Mark Cavendish se raduje z vítězství ve třinácté etapě Tour de France.

Mark Cavendish se raduje z vítězství ve třinácté etapě Tour de France. | foto: AP

Rekordní Cavendish. Nemůžu uvěřit, ale s Merckxem mě, prosím, nesrovnávejte

  • 46
Carcassonne (Od našeho zpravodaje) - Loni, předloni a možná ani letos na začátku roku by tomu nikdo nevěřil. Že Mark Cavendish, ten Mark Cavendish, který naposledy na Tour vyhrál v roce 2016 a loni na podzim v slzách končil kariéru, že tenhle chlapík vyhraje na Tour čtyři etapy a dorovná tak historický rekord Eddyho Merckxe? Nepředstavitelné, šokující, historické. Ale stalo se!

Když chlapík z ostrova Man proťal pásku v historickém centru Carcassonne před svým týmovým kolegou (!) Michaelem Morkovem, fanoušci v cíli začali nadšeně jásat, tleskat, křepčit.

Vždyť byli svědky historického okamžiku!

Momentu, o kterém se hodně mluvilo, ale v posledních letech byl tak nepravděpodobný. Po všech těch pádech, psychických problémech, boji s virem Epstein-Barrové to ale Mark Cavendish dokázal.

Se 34 triumfy srovnal v historické tabulce Tour Eddyho Merckxe.

TRIUMF ČÍSLO 34. Mark Cavendish se raduje z vítězství ve třinácté etapě Tour de France.

„Sledoval jsem ho jako dítě, když tady vyhrával a sprintoval jak Rakeťák. Co předvádí teď, to je fakt šílené. Obrovský respekt,“ vysekl populárnímu Cavovi poklonu i muž ve žlutém Tadej Pogačar.

Marku, už si to uvědomujete?
Ono není moc co si uvědomovat (smích). Je to stejné vítězství jako to první. Ne, teď vážně, stěží tomu můžu uvěřit, že mám další etapu na Tour. Etapu na Tour de France! Každá etapa pro mě znamená obrovské emoce, vždyť o tomhle jsem snil jako dítě a moc, opravdu moc jsem pro to dřel.

Byl to zatím nejtěžší spurt v tomto ročníku?
Byl. Od začátku to bylo hodně nervózní, neustále jsme jeli na čele. Sice rovinatá etapa, ale pořád to bylo nahoru a dolů, i když chyběla dlouhá a prudká stoupání. Proto jsem byl v závěru totálně na konci sil, naštěstí jsem se z toho dokázal vyhrabat. Ale byl to spíš sprint pro Wouta van Aerta nebo Jaspera Philipsena, kteří jsou odolnější. Každopádně jak jsme to v posledních kilometrech uzavřeli a že Michael Morkov dojel druhý za mnou… Wow.

Mark Cavendish a Tadej Pogačar před startem dvanácté etapy Tour de France.

Nyní máte na kontě stejný počet etapových triumfů jako Eddy Merckx. Jak se to poslouchá?
Podle mě to nemůžeme srovnávat. Nás dva vůbec nemůžete srovnávat. On byl závodník, který vyhrál Tour pětkrát, vítězil v hromadných dojezdech, v časovkách, ve stoupáních. Čísla jsou sice krásná věc, ale s Eddy Merckxem se jinak nemůžu vůbec měřit kromě počtu triumfů v jednotlivých etapách Tour. Můžu se měřit se sprintery, to vypovídá o více věcech.

Tak či tak vám chybí jedna výhra k osamostatnění se na prvním místě.
To je pravda. Snad mě teď lidi, kteří cyklistiku příliš nesledují, nepovažují za rovného Eddymu Merckxovi. Zároveň ale snad mé výhry inspirují další kluky i holky, aby s cyklistikou začali.

Jaké to je psát historii Tour de France? Tolika lidem se to nepovede.
Rád tohle všechno sdílím s mými kluky z Quick-Stepu. Rád bych to oslavil, ale zítra zas musíme do práce, takže moc slavit nemůžeme (smích). Snad bude aspoň po Tour čas připomenout si, co jsme tady dokázali, jakou historii jsme vytvořili.

Všichni v týmu pro vás nechávají na silnici duši. Není to někdy až příliš těžké pro vaši psychiku?
Takhle to je vždycky, když jste lídr, nesete na ramenech tíhu a tlak svého týmu a je jedno, jestli jedete na celkové pořadí, nebo jste sprinter. Prostě se s tím musíte vyrovnat. Víte, sprinter toho na Tour dělá asi ze všech nejmíň, zato beru největší peníze (smích). Tedy kromě kluků, kteří dojíždí v celkové desítce. Takže jsem placený za to, abych to zvládl a jsem rád, že se mi to daří.

V Quick-Stepu to takhle funguje.
Přesně. Do toho týmu jdete s tím, že budete pod tlakem. Občas je to těžké, zvlášť, když se necítíte moc dobře. Ale když se pak povede podobný sprint jako dneska, kdy jsme skončili první a druhý, pak je to speciální moment. Jeden z těch, který si budu vždycky pamatovat.

Emoce vítězného Marka Cavendishe.

Váš první triumf je z roku 2008. Změnil se nějak přístup fanoušků k vám?
Tenhle rok mě opravdu nádherně přijímají. Až mě to dojímá, jak jsou velkorysí a jak nás podporují. Chybělo mi to, když jsem na Tour nemohl a loni kluci říkali, že to nebyla Tour, když chyběli lidi. Vidět je letos zase zpátky u silnic, to je nádhera. Jsem rád, že toho můžu být součástí.

I vy se víc usmíváte, i na tiskových konferencích nebýváte tak nevrlý jako v minulosti.
Nebudu lhát, občas jsem byl idiot. Ale to se stává, když jste mladí. Já za to zaplatil, všechno je o zkušenostech, o věku. Už mi není 20, ale 36, jsem starší, mám rodinu, zodpovědnost, vím, jak se chovat. Určitě jsem se změnil, i když mi to trvalo.

Na závěr jedna necyklistická otázka. V neděli Anglie vyzve Itálii ve finále mistrovství Evropy ve fotbale. Sledoval jste její cestu šampionátem?
Jsem na kluky pyšný. Bylo skvělé vidět je postupovat turnajem až do finále. Můj spolubydlící na pokoji je Ital (Davide Ballerini), takže to s ním bude v neděli těžké. Ale v pondělí je volný den, tak si to můžeme trochu užít.


Grand Tour v roce 2024

4. - 26. května Giro d´Italia
29. června - 21. července Tour de France
17. srpna - 8. září Vuelta a Espaňa