Bude se Lidl-Trek snažit hlídat etapu pro závěrečný spurt? Asi ano. Tak uvažovaly mnohé sprinterské týmy před startem v Morbegnu.
No... přepočítaly se.
„Všichni na nás koukali, jestli si to z balíku budeme kontrolovat na hromadný spurt, ale nakonec jsme se rozhodli hrát etapu na únik,“ popisoval Mathias Vacek.
Vacek byl v úniku, všechny ale zaskočil Denz. Lídr Del Toro přišel o Ayusa |
A byl to pořádně početný únik, čítající 36 jezdců. Z Lidl-Treku v něm šlapali neunavitelný Mathias Vacek, lídr bodovací soutěže Mads Pedersen i vítěz toskánské časovky Daan Hoole.
„Hlavním cílem bylo získat další body s Madsem pro boj o fialový dres,“ poznamenal Vacek. S jeho pomocí si dánský jezdec skutečně i dojel pro dvakrát 12 bodů za vítězství na obou prémiových spurtech.
Nahrávala jim navíc skutečnost, že do úniku se nedostal Pedersenův největší sok v bodovací soutěži Olav Kooij. Stáj Visma tu naopak měla „těžkou váhu“ v podobě Wouta van Aerta.
V ideálním případě by si to patrně ve spurterské koncovce této skupiny rozdali o etapu (a o dalších 50 bodů) Pedersen s Van Aertem a Kadenem Grovesem z Alpecinu, bez šancí nemusel být za určitého vývoje událostí ani Vacek. Tak přemýšleli mnozí, zatímco se jezdci hnali podél jezera Como a kolem romantické promenády v turisty vyhledávaném městě Lecco.
Když však chybělo do cíle 33 kilometrů, stalo se nečekané – z úniku se povedlo vyrazit vpřed jezdcům nepatřícím mezi hlavní kandidáty vítězství. Vzadu naopak zůstali ti nejvíce sledovaní.
„Bylo nám jasné, že tak početná skupina až do konce nezůstane, že z ní někde odjede menší únik,“ říkal Vacek.
Vacek byl v úniku, všechny ale zaskočil Denz. Lídr Del Toro přišel o Ayusa |
„Tak jsme se hlídali, pořád jsme po sobě koukali. Van Aert si hlídal Madse, já si hlídal Van Aerta, další silní kluci si hlídali mě. Kdybych jim zkusil ujet, každý by mě následoval. Byl to tedy tak trochu gambling. A jak jsme se všichni pozorovali, nakonec odjel někdo, s kým jsme ani moc nepočítali.“
Od ostatních se odpoutala jedenáctičlenná skupina, kde měl Lidl-Trek zastoupení Daanem Hoolem. „Chtěli jsme tedy vsadit na něj, ale nevyšlo to. To je závodění,“ glosoval Vacek.
„Asi jsem tam nebyl z týmu tím pravým,“ podotkl Hoole s poukazem na skutečnost, že Pedersen a Vacek mají rozhodně větší spurterské kvality. Cílem projel na sedmém místě.
Ani zmiňovaný únik z úniku však posléze nedojel pohromadě, 17 kilometrů před metou se z něj odpoutal Němec Nico Denz a na pomezí Milána ve městě Cesano Maderno triumfoval. Oslavoval jen kousek od paláce Arese Borromeo, významné renesančně-barokní památky lombardské architektury (do jehož útrob, vyzdobených nádhernými nástěnnými malbami ze 17. století, umístili organizátoři ředitelství závodu i tiskové středisko).
Vacek s Pedersenem dokonřili etapu s dalšími souputníky z úniku více než tři a půl minuty za Denzem a dvě a půl minuty za první skupinou.
Jezdci Lidl-Treku mohli nicméně i tak oslavovat. Náskok Pedersena v bodovací soutěži narostl na 141 bodů. Což znamená, že je prakticky jistým vítězem této klasifikace, pokud ve zdraví dojede až do cíle Gira v Římě.
Giro d’Italia 2025: přehled etap, výsledky, jak si vedli Češi? |
Aby ho Olav Kooij předstihl, musel by totiž Nizozemec vyhrát nejen závěrečnou římskou sprinterskou etapu a všech šest zbylých prémiových spurtů (po dvou v každé etapě), ale zároveň by musel bodovat i v horských dojezdech v pátek a v sobotu – a to není v jeho silách. Navíc by ještě Pedersen musel vycházet bodově naprázdno.
Druhý český cyklista Josef Černý absolvoval v dresu stáje Soudal Quick-Step osmnáctou etapu v klidu v pelotonu, který s vidinou hor v nadcházejících dvou dnech tentokrát povolil uprchlíkům dokonce třináctiminutový náskok.
„Snažili jsme se dostat někoho od nás do úniku. Povedlo se to jen Cattaneovi, který ale potom stejně odpadl,“ líčil Černý. „V pelotonu se pak žádný tým nechtěl s dojížděním úniku trápit a tahat tempo, takže si uprchlíci mohli v pohodě ujíždět.“
V následujících dvou dnech se profil závodu diametrálně změní.
Dvě alpské etapy určí jméno šampiona Gira. Ta páteční s pěti vrcholy zavede jezdce na severu země do Champoluku a je organizátory označována za královskou. Jen stoupání a sjezdy, rovina prakticky žádná.
Ovšem sobotní 20. etapa s mýtickým šotolinovým výšlapem do průsmyku Finestre si s ní nikterak nezadá a je vyhlížena snad s ještě větším napětím.
„V pátek je hned po startu první kopec, bude to náročné,“ říkal Černý. „Budu se ty dva dny snažit nějak přežít, Řím už je blízko.“
Vacek dodával: „Ty kopce, co nás čekají, skoro vůbec neznám. Pátek nejspíš strávím v grupettu. Nějak už to dobojuju.“




































