Závody se liší, stejně jako barvy, které vozí na dresu. Zato fotky vítěze v cíli vypadají stále stejně.
Mathieu van der Poel s rukama nad hlavou, úsměvem na tváři a za ním pusto prázdno.
Někdy veze oranžový dres nizozemské reprezentace, jindy dres šampiona své země, kterým je už třetím rokem v řadě. Rok vozil i duhový dres mistra světa - ve dvaceti se stal nejmladším šampionem v historii.
Nedávno měl zase na sobě bíločervený dres vedoucího muže Světového poháru. A teď má pro změnu ten bílomodrý - evropského šampiona.
Tím se v neděli v nizozemském Rosmalenu stal už podruhé v řadě.
STEJNÁ PÓZA, TŘI RŮZNÉ DRESY. Aneb život v kůži Mathieua van der Poela.
Bílá a červená barva jeho sponzora Corendon-Circus je tak na těle třiadvacetiletého Van der Poela opravdu dost málo k vidění.
Tohle ale není příběh různorodé sbírky trikotů nizozemského fenoména. Je to příběh o možná nejtalentovanějším cyklistovi světa. Jeho syrová síla, skvostná technická zdatnost a mladistvá sebedůvěra – spolu s prvotřídními geny dědečka Raymonda Poulidora (věčně druhého muže Tour de France) a otce Adrieho van der Poela (vítěze velkých klasik i světového šampionátu v cyklokrosu) - to je koktejl, který mu může leckdo závidět.
Předvedl to i o víkendu, kdy divákům zajistil podobné představení jako před rokem v Táboře. Znovu to byla jeho sólojízda.
Už ve druhém kole ujel spolu se svým tradičním rivalem Woutem van Aertem, který mu ve druhé polovině závodu nestačil.
Van der Poel se podruhé v řadě stal mistrem Evropy.
Únorové zklamání
Byl to úplně jiný obrázek, než jaký nabídl cyklokrosový světový šampionát letos v únoru.
Šestadvacet tisíc lidí stálo tehdy podél trati.
Ve Valkenburgu očekávali triumf šampiona, který byl v minulé sezoně takřka k neporažení. Jenže viděli něco úplně jiného.
Mathieu van der Poel se v uplakaném počasí trápil.
„Jestli nevyhraju, můžu se utěšovat tím, že jsem měl mimořádnou sezonu,“ říkal před startem.
Do toho závodu vyhrál 26 cyklokrosů, včetně sedmi závodů Světového poháru. Byl jasnou jedničkou sezony a na jeho triumf na světovém šampionátu se nevyplácelo sázet.
A pak vyhořel na nejdůležitější akci roku.
Oproti dalším startům totiž bylo něco jinak. Van der Poel nejel osamocen v čele, na zádech si vezl Wouta van Aerta. Belgičan nedělal chyby jako v průběhu sezony. Ve druhém kole se ujal iniciativy a v jedné z blátivých pasáží svému sokovi poodjel.
To bylo naposled, co se viděli.
Van der Poel získal alespoň bronz, ale to je pro muže, který má v genech slovo vítězství, málo.
„Nemyslím si, že bych něco udělal špatně. Cítil jsem se dobře a hlavně mám za sebou skvělou sezonu. Pořád bych raději vyhrál 26 závodů než pět a titul mistra světa,“ rýpnul si do staronového světového šampiona.
A s vervou se vrhnul na silnici.
Větší dar od Boha
Vyhrál hned první etapový závod Boucles de la Mayenn, ovládl také Ronde van Limburg, kde ve finiši porazil i Nacera Bouhanniho.
Všechny překonal rovněž na nizozemském šampionátu a málem se stal i mistrem Evropy.
Na náročném okruhu v Glasgow nestačil jen na Mattea Trentina, zato porazil svého letitého soka z cyklokrosu Wouta van Aerta.
Se silniční sezonou se rozloučil dvěma výhrami a jedním druhým místem na závodě Kolem Norska.
