1 / 31
Když pozorujete peloton během letošní Tour de France, co chvíli vidíte, jak na sebe některý z cyklistů lije vodu. Neustále z něj také vyjíždějí domestici a své lídry zásobují sáčky s ledem. Od začátku slavného klání závodníci čelí vysokým teplotám, které atakují i čtyřicet stupňů. Jak s nimi bojují? Jaké technologie a vychytávky využívají? A co dělají před etapou? Prolistujte si celou galerii, nějakými fígly byste se třeba mohli sami inspirovat.
Autor: Reuters
Zatím nejvíce vedro ovlivnilo nedělní deváté dějství. Předpovědi hlásily, že na startu v Malemortu má být 36 stupňů, v cíli v Usselu 39 a že v průběhu dne může rťut teploměru vystoupat až na 41 stupňů. Department Corréze navíc vyhlásil červený stupeň nebezpečí, kvůli kterému mohla být celá etapa dokonce zrušená.
Autor: Reuters
K tomu nakonec nedošlo. Trať se ale měnila. Dějství přišlo o úvodních třicet kilometrů, aby cyklisté na spalujícím žáru strávili méně času.
Autor: AP
Už na startu pálilo slunce a na nebi nebyl ani mráček. Realizační týmy tak pro své jezdce vytvářely stín, jak se dalo. Za tím ještě hledat vědu nemusíte, vystačí klasické deštníky.
Autor: AP
Těmi se vybavili i pořadatelé. Lídr Tadej Pogačar, Jonas Vingegaard a vítěz osmého dějství Tim Merlier to jistě uvítali.
Autor: Reuters
Jedno z klasických doporučení při vedrech zní: Pijte dostatek tekutin. V případě cyklistů to platí několikanásobně víc. Během závodu většinou pijí každých deset až patnáct minut několik doušků. Menší množství tekutin se totiž vstřebává rychleji a méně zatěžuje žaludek. V horku není výjimkou, že jezdec spotřebuje za etapu deset i více bidonů. Jen si to spočítejte, jeden má zpravidla obsah 500 mililitrů.
Autor: Reuters
Čistá voda by ale jen nestačila. Potem tělo také ztrácí sodík, draslík a další minerály, které je nutné doplňovat. Největší význam má právě sodík, který pomáhá zadržovat tekutiny v organismu a podporuje jejich vstřebávání ve střevě. Bez jeho doplňování by hrozily nejen křeče, ale především rychlý pokles výkonnosti.
Autor: Reuters
Iontové nápoje minerály už obsahují, jenže v horku se stává, že jejich množství nestačí. Proto do ionťáků výživáři přidavají ještě extra další. Každý jezdec má obvykle připravený plán, kolik tekutin by měl za hodinu přijmout podle očekávané teploty, intenzity závodění i vlastní míry pocení. Ta se mezi jednotlivci výrazně liší – někteří ztratí za hodinu litr potu, jiní klidně dvojnásobek.
Autor: AP
V doplňování minerálů se pokračuje také ihned po etapě. Jen co Tadej Pogačar v šestém dějství po triumfu zastavil, maséři za ním sahali do tašky pro regenerační drink.
Autor: Reuters
Ale ne vždy jde o speciální směsi a drinky. Co že to americký šampion Quinn Simmons drží v ruce? Plechovku coly?
Autor: Reuters
Obsah bidonu často nekončí jen v ústech. Cyklisté si vodu lijí i na tělo, aby podpořili ochlazování odpařováním. Velký význam to má zejména při nízké rychlosti v dlouhých stoupáních, kdy kolem těla proudí méně vzduchu a přirozené ochlazování je méně účinné. Proto bývá běžné, že týmová auta vozí kromě iontových nápojů i bidony určené jen na chlazení. Projděme si manuál, jak na to: 1) vodu nalít na stehna...
Autor: Reuters
2) Pak na obličej...
Autor: AP
3) Do větracích otvorů v helmě...
Autor: Reuters
4) Na ramena a hrudník...
Autor: AP
5) Načež vše dokončit důkladnou sprchou zad...
Autor: Reuters
6) A ještě ultimátní kombinace po etapě. Vodou se polít od hlavy až k patě, což Tadej Pogačar činí pravou rukou. A zároveň vypít regenerační drink - ten zase drží v levé.
Autor: Reuters
Bidony s čistou vodou jsou samozřejmě jinak označené. V košíkách na kole cyklisté vezou většinou ionťáky, a tak si lahve určené k ochlazování dávají spíš do zadních kapes dresů nebo je i hned po převzetí vylijí na sebe a zbaví se jich. Problém se zátěží navíc nemá ani Tadej Pogačar.
