogi : “He also asked me, jokingly, if I wanted to attack with him the first time up.”
#UAETeamEmirates #RideTogether https://t.co/zQy8Ie6BWT
Druhý je nyní také celkově, o sekundu před Primožem Rogličem. Dva Slovinci, ač v rozdílných dresech, jsou jako dvojčata. Jak v koncovkách závodů, tak při útocích na bonifikační prémie.
„Byl to každopádně dobrý den, lepší než včera,“ bilancoval lídr stáje Jumbo Visma. „Sice mě pořád trochu bolí následky sobotního pádu, speciálně na nohách, ale to pomine.“
To v táboře Ineosu panovala úplně jiná nálada. Nálada k debatám? Takřka nulová. Jen pár strohých povinných vět pro televizní mikrofony a víc nic, v mixzóně žádné další rozhovory. Jezdci se vytratil k autobusu, kam za nimi média kvůli proticovidovým opatřením ani letos nesmějí.
Geraint Thomas nebyl na Zdi schopný udržet krok s největšími favority a přijel sedmnáct sekund za Slovinci. Celkově je se ztrátou 41 sekund čtrnáctý, o jednu příčku za parťákem Richardem Carapazem.
Nicméně na rozbor trablů stáje Ineos bude ještě dost času. V neděli vše a každého zastínila Van der Poelova spanilá jízda pro dědečka.
Přál bych si, aby tu děda se mnou byl
„Můj tým byl dnes opravdu silný. Občas ve mně ti kluci věří víc než já sám. Ale věděl jsem, že si musím jet už pro bonus při prvním průjezdu zdí, jestli chci žlutý dres,“ popisoval na tiskové konferenci Nizozemec.
Opět si utíral slzy dojetí, opakovaně se mu lámal hlas. Divíte se? „Můžete o takovém scénáři dlouho snít, ale poté, co se stal skutečností, nenacházím správná slova, abych vyjádřil, jak jsem šťastný.“
Tak moc si přál, aby tu dědeček mohl sedět s ním. „Bylo by krásné, kdybychom se spolu vyfotografovali, on ve své žluté košili od Crédit Lyonnais a já ve žlutém dresu,“ zasnil se.
@mathieuvdpoel "J'ai pas les mots. Pas les mots. C'était ma dernière chance de prendre le @MaillotjauneLCL, c'est incroyable!"
#TDF2021 https://t.co/DXGlmk0rna
Julian Alaphilippe přišel Van der Poelovi pogratulovat, oplatil mu tím gesto z první etapy. „V sobotu byl Mathieu tak moc zklamaný, přesto mi přišel blahopřát. Dnes jsem udělal totéž. Jako jezdci jsme si podobní a Mathieu je zasloužilým nositelem žlutého dresu.“
On sám si na pódium kráčel pro ten zelený, jelikož nadále zůstává lídrem bodovací soutěže. V pondělí se v něm rozjede na trať sprinterské třetí etapy. „Už jsem za kariéru nasbíral všechny dresy, které se na Tour předávají,“ usmíval se.
Co se týče toho nejcennějšího, Van der Poel si je vědom, že v konkurenci Rogliče, Pogačara a spol. nebude jeho majitelem dlouho. „Mohl by mi zůstat do středeční časovky, déle ne,“ uvažuje.
Neví ani, zda s pelotonem Tour dojede až do Paříže.
„Rád bych, vážně. Ale nechci si tím zničit šanci na olympijské zlato na horském kole. Budu se rozhodovat den po dni, podle stavu těla.“
Ať učiní konečný verdikt jakýkoliv, svoji misi na premiérové Tour kariéry už Mathieu van der Poel v neděli splnil.