Do toho si navíc neustále odskakoval na horská kola, kde v každém závodu Světového poháru, do kterého nastoupil, útočil na vítězství. Dokonce bral i svou první bikovou medaili z mistrovství světa – v Lenzerheide dojel třetí.
A pak přišel návrat do blátivého terénu, kde jen co vjel, ovládl závod Světového poháru v Bernu i všechny starty série Superprestige.
„Vždycky měl všechny vlastnosti, které cyklista potřebuje. On bral každý trénink jako hřiště, kde ho bavilo si hrát. Dostal od Boha větší dar, vždycky byl ve všem rychlejší,“ popisoval už dřív jeho starší bratr David van der Poel.
Mladší Mathieu jeho slova potvrzuje každým dnem.
Vyhrál rodinný jackpot
V době čím dál větší cyklistické specializace je úkazem, věcí nevídanou. Sportovcem tak nadaným, že může dokázat věci, o kterých 99 % cyklistů jen sní.
„Můj cíl je olympiáda v Tokiu,“ sám říká. „Je to největší sen a tím, že cyklokros na olympiádě není a na silnici je těžší se prosadit, jsem rád, že jsem se už prosadil na horských kolech, a to jsem se na ně nijak zvlášť nepřipravoval. S pořádnou přípravou můžeme dokázat velké věci.“
Kde leží jeho limity?
Těžko odhadovat. Řada odborníků Van der Poela ale považuje za nejtalentovanějšího cyklistu planety. Takového, který se může stát mistrem světa v cyklokrosu, na horských kolech i v silniční cyklistice.
I přesto, že se o něj každoročně zajímají nejlepší stáje světa, on má smlouvu se stájí Corendon-Circus na dalších pět sezon.
Tady chce dál růst, tady je jasným mužem číslo 1, který si program sezony může skládat podle toho, jak se mu zlíbí.
Právě tahle volnost je ve Van der Poelově případě tím nejdůležitějším.
„Podle mě je v něm cyklista pro Grand Tour. Jsem si jistý, že v budoucnu, pokud se na silniční cyklistiku bude více specializovat, může jet o vítězství na Giru, Tour nebo Vueltě. I když o tom teď nikdo z jeho nejbližších nemluví, v něm to je,“ říká Renaat Schotte, belgický reportér Sporzy, který o cyklistice píše přes 20 let.
A proč by ne?
Mitochondrie, tedy organely nacházející se v buňkách každého organismu, mají vlastní DNA a jsou předávány matkou. Vrozené muskuloskeletální, kardiovaskulární, respirační a nervové systémy zase hrají důležitou roli ve sportovcově výkonu.
Když k tomu přidáte potřebný trénink a péči, kterou profesionální cyklista vyžaduje, rázem vám dojde, že Mathieu van der Poel vyhrál rodinný jackpot.
Raymond Poulidor 81, Adri Van der Poel 58, David 25 and Matthieu 22 Van der Poel...3 generations of family cycling greatness! #star #DNA pic.twitter.com/eaz3MwgaCx
— Tim Egan (@tim8egan) June 27, 2017
„Pro to není třeba velkých vysvětlení, je to prostě v genech. Je to vnuk Raymonda Poulidora (z matčiny strany), jednoho z nejlepších cyklistů historie. A i přesto, že jeho otec Adrie van der Poel nebyl rozený vítěz, ovládl spoustu závodů. Měl možná méně talentu, ale o to více píle. Když se tyto dva geny spojí, získáte mimozemského cyklistu,“ říká Schotte.
Tak mimozemského, že by jednou mohl vládnout cyklistice napříč odvětvími?
Příští roky napoví.
Jen dědeček Raymond už má jasno.
„Můj malý fenomén. Budoucí vítěz Tour? Jeho talent je enormní, všichni jsme z toho u vytržení, dokonce i já. Je silnější než já i než jeho otec. Podle mě je nezastavitelný,“ dodává populární Pou-Pou.
