Pouze jeden další cyklista v historii dokázal italskou klasiku ovládnout pětkrát – Fausto Coppi. Ani ten to však nedokázal v nepřerušené sérii.
Cyklistika musela čekat dalších sedmdesát let, než se našel někdo, kdo si kopcovitý monument podmaní na půl dekády.
A nepřekvapí, že se tím vyvoleným stal právě Pogačar.
Po minulé sezoně, kdy vyhrál bájný triptych Giro – Tour – mistrovství světa, se v té letošní opět překonával.
„Už sedm let v řadě říkám, že mám za sebou svou nejlepší sezonu. A letos to můžu říct znovu,“ zářil Slovinec.
Podruhé vyhrál Flandry, potřetí Lutych–Bastogne–Lutych, k tomu byl třetí na Milán–San Remo a druhý na Roubaix, čímž pokryl pódia čtyř z pěti monumentů sezony. V létě obhájil žlutý dres na Tour de France a před čtrnácti dny i ten duhový na mistrovství světa. Už to se ještě nikomu před ním nepodařilo.
Minulou neděli k tomu přidal ještě vítězství na evropském šampionátu. A nyní i triumf v Lombardii.
Nenasytný Pogačar. K duhovému dresu přidal i evropský titul, po dalším sólu![]() |
Jen Eddy Merckx dokázal v jedné sezoně vyhrát tři monumenty. Ale obhájit vítězství na Lombardii v duhovém dresu, to nesvedl ani legendární Kanibal.
Navíc v jakém stylu si Pogačar pro historické vítězství dojel!
Jeho stáj UAE odvedla perfektní práci, když vysokým tempem neúnavně drtila jednoho soupeře za druhým. Díky tomu v nejtěžším stoupání dne na Passo di Ganda zbyli za Slovincem pouze Remco Evenepoel, Michael Storer a mladičký Paul Seixas.
Čelo skupiny kontroloval Jay Vine a Pogačarovo zadní kolo jistil Isaac del Toro. Když pak Vine dospěl ke konci svých sil, Pogačar na nic nečekal a šlápl do pedálů. Navíc Del Toro okamžitě zpomalil, čímž se mezera mezi mistrem světa a jeho konkurenty ještě zvýšila.
Z prázdných výrazů Evenepoela a spol. se ale dalo vyčíst, že i kdyby Mexičan neudělal tento poziční tah, jejich zápal pro reakci na Slovincův útok by to nijak neovlivnilo.
Po pěti kilometrech měl Pogačar na vrcholu stoupání už minutu a čtvrt náskoku, který se s příjezdem do cílového Bergama nijak nezmenšoval.
Nástup Tadeje Pogačara téměř 37 kilometrů před cílem:
V cílové rovince si užíval nejen páté vítězství v závodě, ale také své dvacáté v sezoně a 108. v kariéře. Navíc pro UAE je to už 93. triumf v tomto roce, čímž se stáj znovu přiblížila magické stovce vítězství za jedinou sezonu.
„Pokaždé, když jsem na startu Lombardie, mám pocit, že ten závod je pro mě jako dělaný. Ale také mám kolem sebe vždycky skvělý tým. Dnes odvedli znovu všichni kluci špičkovou práci,“ ocenil v cíli Pogačar, který dosud na italské klasice ještě nikdy neskončil jinak než s vítězstvím.
Aktivní Simmons a nekompromisní UAE
Už po 119. v historii vyrazili cyklisté do závodu padajícího listí, tentokrát ve směru z Coma do Bergama. 241 kilometrů a 4639 metrů převýšení mělo rozhodnout o vítězi posledního monumentu sezony.
Za ideálního cyklistického počasí se hned po odmávnutí startu vydal do útoku Quinn Simmons a relativně rychle se kolem Američana ze stáje Lidl-Trek utvořil čtrnáctičlenný únik, který však dostal od pelotonu maximálně tři minuty k dobru.
Hnací silou uniklé skupiny byl Ineos, který vyrazil dopředu hned ve třech jezdcích, v pelotonu zase demonstroval sílu tým UAE. Tomu však trošku překvapivě pomáhala s kontrolou čelní grupy také stáj Red Bull Bora.
Po relativně klidné první třetině závodu začala s příjezdem na první obtížné stoupání dne Roncola růst nervozita, což vygradovalo v roztržení pelotonu v následném sjezdu. Energii, kterou museli závodníci z odpojené skupiny investovat do návratu k rozjetému vlaku UAE, by si určitě raději ušetřili na náročný závěr dne.
Ve výjezdu na Passo della Crocetta 82 kilometrů před cílem přestalo Simmonse bavit jen pasivně čekat, až se peloton rozhodne únik dojet, a tak vyrazil z vadnoucí čelní skupiny do útoku. Nenadálá akce způsobila rozpad zbytku úniku, za americkým šampionem zbyla už jen čtveřice s Filippem Gannou, Pellem Bilbaem, Michaelem Matthewsem a Louisem Vervaekem. Té však už příliš sil nezbylo a Simmons se jí jen vzdaloval.
Mezitím tempo v pelotonu stále přitvrzovalo, odpadali domestici i velká jména jako Thymen Arensman nebo bronzový muž mistrovství světa Ben Healy, až na vrcholu Zambla Alta 63 kilometrů před cílem zbyla z balíku pouze hrstka nejsilnějších.
Simmonsův nástup z vedoucí skupiny:
Při nájezdu na další a nejtěžší kopec dne Passo di Ganda si vzal táhnutí tempa na starost Rafal Majka, pro kterého byla Lombardie posledním závodem v kariéře. Po Majkovi přišla řada na Vinea. A nejlepší vrchař letošní Vuelty se podíval hluboko do energetických zásob soupeřů. Stačilo pár desítek metrů, aby se skupina favoritů smrskla na pár jedinců.
Nestačili Primož Roglič, Egan Bernal, Richard Carapaz, Tom Pidcock ani Julian Alaphilippe. Zároveň se výrazně snižoval také Simmonsův náskok. Stoupání začínal se třemi minutami výhody, v době Pogačarova nástupu už to byla jen minuta a půl. A po dvou kilometrech už měl Američan duhový dres na svém zadním kole.
Koukli se na sebe, Simmons se za Pogačara zavěsil, ale v tempu mistra světa nezvládl odjet ani půl kilometru. Ještě před vrcholem ho dojeli Evenepoel se Storerem a nejbojovnější jezdec dne kapituloval.
Evenepoel byl už potřetí za poslední tři týdny odsouzen k marnému stíhání Slovince. V klesání do Bergama se alespoň definitivně zbavil Storera a s výrazem naprosté rezignace si dojel pro jasné druhé místo.
Cyklistický závod Kolem Lombardie (WorldTour)241 km: 1. Pogačar (Slovin./UAE Emirates-XRG) 5:45:53, 2. Evenepoel (Belg./Soudal-Quick Step) -1:48, 3. Storer (Austr./Tudor) -3:14, 4. Simmons (USA/Lidl-Trek) -3:39, 5. Del Toro (It./UAE Emirates-XRG), 6. Pidcock (Brit./Q36.5) oba -4:16. |








































