Přesně před měsícem, 11. června, vyjelo z pražského Strahova na trasu dlouhou (137 km) či krátkou (92 km) celkem 2240 cyklistů. Mezi muži zvítězil Michal Kollert, ženám vládla Martina Sáblíková.
Už nyní však organizátoři připravují třetí ročník cyklistického závodu pod hlavičkou Tour de France. „Těší nás, že hned první týden po spuštění registrace jsme prodali 1500 startovních čísel,“ zmiňuje David Trávníček.
Jak s odstupem hodnotíte druhý ročník L’Etape v Česku?
Myslím, že celý náš tým to zvládl velmi dobře. Nadšení lidí podél trasy a jejich ohlasy mi potvrdily, že je skvělé, když se v Česku akce pod takovou značkou koná. Fanoušci si to zaslouží. Třeba zajištění na trase je něco neskutečného. Je to zážitek, když máte silnici jen pro sebe, nemusíte myslet, zda za vámi zrovna jede auto, a v zatáčce se nemusíte bát, že na vás v protisměru vyjede jiné. Máte ideální podmínky k jízdě a je jen na vás, zda trasu zvládnete za tři hodiny, nebo za pět.
L’Etape vyhrál v bouřlivé atmosféře Kollert, ženám vládla Sáblíková |
Kdybyste srovnal loňský první ročník tohoto závodu a druhý, v čem byl jiný?
Letos už jsme měli více zkušeností, věděli jsme, co loni fungovalo a co naopak ne. Fungovala nám dobře spolupráce s ambasadory a s partnery v čele se Škoda Auto, která k cyklistice prostě patří. Lepší bylo počasí a to jak pro cyklisty, tak především pro fanoušky. A také atmosféra v obcích, kudy se projíždělo. Měli jsme více času vše s nimi probrat a připravit.
 |
Jaké plánujete změny a novinky pro příští rok?
Rozhodli jsme se přidat jednu trasu. Bude tedy trasa dlouhá, střední a krátká pro nováčky a nadšence, která bude mít 66 kilometrů. Dlouhá trasa bude naopak ještě náročnější. Cyklisty čeká 146 kilometrů a 1800 nastoupaných výškových metrů. Umožníme startovat jezdcům, kteří drží licenci Elite, a bude zde stanoven i rychlostní limit.
Co si od nejkratší varianty trasy slibujete?
Cyklistika je jeden z nejoblíbenějších sportů u široké veřejnosti, jenže spousta lidí nemá takovou výkonnost, aby zvládla ujet zhruba sto kilometrů. Na tuto skupinu lidí se chceme zaměřit. Jezdci této kategorie se budou moci porovnat se sousedem nebo v rámci rodiny, nebudou svázáni žádným rychlostním limitem. Věříme, že nám to pomůže zvednout počet účastníků. Myslím, že organizované sportování je skvělá věc. Potkáte lidi s podobnými zájmy, zkušenostmi a emocemi, šíří se zde pěkná atmosféra. Proto jsme se před čtyřmi lety rozhodli, že spolupráce s organizací A.S.O. na projektu L’Etape by Tour de France dává smysl.
Na trase mi pomohl i Zdenda Štybar. Teď vyhlížím L’Etape ve Francii, říká Sáblíková |
Novinkou jsou i kapacitní limity. Dlouhou trasu může jet maximálně 500 závodníků.
Jde o zkušenost ze zahraničí, kapacitní limit ukazuje vzácnost akce, ne každý se na ni může dostat. Zároveň nám jde o bezpečnost. Chceme nabídnout jezdcům na trati co největší komfort, aby průjezd pelotonu zejména na startu byl bez komplikací. Ten balík je opravdu velký, není to sranda. I proto nám 500 lidí pro dlouhou trasu přišlo jako správné číslo, maximální počet účastníků všech tří kategorií je pak tři tisíce. Doufáme, že k nám příští rok přilákáme také více účastníků ze zahraničí, letos to byly jen 4 % ze všech a z toho polovina ze Slovenska. Ambicí projektu L’Etape je i reklama České republiky a krajů, kterými cyklisté projíždějí.
Letos na L’Etape do Prahy poprvé dorazil vítěz Tour 2010 Andy Schleck, také Zdeněk Štybar či známý fanoušek ďábel Didi. Koho ze známých osobností byste na startu rád viděl příští rok?
Každý rok bychom rádi nabídli účastníkům, fanouškům i médiím zajímavé tváře. Naší ambicí je přivést nové hvězdné jméno, ale zároveň nechceme zapomenout na ty, kteří jsou s námi od prvního ročníku. Když ale budeme mluvit za Česko a Slovensko, naším snem je mít jednou na startu Petera Sagana. Uvidíme, zda se nám to podaří.
A startovat se bude opět z pražského Strahova?
Ano, zůstaneme na Strahově a pojedeme opět do Středočeského kraje, i když trať bude trochu odlišná. Až možná pro čtvrtý ročník se přesuneme v rámci České republiky na jiné místo.
Jak jste si vlastně užil L’Etape z pozice cyklisty?
Jel jsem dlouhou trasu, chtěl jsem zažít každý kilometr. Bohužel jsem měl předtím covid, těsně před závodem mi skončilo období karantény. Po covidu vám žádný doktor nedoporučí jet čtyři a půl hodiny na kole těžkým terénem. Ale zažil jsem toho hodně, i velký balík, který jel v čele. Později jsem z něj vystoupil a sdílel s ostatními nádherné kopce, závodění na měřených segmentech a nakonec atmosféru na Strahově, kde na mě čekala rodina. Všichni se těší na ten dojezd do cíle a pocit: zvládl jsem to.
Loni jste byl s parťákem Martinem Zeithammerem dokonce na Cape Epic, to byl váš největší cyklistický zážitek?
Určitě. Byli jsme v Africe už v březnu 2020, ale kvůli covidu závod zrušili. Tentokrát to vyšlo. Na horském kole asi nemůžete dosáhnout víc. Je to nesmírně náročný závod, jde o kombinaci vytrvalosti, vůle, štěstí a zdravotního stavu. A druhým vrcholem mé kariéry amatérského cyklisty byla nehoda na Israel Epic 2018, která mě mohla stát i život. Po těžkém pádu jsem skončil s řadou zranění a zlomenin na jednotce intenzivní péče. Dlouho jsem si pak na kolo nechtěl ani sednout. Deset let na kole pro mě znamenalo spousty pádů a zranění, odměna se dostavila v podobě dokončení Cape Epic, i když to rozhodně nebylo bez chyb.
A přál byste se na Cape Epic jednou vrátit?
Těžko říct. Příprava je náročná, znamená hodně dřiny a odříkání. Spolu s mou pracovní vytížeností, rodinou a dětmi asi nejsem dost odhodlaný si takový závod zopakovat. Spíš se budu účastnit akcí, jako je L’Etape, láká mě i její francouzská verze. Zážitek je pro mě na prvním místě. Ale zážitek takový, který vás nezničí.