Autor: AP
Pokud to vývoj etapy umožňuje, případně je také možnost zajet k mechanickým vozům a o ochlazení si říct. Posádky doprovodné kolony jsou na to připravené. Bidony s vodou mají k dispozici i členové neutrální pomoci, kteří je z motorek dávají například jezdcům v úniku.
Autor: AP
Ještě lépe než voda samozřejmě ochladí led. K dispozici je ve velkém množství už před startem. Jezdci si ho nejčastěji dávají na záda nebo za krk. Chladí tak oblasti, kde se nacházejí velké cévy, a pomáhají odvádět přebytečné teplo z organismu.
Autor: AP
Led zároveň samozřejmě postupně odtává, takže efekt vydrží i několik desítek minut. Navíc stéká po celých zádech.
Autor: Profimedia.cz
Během etap ho jezdci dostávají v látkových sáčcích podobných ponožkám, mnohé ale mají už sofistikovanější řešení. Například v Education EasyPost frčí plastové pytlíky, ve kterých už voda zmrzne.
Autor: Profimedia.cz
Před startem etapy skvěle pomohou i speciální ochlazovací vesty. V jejich kapsách jsou chladicí vložky, které snižují teplotu trupu.
Autor: Reuters
Vest je několik druhů. Nejrozšířenější jsou ty, které obsahují speciální gelové vložky s fázovou přeměnou (speciálním materiálem, který při tání pohlcuje velké množství tepla). Jejich velkou výhodou je, že nemusí být zmrazené na -18 °C jako klasické ledové vložky, ale stačí k tomu běžná lednice.
Autor: Reuters
Opět záleží na typu, nicméně vesty běžně vydrží chladit až kolem 45 minut. V pohodě tedy pokryjí přesun jezdců z klimatizovaných autobusů na start i následné čekání, než se balík rozjede. Při závodu je samozřejmě musí cyklisté sundat.
Autor: AP
Vedle vest se stále častěji používá před startem (a tentokrát to pravidla umožňují už i v průběhu etapy) také ledová tříšť (ice slushy). Jde o nápoj tvořený rozdrceným ledem a iontovým roztokem, který ochlazuje organismus zevnitř a může snížit tělesnou teplotu o několik desetin stupně.
Autor: AP
Ve vedru se také mění nutriční strategie. Při něm totiž bývá obtížnější přijímat pevnou stravu. Tyčinky se hůře koušou, člověk nemá takovou chuť k jídlu a při vysoké intenzitě může být žaludek citlivější. Proto profesionálové včetně Jonase Vingegaarda přijímají větší část sacharidů prostřednictvím iontových nápojů a energetických gelů. Díky tomu dokážou doplnit energii, aniž by zatěžovali trávení.
Autor: Reuters
Ale pokud jede peloton v klidu, i tyčinky se pozřít dají. Alex Baudin je toho důkazem.
Autor: Reuters
Roli hrají i dresy. Moderní materiály jsou mimořádně tenké, rychle odvádějí pot a umožňují lepší proudění vzduchu kolem těla. Některé mají síťované panely na zádech, bocích nebo pod pažemi. Francouz Baptiste Veistroffer a za ním Jakub Otruba, již ve dvojici strávili v úniku sedmou etapu, mají vše jistě zmáknuté.
Autor: Reuters
Občas také u silnice vidíte fanoušky, jak hadicí stříkají vodu a cyklisté jí mohou projet. Vzhledem k tomu, že jezdci nevědí, z jakého zdroje kapalina pochází, to ale zas tak vhodné není. Tito fanoušci se ale při čekání na start 6. etapy v Pau snad bát nemuseli.
Autor: Reuters
Na boj s vedrem je také jedna ze strategií, že se cyklisté váží těsně před etapou a pak krátce po ní. Každý kilogram rozdílu představuje přibližně litr ztracených tekutin v těle (ačkoliv část úbytku hmotnosti tvoří například také spotřebovaný glykogen). Na základě těchto údajů výživáři připravují plán rehydratace pro zbytek dne. Tak aby několik hodin na sluníčku jezdce pro další den poznamenalo co nejméně.
Autor: Reuters
Zároveň pomáhá se na vysoké teploty připravovat dopředu, což je dnes naprosto běžná strategie. Cyklisté trénují v teplém prostředí, s více vrstvami oblečení nebo využívají saunu či speciální klimatické komory. Přitom si speciálním teploměrem měří teplotu jádra těla. Jde o dost náročný trénink, při němž mají pocity jako při horečce. Organismus se díky tomu ale naučí lépe hospodařit s teplem a stejná zátěž ho v horkém počasí tolik nevyčerpává. Což se na letošní Tour hodí.
Autor: AP
