„Co se stane první týden na Tour, je na jednu stranu neočekávané, ale na druhou vlastně každý rok stejné,“ prohodil, když se v cíli třetího dne závodu trochu vydýchal. „Tyhle etapy mě jen utvrzují v tom, že jsem si vybral špatný sport.“
Vážně to tak cítíte?
Měl jsem hrát hokej, být už v NHL a mohl jsem se mít dobře. Sice bych měl 80 zápasů za rok, ale trvaly by jen hodinu. Nemusel bych se s nikým strkat tři týdny po Francii a po špatných belgických silnicích.
Tuším, že to asi myslíte ironicky. Nebo ne?
Vždyť já jsem měl v jedenácti letech nakročeno do NHL (smích). Pak jsem už nerostl, nebo mi spíš přestalo jít bruslení a práce s hokejkou. Musel jsem najít nějakou alternativu, tak jsem teď tady.
Jste tady a vidíte, jak nervózní zatím Tour je. Platilo to i ve třetí etapě...
Dalo se to čekat. Ta etapa byla strašně napjatá, od začátku se to tlačilo. Je až neuvěřitelné, jaké napětí v balíku panuje. Z toho jsou pak docela ošklivé pády a jsem rád, že jsme to dneska přežili.
Čím se nervozita v pelotonu projevuje?
Už od startu chtějí být někteří vpředu a není místo, kde by se dalo odpočinout. Pořád si musíte dávat pozor, navíc to tady nezlehčují diváci, kteří stojí v trati. Z lajny diváků každý udělá krok dozadu, jen jeden ne a fotí si to. Z toho vznikají další pády. Je to zbytečné.
Po velkém karambolu rozhodčí museli na čtvrt hodiny závod neutralizovat. Vyřešili situaci správně?
Jednoznačně. To se může stát komukoli a je nesmysl, aby se závody rozhodovaly kvůli takovým pádům. Měla by tam pořád být snaha o fair play, aby závod v tom duchu pokračoval. Jinak se z toho může stát totální fraška a bude se dít to co na Giru. Nemám rád situace, jako když měl třeba Contador defekt a soupeři hned útočili. Je to nesmysl. Ten sport je dost těžký na to, abychom si dělali takové věci. Tentokrát to bylo správné rozhodnutí. V pádu bylo hodně lidí, dostali čas vrátit se do balíku a dát se trochu do kupy.
Váš pád nepostihl, navíc jste v konci etapy byli aktivní a váš tým má žlutý dres. Takže nakonec úspěšný den, že?
Byl cíl to tak dneska udělat. Aby Chris (Froome) byl v komfortní pozici vpředu, tomu se celý tým obětoval. Myslím, že se to vyplatilo, protože Chris má už po třetí etapě celkem slušný náskok před velkými konkurenty, což je něco neuvěřitelného. Štěstí zatím stojí na naší straně, ale i výkonnost týmu je hodně vysoká. Vypadá to zatím všechno dobře.
Ale takhle brzo jste asi Frooma ve žlutém nečekali, ne?
Zatím je to start, o jakém se nám ani nesnilo. Ale musíme být při zemi, protože to, co se stalo dneska, se může stát každý den i nám. O tom je Tour. Ale samozřejmě doufám, že ta nervozita a napětí budou postupně ubývat.
Co úterní etapa, která vede zčásti po kostkách? Ta asi ještě úplně klidná nebude...
To je další taková klasika, která bude sama o sobě jako jednodenní závod. Ale snad potom už začne taková ta normální Tour, kdy odjede skupina a nastoupí spurtérské týmy, které budou uprchlíky stahovat. To bude uvolněnější.
Jak těžké teď pro vás bude bránit Froomův náskok?
V dalších sedmi dnech, než se dojede do kopců, by nás to nemělo stát tak moc sil. Tahání tempa není na nás, je to na spurtérských týmech. Než najedeme do hor, moc pracovat nebudeme. Do té doby uvidíme. Pro mě je jedině dobře, že žlutý dres máme, budeme moci být víc ve špici a budou se nám, doufejme, dál vyhýbat pády a další nepříjemnosti. Zatím jsme v historii Sky v nejlepší možné pozici po prvních třech etapách.
Jak se cítíte vy osobně?
Je to těžké. Na takovéhle trati, kde jsou krátké výbušné kopce, je opravdu náročné udržet tempo. I přesto jsem nakonec byl vpředu a cítím se dobře. Na to, že to byly krátké kopce, jsou nohy dobré. Jsem připravený ve velkých kopcích udělat hodně práce.
