Jenže tentokrát Vacek prohrál se soupeřem, jenž se porazit nedá.
S počasím.
Vlastně už podruhé v tomto ročníku.
Ve druhé etapě v Tiraně v poločase časovky vedl, načež se změnil směr větru, což přispělo k tomu, že byl sražen z nejvyšší příčky.
A v úterý? Na prvním mezičasu 28kilometrové pouti z půvabného města Lucca do světoznámé Pisy byl o šest sekund rychlejší než v tu chvíli vedoucí týmový kolega Daan Hoole.
Ayuso se přiblížil růžové, Vacek v dešti nebláznil. Časovku v Pise ovládl Hoole |
Vzápětí se rozpršelo – a to tak, že hodně. V zatáčkách, kterými cyklisté jedoucí před ním prosvištěli, musel najednou usilovně brzdit, aby na mokré vozovce neochutnal tvrdost asfaltu.
Na druhém mezičasu byl desátý, zároveň však pochopil: na takhle kluzké silnici nemá cenu dál riskovat a sahat si na dno sil. Poslední kilometry tedy absolvoval v uvolněném tempu a skončil jedenapadesátý.
„Mathias je z časovky strašně zklamaný a zlomený,“ hlásil poté jeho mediální manažer Ondřej Wimmer, přestože stáj Lidl-Trek jako celek současně oslavovala. Hooleho, startujícího ještě za sucha, už ani nikdo ze zmoklých favoritů celkové klasifikace z křesla pro vítěze nevyhnal.
Moments they will remember forever!
#GirodItalia https://t.co/8u3Hpv2CSt
Tolik se Vacek na časovku těšil. Snažil se, aby před ní nic nepodcenil, ani během volného dne.
„Objeli jsme v pondělí asi dvouhodinový trénink,“ popisoval. „Je velmi důležité roztočit nohy také při volném dni, obzvlášť když potom v časovce musíte jít hodně do rychla. Vynechat v pondělí kolo by mohlo být fatální.“
Zároveň pečlivě dbal také o jídelníček.
„Nutriční specialisté nám přesně určují počet kalorií i sacharidů. Nosíme si na jídlo váhy a všechno vážíme na gramy. Například o volném dni jsme měli méně sacharidů, protože tělo nespotřebovávalo tolik energie jako jindy,“ popisoval.
Svého snu vyhrát na Giru etapu se Vacek nevzdává. Druhý týden nabídne více klasikářských příležitostí. Otázkou nicméně je, zda a kdy mu tým dá volnou ruku.
Černého potěšila pozice v top 20Stejně jako Mathias Vacek se chtěl i Josef Černý na Giru soustředit na kvalitní výkony v časovkách. Do té úterní odstartoval v popředí startovní listiny na suché silnici, na druhou stranu však byl limitován handicapem v podobě 20 stehů na hluboké tržné ráně na koleni, kterou si přivodil při čtvrtečním pádu. Přesto dokázal vybojovat 19. místo, které je i dalším důkazem, jak statečně se rve s neustávající bolestí. „Nebyla to úplně příjemná jízda, ale jsem rád i za top 20,“ ujistil. |
„Budeme muset hájit bodovací dres Pedersena a co nejvíce pomoci Cicconemu v boji o celkové pódium,“ připomíná Vacek italského vrchaře, průběžně osmého. „Vím, že i na mě bude velký tlak, protože jsem klíčovým jezdcem pro oba, ať už při rozjíždění sprintů pro Madse, nebo i v kopcích, kde jsem v minulém týdnu byl tím úplně posledním, kdo s Cicconem zůstával.“
Vedoucí muž bodovací soutěže Mads Pedersen už po úvodních etapách slíbil: „Udělám, co budu moci, abych i Mathiasovi pomohl vyhrát etapu.“
Přesto Vacek ví, že se patrně nestane, aby se celý tým pro něj vzhledem k dalším úkolům obětoval.
„Počítám s tím, že budu muset být aktivní a poradit si hlavně sám, pokud někdy dostanu volnou ruku,“ říká. „Nemám zatím úplně vytipovanou etapu pro útok, i když s týmem jsme to už lehce probírali. Půjde tedy spíš o spontánní akci podle toho, jak se budu v daný den cítit.“
Po deseti etapách na Giru se pochopitelně stupňuje únava.
„Souvisí i s tím, že jsme v prvním týdnu závodili velice aktivně, nikdo z týmu neměl moc šanci si odpočinout,“ připomíná. „Takže už je to dost cítit. Ale není to ještě ten stav úplného vyčerpání, který jsem pociťoval například při posledním týdnu na Vueltě.“
My, Češi, nejsme bábovky! Jak Černý šlape na Giru s dvaceti stehy a hlubokou ránou |
Nejde jen o fyzickou, ale také o psychickou opotřebovanost. Po skvělých výkonech v úvodním týdnu se mladý Čech setkává s nečekanou vlnou popularity i mediálního zájmu.
„Vidím, jak mi raketově vzrůstají sociální sítě, ale snažím se na to moc nekoukat a nepoužívat zbytečně telefon,“ říká. „Jsou to pro mě trochu nové věci, pozornost na mě upřená je tady ještě daleko větší, než byla na loňské Vueltě. Proto i hlava dostává zabrat. Dá se říct, že jsem v tomto směru pocítil opravdovou velikost Gira a není to právě jednoduché. Ovšem když je taková pozornost způsobená příjemnými věcmi, dá se s tím pracovat.“
