Ještě pár minutek to trvá. Ale pak... konečně!
Policejní auta a s nimi i jeden vůz s majáčkem. Ředitel závodu.
„To jsou oni!“ vítá chlapec první závodníky Krakonošova cyklomaratonu.
Krakonošův cyklomaraton V sobotu 14. června se v Trutnově uskutečnil jeho 12. ročník. Závodníci v česko– polském pohraničí změřili síly na dvou tratích – dlouhé (147 kilometrů) a krátké (100 kilometrů). |
První část trasy z Trutnova, okolo chalupy Václava Havla na Hrádečku, až ke Stachelbergu, závodníci zvládli asi za 40 minut. Stále ještě početná hlavní skupina se řítila do stoupání k největší pohraniční pevnosti z vísky Babí očekávatelně kvapně.
Vždyť v pelotonu na delší 147kilometrovou trať byli pořádní borci, namátkou třeba Michaelové Kukrle či Boroš, národní šampioni na silnici, potažmo v cyklokrosu.
Krátce po nich kolem nás profrčela podobnou rychlostí druhá první skupinka. S jediným rozdílem – jezdcům za koly místo žlutých čísel vlála růžová. Jen o pět minut později totiž v Trutnově odstartoval i kratší stokilometrový závod.
Každá další skupinka kolem nás vítr rozvířila o něco méně, rychlost se snižovala, utrpení ve tváři cyklistů zvyšovalo. Ale s ním i úsměvy, na které měli hobby jezdci na rozdíl od eliťáků čas.
„Jeď rychleji!“ spražil nevinně chlapec pána na „kaňonu“.
„To ti teda pěkně děkuju,“ odvětil mu s úsměvem supějící závodník. Rada za miliardu. Ze stejného soudku se mi vybavila slova paní učitelky ze střední školy, od které jsem při skoku do výšky slýchal „odrážej se víc“.
Další cyklista zase glosoval přítomnost psího fandy, který s údivem sledoval projíždějící stroje: „Potřeboval bych, aby za mnou běžel celou trasu a štěkal na mě!“
Se Slávou do Polska
S ideou „trochu se projet“ a pak se vrátit na místo startu, které se zatím proměnilo v cíl, jsem se vydal do Polska. Na chviličku po stejné trase, kterou měli před sebou i závodníci.
V krátkém stoupáku do Žacléře potkávám muže oděného do žlutého stejnokroje místního týmu LOKO Trutnov.
Šlechtislav „Sláva“ Žalský, narozený v roce atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Na cyklomaratonu už podesáté.
Tehdy jsem ještě nevěděl, o koho jde. Stejně tak jako jsem netušil, že je to vůbec nejstarší závodník ve startovním poli, který později odpoledne převezme za tento primát od pořadatelů na stupních vítězů lyže.
Šlechtislav Žalský přebírá lyže od ředitele Krakonošova cyklomaratonu Jana Slavíčka.
Měli jsme stejnou cestu, takže jsem s chutí přijal roli domestika.
Na povídání příliš nebyl čas, Sláva nejel dojet. Jel závodit.
„Jsem poslední, co?“ ujišťuje se nejprve. „Nejste, předjížděl jsem několik dalších,“ ubezpečuju ho.
„Drž tempo těsně nad 30,“ se vděkem mě diriguje. Tak držím. Občas šlápnu víc, občas naopak o kilák za hodinu zpomalím a Sláva mě taktně napomíná: Chtěl bych jet těch 30.“ Má to ve voku.
V Královci překonáváme česko-polskou hranici. Loučíme se po deseti kilometrech společné jízdy v Lubawce.
Sláva míří obloukem zpátky do Krkonoš, kde ho čeká výšlap do výšky nad tisíc metrů na Pomezní boudu, vynikající to výchozí bod na pěší túru na Sněžku a domov stejně vynikajícího piva Trautenberk. Hned poté Sláva jakožto jezdec krátké trati pokračuje zpět do Trutnova.
Ti, kteří zvolili dlouhou trať, po sjezdu z Pomezek ještě odbočili do Pece pod Sněžkou, kde je čekal výstup na Pražskou boudu, jehož součástí jsou nádherné výhledy na Sněžku, Studniční horu a další krkonošské skvosty.
Je libo trochu osvěžení?
Fanoušek podporuje cyklisty při výšlapu na Pražskou boudu.
