Na sociálních sítích mu už fanoušci psali, ať zamíří na Vueltu. Že prý Primož Roglič, Jonas Vingegaard či Remco Evenepoel budou mít konkurenci.
Ano, je to samozřejmě sci-fi. Pedersen je úplně jiný typ jezdce, navíc ani v předběžné soupisce svého týmu Lidl-Trek pro španělskou Grand Tour nefiguruje.
Nic to však nemění na tom, že sedmadvacetiletý Dán v posledních dnech jezdí ve fantastické formě. Je takřka k nezastavení.
„Je pravda, že se cítím skvěle. Ale že jsem k neporažení? To bych neřekl,“ usmívá se.
O víkendu si však na něj nikdo nepřišel. V sobotu zcela opanoval závěrečnou časovku Kolem Dánska, díky níž se navíc dostal před týmového kolegu Mattiase Skjelmoseho do čela celkové klasifikace. K tomu získal i zelený dres a v předchozích etapách třetí a dvě druhá místa.
V neděli pak Pedersen zamířil na worldtourové Cyclassics v Hamburku, které po fantastickém útoku kilometr před páskou ovládl také. V cíli ukázal do kamery dvojku. Dva dny – dvě vítězství!
Dánský cyklista Mads Pedersen ovládl hamburský závod Cyclassics
„Maximální spokojenost. Od Tour de France jsem ladil formu k mistrovství světa,“ připomíná závod v Glasgow, kde byl nakonec čtvrtý. „Výkonnost mě drží i po něm. Uvidíme, jak dlouhou to potrvá. Musíme z toho vytěžit co nejvíc.“
Jeho slovům rozumějte: Další výhry mají přijít brzy.
Tati, dělej, co máš rád
Takovou už má Pedersen náturu. Věří si, chce neustále vítězit.
„Mám velké ego. Stoprocentně,“ přiznal sám v rozhovoru pro server Roleur.cc. „Ale asi je to tak správně. Pokud chcete být nejlepší, jiní asi být nemůžete.“
Velké ambice ho provázely už odmala. Poprvé sedl na kolo ve třech letech a v sedmi začal závodit.
„Nejprve na horském kole a od devíti na silnici. Předtím jsem hrál i fotbal a badminton. Ve fotbale jsem ale prohry sváděl na druhé a v badmintonu jsem rozbil až příliš mnoho raket,“ smál se. „Takže kolo byla jasná volba. Hrozně mě bavilo. Postupně jsem navíc zjišťoval, že z koníčku může být i moje práce, takže jsem se do něj obul naplno.“
Motivací mu nebyly jen osobní výsledky, ale i jeho otec Claus. Dřív totiž pracoval jako řidič kamionu. Každé ráno vstával ve 3:30 a domů se vracel po sedmnácté hodině.
„Viděl jsem, jak je ztrhaný,“ vzpomínal. „Tak jsem mu v patnácti řekl: Až jednou vydělám peníze, dám ti je, abys mohl dělat to, co chceš.“
Že se jeho slova mohou vyplnit, neustále prokazoval. Pedersen patřil k největším dánským talentům a trenéři mu předpovídali nadějnou kariéru.
V mládežnických kategoriích vyhrál Paříž-Roubaix a čeští fanoušci ho v roce 2013 mohli vidět, jak slaví na Závodě míru.
Dánský cyklista Mads Pedersen táhne peloton v prvním hodnoceném stoupání dvacáté etapy Tour de France.
V jedenadvaceti letech přestoupil do worldtourového Treku. Že by se nejprve potřeboval rozkoukat? Kdepak. Hned v prvním roce mezi elitou se stal domácím šampionem a celkově vyhrál Kolem Dánska. O další sezonu později pak skončil druhý na monumentálních Flandrech.
„Když jsem přišel do Treku, jako mladík jsem moc nevěděl, co mám čekat. Vítězství v prvním roce a Flandry mě ale namotivovaly a dodaly mi sebevědomí,“ povídal.
Dál to proto šlo mnohem snáze.
V roce 2019 se stal v britském Harrogate mistrem světa. Vítězil na klasikách Gent-Wevelgem 2020 či Kuurne-Brusel-Kuurne 2021.
Po letošním triumfu na Giru se stal držitelem triumfů ze všech závodů Grand Tour. Na Tour de France slavil dvakrát, na Vueltě třikrát a na Giru jednou.
Mads Pedersen z Dánska se raduje z vítězství v závodě s hromadným startem na mistrovství světa v Harrogate.
Celkem zatím nastřádal 34 profesionálních prvenství ve všech různých terénech. Sedí mu náročné technické tratě, kostky, je skvělý časovkář, uspěje ve sprintu, přejede menší kopce a nebojí se překvapivě zaútočit.
Třeba v neděli při triumfu v Hamburku nastoupil z hlavního pole už kilometr před cílem. Zdálo se mu totiž, že peloton nemá šanci sjet tříčlenný únik.
„V televizi to muselo vypadat dobře, ne?“ rozesmál se. „Než bojovat o čtvrté místo ve spurtu, v němž jsem si tentokrát moc nevěřil, řekl jsem si, že zariskuju. Což mi vyšlo.“
Pedersen den po triumfu v Dánsku vyhrál cyklistickou klasiku v Hamburku |
Triumfů přitom mohl mít ještě více. Má trochu smůlu, že jezdí v době Mathieua van der Poela či Wouta van Aerta.
„Jsou největšími hvězdami současnosti,“ uvědomuje si. „Ale jsem přesvědčený, že já patřím hned pod ně. Je dobré, že vím, že je můžu porazit. Už se mi to podařilo. A ne jednou.“
I díky tomu mohl splnit dávný slib. Když si začal slušněji vydělávat, otci pomohl otevřít prodejnu kol.
„Stálo to za každý cent. Miluje kola, veškeré vybavení. Prodejna mu platí účty a dělá ho šťastným,“ usmívá se.
