„Přála bych si bahno. A spokojená budu, když vyhraju.“
To byla slova Kateřiny Nash před startem závodu Světového poháru cyklokrosařů v jihočeském Táboře.
„Tábor je pro mě speciální místo. Pocházím z nedalekých Prachatic, a tak je to pro mě domácí závod s domácí podporou,“ popisovala.
Byl to v sobotu nervózní den plný pádů, ten první přišel hned po startu, ale českou cyklokrosařku nezastavil.
Celé první kolo se držela mezi nejlepšími, když to přišlo.
Ve druhém kole při jednom z kluzkých výjezdů na mezi došlo k pádu několika závodnic. Trasa se zašpuntovala a drahocenné vteřiny ztrácela jak Nash, tak třeba italská šampionka Eva Lechnerová.
„Nemohla jsem to tam prostě vylézt. Měla jsem naběhanou svou stopu a v tu chvíli tam někdo byl, tak jsem to vzala prostředkem, jenže tam se to nedalo vyběhnout,“ popisovala. „Když si to projíždíte sám, je to jiné, než když kolem sebe máte pět lidí.“
Z šestého místa se rázem propadla do druhé desítky se ztrátou více než půlminuty.
„To je konec, to je konec,“ komentoval to Marek Svačina v České televizi.
Že by tím ale závod pro dvojnásobnou bronzovou medailistku z mistrovství světa opravdu skončil? Kdeže.
„Nevzdávala jsem to. Kdybych to vzdala, nemá smysl závodit. Bych si tam sedla a mohla brečet, ale jela jsem dál, co to šlo. O tom je závodění,“ vysvětlovala.
Postupně se znovu propracovávala do elitní desítky a blížila se ke skupině, ve které jela i česká mistryně Pavla Havlíková. Právě s ní nakonec svedla závěrečný spurt o devátou respektive desátou příčku.
„Neříkám, že bez té chyby bych v té vedoucí skupině byla, ale blížila jsem se k ní. A tu šanci jsem ztratila,“ litovala poté v cíli. „Ale nic s tím neudělám, byla to maličká chyba, která mě vyřadila z boje o lepší umístění. A když chcete vyhrát, musíte jet bez chyb.“
Jestli to pro čtyřicetiletou Nash byla poslední šance na vítězství před domácími fanoušky?
„To netuším. Nevím, jak vypadá kalendář Světového poháru do budoucna a ani neznám ten svůj. Chci si hlavně užít dnešek a nemyslet na příště,“ prozradila.
Příští víkend má v plánu další díl Světového poháru v belgickém Koksijde, v únoru zase návštěvu dánského Bogense - dějiště mistrovství světa.
Tam nejspíš pojede v dvojjediné roli - jednak jako sportovkyně a také jako prezidentka komise sportovců UCI.
„Není vyloučené, že tam budu závodit, ale byl by to jeden z mála závodů, které bych teď ještě jela. Soustředila jsem se hlavně na tu listopadovou část a dál jsem to neřešila. Na mistrovství světa stejně musím cestovat kvůli povinnostem s UCI. Tím, že tam budu, říkám si: Proč si nezazávodit, pokud mě tým ještě vybere,“ směje se.
Budoucnost je ze své podstaty nejistá, a tak těžko odhadovat, jestli se Nash v únoru skutečně v reprezentačním dresu představí.
I ve čtyřiceti ale směle může pomýšlet na nejvyšší příčky.
Vždyť letos dojela v závodech Světového poháru třetí ve Waterloo, sedmá po pádu v Iowě a nyní desátá v Táboře.
„S prací v UCI je to závodění trochu navíc, ale spojit se to dá. Očividně to zatím pořád jde,“ uzavírá s úsměvem.
