Čtyřiadvacátého července večer pózoval Jonas Vingegaard na Champs-Elysées s trofejí pro vítěze Tour. Ostře sledovaný souboj s Tadejem Pogačarem ustál s velkým přehledem, do Paříže si přivezl náskok 2:43 minuty a vykládal: „Tour je v cyklistice všechno. Už od loňska jsem věřil, že mám na to ji vyhrát. Teď se to povedlo. Jsem na sebe hrdý.“
A potom?
V Kodani se mu dostalo triumfálního uvítání. Poté, co soukromým letadlem přistál na zdejším letišti, přivítalo jej na náměstí u kodaňské radnice okolo 50 tisíc nadšených příznivců.
Následující den, při dalších oslavách v jeho rodné obci Glyngore, kde jinak žije jen 1400 obyvatel, mu aplaudovalo 20 tisíc Dánů. „Bylo docela zábavné sledovat letošní Tour, co?“ říkal jim.
Přestože mohl inkasovat až 40 tisíc eur za každý start na exhibičních kritériích po Tour, příliš ho taková show nelákala.
Raději dočasně zmizel z mediálního dohledu.
Neznámo kam.
„Podle našich znalostí nemá moc koníčků, takže asi jen tráví čas s rodinou,“ soudili například komentátoři serveru Cycling Weekly.
Od pěti ráno čistil ryby. Podivuhodný příběh šampiona Vingegaarda |
Na profilu Wout van Art se na Instagramu objevil plakát oznamující pátrání po prchajícím zločinci, jaké známe z filmů o Divokém západu - ovšem s fotografii Vingegaarda.
Pod nápisem „Missing“ zde stálo psal: „Viděli jste tohoto chlapce? Jonas Vingegaard. Věk: 25. Výška: 1,75 m. Váha: 60 kg. Naposledy spatřen 24. 7. 2022 coby vítěz Tour de France v Paříži.“
K tomu prosba: „Prosím, sdílejte. Opravdu ho postrádám.“
Fanoušci na Instagramu okamžitě začali vtipkovat: „Prý Jonas někde u přístavu čistí ryby.“
„Možná že ho praštil Mathieu van der Poel.“
Nebo také: „Mohli by se Jonasovi rodiče, prosím, dostavit k našemu výdejovému místu? Jonas by se rád nechal vyzvednout. S pozdravy Ikea.“
Ve skutečnosti celou tu dobu doma s partnerkou Trine a dcerou Fridou vstřebával novou pozici ve světě cyklistiky a nečekanou obří popularitu, jakou mu vítězství na Tour přineslo.
KOMENTÁŘ: Síla, rozvaha, skvělý tým. Proč Vingegaard vládne letošní Tour |
„Celý rok se připravujete na Tour a najednou je po všem a pak se cítíte takový... Nechci říkat prázdný, ale je to docela zvláštní pocit,“ vyprávěl. „Na druhou stranu je příjemné, že si člověk může odpočinout. Myslím, že jsem to opravdu potřeboval.“
Což potvrzoval i jeho sportovní ředitel Grischa Niermann: „Kvůli Tour Jonas několik měsíců tvrdě pracoval - a pak ji vyhrál. Což bylo spojeno s velkým tlakem, se spoustou požadavků od fanoušků, sponzorů, dánské veřejnosti, médií... Potřeboval psychickou i fyzickou přestávku.“
Cyklistice se Vingegaard neodcizil zcela, s rodinou se v srpnu mihl coby fanoušek na závodě Kolem Dánska, když trať právě protínala jeho rodnou obci.
V nominaci na Vueltu ani na mistrovství světa v Austrálii nefiguroval. Stáj Jumbo Visma dlouho neupřesňovala jeho další program. Až minulý týden se objevil ve výběru pro závod Kolem Chorvatska, náležícího do nižší kategorie 2.1 Europe Tour.
„Když trénuji, poznává mě teď o něco víc lidí,“ vyprávěl před startem. „Jinak? Nic moc se nezměnilo. Jsem pořád stejný Jonas a také doma žijeme stejně jako dřív.“
A co motivace do zbytku sezony?
Najít ji - a přinutit se zase k tvrdšímu tréninku - bývalo v minulosti pro některé šampiony Tour obtížné.
Geraint Thomas, vítěz Tour 2018, by při vzpomínce na svoji poněkud obtloustlou postavu a podprůměrné výkony z konce sezony 2018 mohl vyprávět.
Vingegaard nebyl ten případ. Po souboji s mladým Skotem Oskarem Onleyem z týmu DSM ovládl klasikářskou koncovku 3. etapy Kolem Chorvatska a po dojezdu s tím samým jezdcem i kopcovitou královskou 5. etapu do Labinu.
Stáj Jumbo poté odpověděla (nejen) na van Aertův inzerát: „Toto je, co jsme chtěli vidět.“
Server Cycling Weekly připomněl poněkud pokerovou tvář Vingegaarda v průběhu Tour i na všemožných tiskových konferencích a hned glosoval: „Je tohle snad nejlepší úsměv, kterého je schopen?“
Každopádně Vingegaard spokojený byl: „Necítil jsem se na trati úplně komfortně a musel jsem i trochu riskovat, ale v závěru sezony se mi nikdy moc nedařilo. Proto jsem moc rád za zdejší vítězství.“
Etapová prvenství v Chorvatsku se stala jeho teprve jedenáctým a dvanáctým vítězným zásekem v profesionální kariéře.
Před závěrečnou sprinterskou etapou do Záhřebu vedl o osm sekund před Slovincem Matějem Mohoričem a Oskarem Onleyem.
Zdálo se, že je o celkovém prvenství rozhodnuto.
Dokonce i Mohorič přiznal: „Vypadlo jako téměř nemožný úkol, abych ještě získal absolutní vítězství. Přesto jsme se o to pokusili.“
A ono to vyšlo.
Nejprve si Mohorič dojel pro tři bonusové sekundy na sprinterské prémii.
Načež spurtoval pro šest bonusových sekund za 2. místo v cíli.
O sekundu porazil celkově Vingegaarda.
Dánský lídr stáje Jumbo se nicméně (v mezích svých možností) usmíval také: „Byla to dobrá příprava na Lombardii.“
Pátý a poslední monument sezony, proslulá klasika padajícího listí, bude v sobotu Vingegaardovým prvním worldtourovým závodem po skončení Tour - a zároveň posledním v sezoně 2022.
V sezoně, kterou bez ohledu na sobotní výsledek bude hodnotit jako fantastickou.