Jaká pro vás byla etapa po dni volna? Extrémně rychlá v závěru?
V její koncovce jsem se cítil výborně, ale prvních padesát kilometrů jsem strašně trpěl, byl jsem nerozjetý. Ale věřil jsem, že když je to špatné od začátku, tak to v závěru může být jen lepší. Dokonce jsem se potom cítil tak dobře, že jsem přemýšlel, jestli nemám zkusit zaútočit.
Proč jste to nezkusil?
Pak jsem dostal rozum a vzpomněl jsem si, že posledních deset kilometrů je z kopce a já mám jen šedesát kilo, takže bych asi neměl moc šanci a akorát bych plýtval silama. Navíc v tom sjezdu jel přede mnou Richie Porte a nechal tam díru. Oni ji pak stahovali, ale já ani nebyl vepředu a držel jsem se zhruba na desáté pozici. Tak jsem se snažil dojet hlavně bezpečně a šetřit silami, seč to šlo.
Fotogalerie z 11. etapy |
Když jste nejprve po volném dni trpěl, říkal jste si: Takhle na tom bude spousta kluků?
Doufal jsem. Pak jsem se pár kluků zeptal a rozhlédl se po balíku a když jsem viděl ty protažené obličeje, uklidnil jsem se, že v tom nejsem sám. Možná se to mé tělo aktivovalo trochu hůř, než jsem čekal, ale tím líp mi to pak pojede v kopcích.
Závěrečný sjezd vypadal hodně nebezpečně. Byl skutečně takový?
Jo. Hlavně po poslední vrchařské prémii byla cesta dost rozbitá, museli jsme se mít na pozoru. V tom sjezdu jsme pak letěli skoro devadesátkou.
Ještě jedna etapa vás nyní čeká, než vjedete do Alp. Co tedy očekáváte od čtvrteční pouti do St. Etienne?
Bude to zase dost těžké, očekává se znovu teplo. Dneska stačilo, když to Garmin rozjel na prvním kopci a hned polovina balíku odpadla. Myslím, že to nebude vyloženě spurterská etapa. Nedojede sice nejspíš až tak zredukovaný balík jako dneska, ale přece jen to bude podobné dnešku. To teplo hodně lidí odnese. Než se ta těla na změnu počasí aklimatizují, trvá to. A dost lidí na to trpí.
