Když před čtyřmi roky vyráželi v červnu do Francie, spousta lidí si klepalo na čelo. Říkalo se, že jsou to šílenci, kteří blouzní, že zvládnou na koloběžkách objet stý ročník Tour de France.
Za tři týdny se všichni pochybovači omlouvali, protože oni to dokázali.
„A taky jsme si řekli, že už nikdy víc,“ říká jeden z účastníků Václav Liška, v civilním povolání herec.
Jenže stý ročník Gira se blížil a jejich touha rostla. Když jsme zvládli Tour, tak zvládneme i Giro, řekli si jednou. A tak do toho šli.
„I přesto, že to bude doslova boj o přežití,“ uvědomuje si další z účastníků Honza Vlášek. „Je to asi nejtěžší věc, kterou lze s koloběžkami vymyslet. Ale nedává to smysl už pouze nám, dokážeme tím oslovit a inspirovat velké množství lidí v našem okolí. Jen to musíme dotáhnout do zdárného konce.“
Kromě Vláška s Liškou jsou v týmu také Jaromír Odvárka, Michal Kulka a Fin Alpo Kuusisto. Ti všichni objeli i Starou dámu. Přibyli dva nováčci - Tomáš Pelc a Jakub Kopecký. „Četl jsem o tom a zjistil, že to nejezdí nikdo kromě nich. Tak jsem se přidal,“ smál se benjamínek týmu Kopecký.
Jízda za provozu i spaní pod stanem
Podobně jako na Tour, ani tentokrát nebudou mít k dispozici pětihvězdičkové hotely, navoněné karavany a početný tým techniků a fyzioterapeutů - tradiční prostředí každého cyklistického týmu na Giru.
Realita KICK ITALY 2017 je taková: čtyři doprovodná vozidla, dva fyzioterapeuti, deset členů podpůrného týmu, spaní ve stanu a jízda za běžného provozu.
„Taky se ale může stát, že pojedeme s policejním doprovodem, Italové jsou blázni,“ směje se Liška.
Jejich jízda totiž přináší i spoustu emocí, potu, zábavy a samozřejmě radosti - mix, který Italové milují.
Na trasu stého ročníku vyrazí sedmička den před slavnostním startem, tedy 4. května. Čeká je 3 615 kilometrů dlouhá pouť jubilejního stého ročníku italské Grand Tour na koloběžkách Kickbike a Yedoo. Každou etapu musí vždy zdolat den před cyklistickým balíkem.
Budou se prát se 40 tisíci nastoupaných metrů a během jedenadvaceti etap mají jen tři volné dny na regeneraci. V Itálii se navíc v květnu budou muset vypořádat i s náročným počasím. „Vždyť v posledních letech na Stelviu vždycky sněžilo,“ připomíná Liška. A na tohle bájné stoupání letos pojedou dvakrát...
Každý den musí ujet v průměru 171 kilometrů. To všechno ne na kolech za čtvrt milionu, ale na koloběžkách za patnáct tisíc.
„Sami cyklisté o letošním Giru říkají, že půjde o nejtěžší etapový závod poslední dekády. Zejména poslední horský týden, který zdobí 227km dlouhá etapa s dvojím výjezdem na legendární Passo Stelvio, je šílený. I cyklisté z něj mají obavy. My na koloběžkách jsme přitom zhruba třikrát pomalejší, takže ty nejtěžší etapy z převýšením přes 5 000 výškových metrů pojedeme třeba kolem dvaceti hodin. Pak pár hodin spánku a znovu do práce,“ přibližuje třítýdenní martyrium Vlášek.
Přesto se všichni těší, až v neděli nasednou do svých doprovodných aut a vyrazí směr Livorno. Z něj se pak trajektem přepraví na Sardinii, kde celé tohle italské bláznovství příští čtvrtek začne.
