Nad Paříží teprve vycházelo slunce. On seděl na obrubníku na vyhlášeném bulváru Champs-Élysées, v ruce ošlehané větrem a spálené sluncem držel šampaňské a pořádně si to užíval.
Dokázal to!
Po osmnácti dnech v sedle, 5 510 kilometrech, více než 66 tisících výškových metrech si konečně mohl vítězoslavně připít: Jsem v cíli.
Tehdy to snad bylo tak, že chtěli, aby do cíle dorazil jen jeden jezdec. V porovnání s dneškem to byl úplně jiný sport. Dřív to byli spíš dobrodruzi, odkázaní na to, co si vezou s sebou nebo co seženou podél cesty.