Já se obracím do Trutnova tou nejkratší cestou, abych stihl dojezd.
Dojezd na Knap a dvojitá domácí radost
Vracím se právě včas.
Abych viděl souboj o druhé místo.
Mikuláš Klvaň, ročník 2008, ho na krátké trati ve sprinterském souboji těsně uhájil před o téměř čtyřicet let starším Martinem Slaníkem. I takové příběhy amatérské závody nabízí.
To už se ale v cíli půl minuty radoval vítěz.
„Nevíte, kdo vyhrál?“ ptám se maminky s dcerkou, které pozorně sledují dojezd závodníků poblíž trutnovského kulturního centra UFFO. „Byl modrej, nějakej Knap,“ odpovídá starší z nich.
Měla pravdu. Objíždím stanoviště hlasatele Ivana Mejtského, fejetonisty České televize z Tour de France, a v cíli potkávám modrého závodníka týmu KUPKOLO.cz. „Zvíře, takový sólo, to bych jednou chtěl!“ gratuluje mu zrovna jeden z konkurentů.
Ondřej Knap projíždí mezičasem na Pomezkách jako nejlepší závodník na krátké trati. Na nejbližšího pronásledovatele měl v tu chvíli k dobru 15 sekund.
Čerstvě třicetiletý borec Ondřej Knap, Trutnovák, ujel hlavní skupince na Pomezkách a v bezmála 30kilometrové sólojízdě krátkou trať opanoval. „Nevěřil jsem,“ odvětil mi na otázku, jak slavil vítězný průjezd, který jsem prošvihl. Takže asi stylem „na Ester“.
„Na Pomezkách jsem si nebyl jistý, že jsem první,“ vyprávěl. A tak do toho šlápl a na kompjůtru sledoval čísla, která produkovaly jeho nohy: „Snažil jsem se držet 300 wattů.“
„Triumf na domácí půdě, co víc si přát. Na silnicích, kde člověk začínal, kde zná každou zatáčku, pomalu každou díru. Možná i proto během jízdy ukápla slzička štěstí,“ hodnotil později dojatě.
Nebyl v tom sám. O hodinu a čtvrt později sprinterské drama rozuzlilo i prestižní souboj závodníků na dlouhé trati.
A i mezi nimi se radoval domácí jezdec!
Šimon Vaníček, závodník týmu ATT, který pochází ze Žacléře, ale žije v Trutnově, přidal svoji jmenovku na povedenou trofej Krakonoše na kole.
Krakonoš na kole má pod sebou i štítek Šimona Vaníčka.
Šimon Vaníček triumfuje v dojezdu skupiny.
Tam kde ji mají například Kukrle, Adam Ťoupalík, Jan Bárta a další...
Druhé místo v elitní kategorii bral Václav Ježek (Brilon), třetí skončil Matěj Zahálka (Elkov Kasper).
„S Elkovem jsme si nedali nic zadarmo. Byl to opravdu pěkný závod,“ řekl v rozhovoru pro Trutnovinky Vaníček a zadoufal, že mu dobrá forma vydrží ještě na společné česko-slovenské mistrovství republiky, které se uskuteční od 26. června ve slovenských Bánovcích nad Bebravou.
Krátce po jejich dojezdu místo opouštím. Nevidím už ani vyhlášení, na kterém Vaníček přebírá hlavní cenu, doktor Knap kvůli němu málem nestíhá ošetřování bijců MMA na Oktagonu v Edenu a Slávovi se dostane nečekané pocty.
Nedá mi to a poslednímu jmenovanému ve středu ještě zavolám.
„Šly mi slzy do očí,“ vrací se Žalský k momentu, kdy si ho pořadatelé zavolali na pódium a předali mu lyže.
Šlechtislav Žalský v cíli Krakonošova cyklomaratonu.
Hned po našem hovoru se chystá do Rtyně v Podkrkonoší na další etapu místní Vrchařské ligy, kde ho čekal další souboj s mladými puškami. „Bejvám poslední, ale mě to strašně baví. Ta mládež je skvělá!“ vypráví sportovec, který se k cyklistice dostal v 61 letech.
„Je mi 80+ a nikde mě už moc nechtěj, ale já jezdím pravidelně k doktoroj na kontrolu srdce a ten mi vždycky říká: Máte to všechno výborný, jezděte na pocit!“
A tak jezdí, na stokilometrové závody. Respekt.
