Skoro třináctikilometrový test s převýšením 700 metrů je menu úterní 16. etapy závodu. Z Belluna se pojede do výšky 1 047 metrů nad mořem na vršek Navegal. "A určitě někdo výkonnostně vybouchne," odhaduje Hruška.
Třeba proto, že se jede po dnu volna?
I to může zamíchat pořadím, hodně lidí mívá po odpočinku útlum. Nebudou to samozřejmě všichni ze špičky, aby vyhrál nějaký outsider. Ale někomu to rozhodně nesedne.
Takže co byste poradil Romanu Kreuzigerovi?
Nedovolil bych si radit. Nevím, jestli se mu poslední etapy jely dobře, jestli se snažil šetřit na časovku, nebo do toho řezal. Hlavně se nesmí psychicky zlomit, to je pak závodník poloviční.
Kdo má největší šance? Znovu Contador, který si letos v kopcích dělá, co chce?
Mělo by platit pravidlo, že ti, co jezdí dobře v horách, by měli být dobří i v časovce. Contador je výborný časovkář, mělo by mu to vyhovovat.
DO SESTRIERE. Jan Hruška ovládl na Giru d´Italia 2000 horskou časovku.
Jaký je recept na vítězství v horské časovce?
Být ve formě a jet šrot. Časovky jsou jenom o tom dokázat se vybičovat.
O vítězi rozhoduje hlava víc než nohy?
Cyklistika všeobecně je z poloviny výkon a z druhé psychika. Bez výkonu to nejde, ale ve špičce jsou na tom skoro všichni stejně a rozhodne to, kdo jak moc si věří, jak je ochoten se naprosto zdemolovat. Není to žádná sranda, zvlášť když člověka čeká ještě týden závodění. Ale na Giru se šetřit nedá. Z časovky může vytěžit ten, kdo v nejtěžších etapách nejel úplně naplno, což jsem já tenkrát udělal taky a dojížděl o skupinu dál, než kam jsem výkonnostně patřil. Tím jsem našetřil síly.
Vzpomeňte, jak vás ten test bolel.
Bolí každá časovka, člověk jede kaši. Já si tu svoji vybavuju jenom matně, přistupoval jsem k tomu stylem: Horská časovka? To se mě ani moc netýká, stejně nic nezajedu, i když týmový šéf byl jiného názoru. Taky jsem pak v cíli koukal, když se mi podařil ten výsledek.
Ve které serpentině jste začal vyhlížet cíl?
Asi hned v první. Znal jsem jenom část tratě, bylo to nekonečné.
Je lepší kopec vidět dopředu, nebo jít raději do neznáma?
Já to tenkrát nestihl kompletně projet a možná i šéf stáje úmyslně nechtěl, abych viděl celý kopec do Sestriere. U mě vsadili na to, že budu ten krpál znát jenom z půlky. Na závodech jako je Giro je problémem čas, nemáte ho dostatek, abyste si mohli najíždět úseky, časovky, etapy. Sice pak na cedulích vidíte, kolik zbývá do cíle, ale někdy jsou ty kilometry strašně dlouhé.
Po vítězství jste říkal: Kopce mi nikdy nešly a vyhrál jsem rozdílem třídy. Takže nemusí nutně vyhrát vrchař?
Asi jo, ale ta moje časovka se jela poslední den a to už se hodně smazávají rozdíly mezi vrchaři a tempaři z rovin. Kvůli únavě zbývá jen pár lidí, kteří jsou schopní jet, a z toho jsem já těžil. V posledním týdnu je jedno, kdo je na co specialista. Rozhodne to, kdo má ještě nohy.
