Byl to výkon hodný tohoto přelomového dne pro ženskou cyklistiku.
Tak shrnul specializovaný server VeloNews jízdu Deignanové.
A superlativy nešetřili ani další odborníci.
Do cíle zbývalo více než 80 kilometrů, ještě stále bylo před závodnicemi všech sedmnáct kostkových úseků, když se dvaatřicetiletá Britka zvedla ze sedla a vydala se před své konkurentky. Že ji už nedojedou? Ne, to nikdo nečekal.
Však také Marianne Vosová, jedna z favoritek a nakonec druhá žena v cíli, líčila: „Říkala jsem si, že útočí příliš brzy. Že je to příliš velké riziko a riskuje, že jí dojde.“
Deignanová ale riziko podstoupila.
A uspěla.
„Je to naprosto surreálné,“ jásala. „Ještě ráno byly moje úkoly takové, že jsem měla pracovat pro tým. Ani jsem nesnila o tom, že bych závod vyhrála.“
Can’t stop. Won’t stop posting about this!
The winnings numbers from @lizziedeignan absolutely epic ride at #ParisRoubaixFemmes https://t.co/ph6H9GSZtB
Původně měla jet na kolegyně z Treku Elisu Longovou Borginiovou a Ellen van Dijkovou. Obě se však před nájezdem do prvního kostkového úseku pohybovaly vzadu, a proto se objevila šance pro ni.
„Říkala jsem si, že se budu pro jistotu držet na čele pelotonu,“ popisovala. „Přidala jsem, pak jsem se najednou otočila a viděla, že jsem sama. Jela jsem tak na 75 procent, jenže můj náskok pořád rostl. Když byl minutový, tak jsem z vysílačky dostala pokyn, abych jela na 100 procent. Tak jsem to udělala.“
Jak snadně to zní.
I ona ale pochopitelně prožívala krušnější chvilky.
Ženskou premiéru Paříž-Roubaix ovládla po dlouhém úniku Deignanová |
„Byl tam jeden moment, kdy jsem sebou smýkla ze stranu na stranu. To jsem si pořádně oddechla. V některých pasážích to bylo opravdu zabahněné a kluzké a já nejsem žádná cyklokrosařka,“ povídala. „Řídila jsem se ale radou své kolegyně Lucindy Brandové, abych za žádných okolností nepřestávala šlapat.“
Vypadalo to, že přestat šlapat nechce ani v cíli. I když měla na ikonickém velodromu dostatečný náskok, stále jela naplno. Až těsně před páskou se poprvé usmála a zamávala divákům.
Podívejte, já to dokázala!
Ve své kariéře Deignanová vyhrála mistrovství světa, ženskou obdobu Lutych-Bastogne-Lutych, Flander či Strade Bianche. Tento triumf ale pro ni bude mít navždy speciální místo.
Vždyť ve Francii se děly věci.
Bylo to poprvé, kdy se ženy vydaly na trať této slavné monumentální klasiky. Poprvé okusily, jak chutná závod přezdívaný Peklo severu.
A také poznaly, že tuto přezdívku nenese nadarmo.
Čtyřiačtyřicet cyklistek odstoupilo v průběhu závodu. Osmadvacet nestihlo časový limit. Řádně do cíle dorazilo jen 61 jezdkyň ze 132 startujících.
Dvakrát se na zemi ocitla i hvězdná Annemiek van Vleutenová a na dvou místech si zlomila stydkou kost.
„Byl to totální chaos,“ líčila Longová Borghiniová, která byla nakonec třetí. „Musely jsme se smířit s tím, že zde neplatí žádná pravidla a že se řítíme do neznáma. Bylo to ale skvělé, zamilovala jsem si to a hned bych si ten závod zopakovala.“
JÁ TO DOKÁZALA. Lizzie Deignanová se raduje z vítězství Paříž-Roubaix.
Podobně hovořily i další závodnice. Po dlouhých letech, kdy byla ženská cyklistika spíše v pozadí, doufají, že je jejich sport na vzestupu. O čemž svědčí právě první ročník dámské Paříž-Roubaix.
„Ženská cyklistika se stává profesionálnější, začínáme jezdit nové ikonické závody,“ pozoruje změny Deignanová.
Na rovnoprávnost tlačí i Mezinárodní cyklistická unie. Už loni schválila minimální mzdy, mateřskou dovolenou, lepší mediální pokrytí závodů. Příští rok by se měla konat i ženská obdoba slavné Tour de France.
Na osm etap, s velkou pompou.
„Přitáhne spoustu pozornosti,“ míní Urška Žigartová, profesionálka týmu BikeExchange a přítelkyně Tadeje Pogačara. „Už jen kvůli tomu názvu. Je to prostě Tour de France. Bude cílem snad všech holek, které s cyklistikou začnou. Myslím si, že kdokoliv vyhraje první etapu, nebo celou úvodní Tour, tak se stane legendou.“
Deignanová k otázce zvyšující se prestiže ženské cyklistiky dodává: „Musíme takto pokračovat, ještě je toho ale spoustu před námi.“
After #ParisRoubaixFemmes today we’re officially crowning @lizziedeignan…
…Her Majesty Elizabeth Deignan, Queen of the Cobbles https://t.co/9fEBbwPSn1
Některé cyklistky například před Paříž-Roubaix upozorňovaly na rozdílné výše prémií pro muže a ženy (vítězka získala 1 535 euro, vítěz 30 000 euro) či fakt, že se z dámského závodu vysílalo jen posledních šedesát kilometrů z celkových sto šestnácti.
„Rozdílné prémie jsou zklamání,“ říkala Deignanová. „Ale alespoň můžu vypíchnout čin mého týmu Trek-Segafredo, který nám dorovnává ženské prémie na úroveň těch mužských. A to celou sezonu. Právě podobné iniciativy a taková podpora sponzorů pomáhá překonávat hranice.“
I ona se nyní zasloužila o další důležitý krok pro dámskou cyklistiku.
Navždy bude známa jako první přemožitelka Pekla severu.
„Důležité je, že máme vůbec Paříž-Roubaix. Je to velký krok vpřed a já jsem ráda, že mohu být součástí historie,“ užívala si.
