Byl to zvláštní obrázek.
Pascal Ackermann přebíral květiny na pódiu za výhru v úvodní etapě UAE Tour a přihlíželo mu pár fanoušků. Ta větší část stála u autobusu Ineosu.
Po boku svého bratra tam stál Chris Froome.
Na tváři úsměv, dojetí, v očích jiskry. Zastavil se u něj Wout Poels (nyní jezdec Bahrainu) – jeho věrný kamarád a domestik z minulých let, kdy Froome vítězil na všech třech Grand Tour. Objali se, Poels mu pogratuloval. Zastavili se i další cyklisté se stejným přáním.
„Už jen to, že tady startuju, je pro mě velké vítězství,“ svěřoval se pak dojatý Froome.
Emoce si s ním hrály a nebylo divu.
Vždyť poprvé od 11. června loňského roku byl součástí profesionálního cyklistického světa. Znovu si mohl na záda připnout startovní číslo, znovu mohl závodit.
„Je to vážně skvělý pocit, fantastický. Přišlo za mnou spousta kluků, vítali mě, byli rádi, že jsem zpátky,“ těšilo ho.
Nejtěžší bylo učit se znovu chodit
Během poslední dekády se stal nejlepším cyklistou své generace. Neporazitelným časovkářem, brilantním vrchařem, geniálním stratégem. Mužem, kterého se na startu závodu obávali.
Až přišel 12. červen a katastrofální pád, při kterém si zlomil stehenní i hrudní kost, loket i obratle. „Ta nehoda mě určitě změnila. Po ní jsem měl kondici na bodu nula. Nebo spíš pod bodem nula,“ vyprávěl.
Moc dobře věděl, že následky pádu jsou kariéru ohrožující. Že mnozí by se v jeho věku ke sportu už možná ani nevraceli.
„Někdo by řekl, že jsem se dostal do obzvlášť obtížné a negativní situace, bez velkých šancí na úspěch. Ale pro mě je to zároveň obrovská výzva, abych zvrátil běh událostí a dosáhl něčeho nebývalého,“ říká.
Brit má nesmírnou vůli. Už v červenci seděl doma na trenažeru, šlapal levou nohou a tu pravou měl při tom položenou na polštáři. Koncem srpna už se projel na kole venku. O měsíc později už v Monaku trénoval s Michalem Kwiatkowským.
V listopadu mu pak odstranili z těla kovové destičky a šrouby. „Trocha železa z mé kyčle i lokte je pryč,“ napsal k fotografii z nemocniční postele. „Cítím se grogy, ale všechno šlo perfektně.“
I když perfektně…
Až nyní Froome promluvil o tom, jak těžké pro něj první měsíce po operaci byly.
„Nejtěžší část rehabilitace pro mě byla ta, kdy jsem se musel znovu učit chodit. To byla věc, nad kterou vůbec nepřemýšlíte, kterou si nepřipouštíte, než ji najednou řešit musíte. Po týdnech, kdy jsem byl upoután na lůžko a pak na invalidní vozík, pro mě byla chůze něčím cizím. Byl jsem sotva schopen udělat krok. Být znovu profesionálním cyklistou? To v tu chvíli vypadalo jako sci-fi,“ popisoval.
Malý krok, přesto krok
I nyní při chůzi lehce kulhá.
Červnovou havárii mu navždy bude připomínat kovová destička a čtyři šrouby, které jsou součástí jeho stehenní kosti.
Nic z toho ale Chris Froome nyní neřeší.
Je šťastný, že je zpět.
„Abych byl upřímný, od rána jsem byl nervózní. Je to vlastně podobný pocit, jako když jsem byl úplný nováček a jel na první závod,“ popisoval v Emirátech.
S číslem 131 se pochopitelně nepral o celkové prvenství. Místo toho jezdil do auta pro bidony a staral se o Eddieho Dunbara s Andrejem Amadorem – dvě nově příchozí posily do týmu.
„Vím, v jaké kondici aktuálně jsem a rozhodně to není vítězná forma. Ale jsem v dostatečné formě na to, abych závod zvládl a byl prospěšný týmu. Je jasné, že po osmi měsících nemůžu mít přílišná očekávání,“ líčil.
I proto si za první závod vybral UAE Tour.
Daleko od Evropy, od eskorty fanoušků, kteří závody tradičně doprovází. Daleko od médií, velkého zájmu.
Každou etapu dokončil bez větších potíží.
Ne, nezářil jako v minulých letech na Tour, Giru a Vueltě. Neudivoval svou úžasnou sílou v kopcích, ale to se ani nečekalo. Chtěl zase jen závodit.
JSEM ZPĚT. Chris Froome se vrátil k závodění po osmi měsících.
„Už jen to, že tady startuju, je pro mě obří triumf,“ popisoval po etapě novinářům s pohnutým hlasem. „Byla paráda být opět v balíku, strkat do sebe, narážet do sebe lokty, bojovat o pozici. Je to nádherný pocit být zase cyklistou.“
Závod nakonec nedokončil, ne vlastní vinou.
Epidemie nového koronaviru |
Kvůli hrozbě nákazy koronavirem byly dvě závěrečné etapy zrušeny. Policie ve čtvrtek večer uzavřela hotel Crowne Royal Plaza v Abú Zabí a všichni jezdci, členové doprovodu i novináři jej nesmějí opustit, dokud se nepodrobí zdravotním testům.
Mezi nimi i český cyklista Jan Hirt a Chris Froome.
„Je škoda, že byl závod zrušen, ale zdraví je na prvním místě. Doufám, že ti, co se nakazili, se brzy uzdraví a že nebudou další pozitivní případy,“ prohlásil 34letý Brit.
Z Emirátů se nyní chystá do Jižní Afriky na další tréninkový kemp. Na konci března ho čeká klání Kolem Katalánska, další program bude upřesněn.
„Nebudu silnější ze dne na den. To zabere měsíce,“ ví sám.
Právě čtyři měsíce má na to, aby se dostal do vítězné formy. Aby mohl útočit na pátý titul z Tour, kterým by se přiřadil k legendám Eddymu Merckxovi, Jacquesi Anquetilovi, Bernardu Hinaultovi a Miguelu Indurainovi.
V Emirátech udělal první krok. Možná malý, přesto krok.
