Na jaře si připsal triumf jen Kolem Baskicka a pak ho zastavil hrozivý pád při dubnovém monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. Na konci června se sice vrátil, jenže ho pro změnu zabrzdil covid.
„Letošní sezona je zvláštní,“ citoval jezdce stáje Quick-Step Alpha Vinyl magazín Cycling Weekly. „Ale doufám, že to nejhorší už je za mnou. Jsem zase motivovaný.“
Chce se tak trochu říci: prokletí duhového dresu.
Úděl úřadujícího světového šampiona. Jasně, Alaphilippe loni vyhrál Valonský šíp, etapu na Tour a vezl i žlutý dres. Pochopitelně v Belgii obhájil světový titul. Jenže od zisku prvního výsostného trikotu v roce 2020 ho zároveň provází i smůla. Tropí chyby, které dřív nedělal. Padá.
Duhové soužení
Hned po zisku premiérového titulu třeba na Lutychu předčasně zvedal ruce nad hlavu, načež ho předstihl Primož Roglič. Na Flandrech pak najel do motorky a předloňskou sezonu předčasně ukončil.
Letos se v kotrmelcích ocitl na Strade Bianche, na dalším prestižním podniku Milán-San Remo nestartoval kvůli zánětu průdušek a na Brabantském šípu ho srazilo vlastní týmové auto.
Julian Alaphilippe při svém vítězném útoku na mistrovství světa.
A pak přišel Lutych. Do cíle zbývalo 60 kilometrů, když peloton postihl hromadný pád. Alaphilippe při něm v plné rychlosti vyletěl ze silnice do přilehlého lesíka, kde narazil do stromu. Zprvu se vůbec nehýbal, nereagoval.
„Byla to noční můra,“ popisoval Romain Bardet, který se krajanovi vydal na pomoc. „Byl sice při vědomí, ale nemohl dýchat. Cyklistika šla stanou.“
Vyšetření nakonec ukázala, že dvojnásobný mistr světa utrpěl zlomeninu lopatky, dvou žeber a poškození plic. „Bál jsem se, že už nebudu závodit. Měl jsem opravdu velké bolesti,“ povídal třicetiletý Francouz pro belgický web Sporza. „Když jsem ale od lékařů dostal povolení lehce trénovat, okamžitě jsem byl myšlenkami zpět.“
Hodiny a hodiny nejprve trávil na trenažeru. Pak se vydal na silnici, jenže sám cítil, že to stále není ono.
„Jde to sice lépe, než jsem čekal, ale nemůžu říct, že bych si kolo zrovna užíval,“ líčil v červnu. „Není to tak, že bych se bál, ale třeba ve sjezdu do sebe zase musím dostat automatismy.“
I proto se v týmu domluvili, že vynechá Tour. Místo ní se soustředil na domácí šampionát – na němž byl nakonec třináctý – a dál trénoval.
 |
„Každý jezdec zažije v kariéře alespoň jeden komplikovaný rok. A Julian je přímo uprostřed něj,“ kývl Franck Alaphilippe, šampionův bratranec a trenér. „Ale věřím, že ho tahle epizoda posílí. Bude odolnější a odhodlanější.“
Jasná priorita
Do závodů se chtěl naplno vrátit na konci července při klání Kolem Valonska. Odstartoval výtečně, hned vyhrál první etapu. Jenže... Další zádrhel.
Tentokrát ho v rozletu zabrzdil pozitivní test na koronavirus. „Znovu se všechno zkomplikovalo. Necítil jsem se dobře, dostal jsem se z rytmu. Ale takový je život. Musel jsem to brát, jak to je.“
Právě tak Alaphilippe přistupuje i ke svým minulým útrapám. Kletba duhového dresu? Tvrdí, že na ni nevěří. Že jde o souhru náhod. „Když máte ten dres na sobě, každá, i sebemenší chyba je tisíckrát víc vidět. Všichni vás sledují a dávají si na vás pozor,“ popisuje.
Nyní věří, že už ho letos žádné problémy nezastaví. V neděli absolvoval klasiku v Lovani, teď zase jezdí na etapovém Tour de l´Ain a od 19. srpna ho čeká španělská Vuelta. Sám přiznává, že zatím neví, co od ní čekat.
I proto spíš vzhlíží k zářijovému mistrovství světa v Austrálii. Znovu se pojede na kopcovité trati, měla by mu sedět. „Vyhrát třetí titul za sebou by byl sen. Budu se snažit do Austrálie dorazit v nejlepší formě. Určitě to je teď moje priorita.“
A sezonu ještě může zachránit.
