Vuelta je pro Jaye Vinea dlouhodobě speciálním závodem. V roce 2021 na ní debutoval ve World Tour, o rok později zde poprvé vyhrál etapu na scéně Grand Tour a v roce 2024 tu premiérově vybojoval výsostný dres vítěze vrchařské soutěže.
Startoval ve všech posledních pěti ročnících.
Naopak zatím nikdy nejel Tour.
Letos se představil na Giru, jenže hned v první etapě se připletl do pádu, který vyhnal ze závodu Mikela Landu. Vine s blíže nespecifikovaným zraněním zůstal v závodě až do 17. etapy, kdy jej stupňující se bolest přinutila vzdát.
„Tým mi ale potom změnil program a Vueltu, na které jsem letos původně neměl startovat, do něj opět zařadil,“ popisoval. „Mám obrovskou radost, že jsem zase tady.“
Celá jeho kariéra je značně divoká a plná nečekaných zvratů.
Vezměte si třeba jen způsob, jakým se do worldtourového pelotonu dostal.
To bylo za covidu. Před sezonou 2020 získal kontrakt v třetidivizním týmu Nero Continental a snil o přestupu výš, do ještě lepších stájí. V lednu 2020 dojel pátý na Herald Sun Tour a doufal, že se mu tím otevírají dveře do Evropy.
Jenže covid je na chvíli úplně přibouchnul.
Najednou mohl šlapat jen doma. Na trenažéru, na Zwiftu. Tak jako kdykoliv v minulosti, když nebylo venku na trénink zrovna ideální počasí.
Červený dres mění majitele. Vingegaard na Vueltě znovu vede, etapu má Vine![]() |
„Zwift používám velmi často, protože jsem měkkota,“ vysvětloval. „Bral jsem ho jako dobrou přípravu na závody ve chvílích, kdy venku není hezky, protože v dešti jen těžko předvídáte, co udělají ostatní účastníci silničního provozu.“
Ve virtuálních závodech během covidové výluky často vítězil a zaujal tím i šéfy stáje Alpecin, kteří pozorně sledovali, kolik wattů na kilogram hmotnosti dokázal při tom vyvinout.
A tak mu nabídli smlouvu.
Nelitovali. Hned při svém prvním startu v roce 2021 málem vyhrál závod Kolem Turecka. Načež ho poprvé poslali na Vueltu a ani na ní se rozhodně neztrácel v davu.
Po dvou letech v Alpecinu si jej stáhl k sobě velkotým UAE Emirates. Loni měl být v horách významnou podporou pro tažení Tadeje Pogačara za titulem na Giru.
Jenže všechno bylo zase jinak.
Duben 2024, závod Kolem Baskicka a hrůzostrašný pád ve sjezdu. Na zemi skončili Vingegaard, Roglič, Evenepoel - a také Vine.
Nevypadalo to s ním vůbec dobře.
Otřes mozku, dva zlomené krční obratle a co bylo nejhorší: nalomená krční páteř.
Pokračování kariéry? Velmi nejisté. Necháme si vás tu na pozorování, řekli mu lékaři v nemocnici.
Copak skončím kariéru po třech sezonách, přemítal. Najednou začal uvažovat: A jak teď zabezpečím rodinu, vždyť manželka je v pátém měsíci těhotenství? Co budu dělat?
Nemůžete prostě odzlomit páteř. Jak Vine vstřebává děsivý pád, vítězí a vyhlíží Giro![]() |
Po devíti dnech v nemocnici nosil dalších šest týdnů krční límec. Pak mu lékaři dali zelenou: Můžete zkusit zlehka trénovat.
Ale půjde to?
Zpočátku jezdil jen do kopce, sjezdy měl zatím zakázané. Po měsíci mu tým dovolil i je. A v srpnu 2024 se vrátil do pelotonu v závodě Kolem Burgosu.
„Úžasný pocit si zase připnout číslo,“ vykládal tehdy. „Stále si zvykám a na kole cítím mírné nepohodlí. Když si toho zlomíte tolik, už to asi nikdy nebude jako dřív. Ale dá se to zvládnout.“
Hned vyhrál časovku Kolem Burgosu, načež na Vueltě ovládl vrchařskou soutěž. A aby nebylo té radosti málo, stal se otcem syna Harrisona.
„Jsem požehnaný. Jsem ten nejšťastnější smolař na světě, protože jsem po zranění dokázal znovu začít chodit, pak jezdit a nakonec i závodit,“ říkal tehdy, ačkoliv si uvědomoval, že už nikdy nebude bez potíží: „Budu muset cvičit už do konce života, protože jsem měl zlomenou páteř. A tu prostě nejde odzlomit.“
Šestá etapa letošní Vuelty, vrcholící v Andoře, jej mocně lákala. Andorru si vybral za místo, kde se usadil. Tady zná každý metr nejtěžších stoupání i sjezdů. Tady na něj čekali v cíli manželka Bre i syn Harrison.
A tak do cíle šlapal v úniku rychleji než všichni ostatní.
„Vyhrát v Andoře před synem a manželkou bylo neuvěřitelné a nesmírně motivující,“ líčil. „Posledních pět kilometrů jsem si jen říkal: ‚Tohle je pro tebe, Harrisone, tohle je pro tebe.‘“
Po etapě si oblékl opět bílý dres s modrými puntíky, určený na Vueltě pro nejlepšího vrchaře. A drží ho stále.
Španělský raubíř Ayuso opouští tým UAE. Se slovy o podrazu a diktatuře |
Zatímco tým UAE je zmítán vnitřními nepokoji kolem odchodu a chování Juana Ayusa, Vinovy výkony i velmi dobrá forma Joaa Almeidy bojujícího o celkové prvenství dodávají celé formaci nové sebevědomí.
Také v úterý se Vine probil do úniku dne, který se tentokrát tvořil dlouhé desítky kilometrů.
„Dvě a půl hodiny jsem se po startu snažil chytat nástupy, které vypadaly nadějně. Po dvou hodinách jsem si řekl: Dneska to na vítězství nebude, už jsem dost vyčerpaný,“ vyprávěl.
Při dalších proměnách skupin jedoucích před pelotonem mu však významně pomohl parťák Mikkel Bjerg, a tak se Vine ocitl v čelní skupině před klíčovým závěrečným stoupáním na Larra Belagua.
Na něm dokázal zareagovat na útok Pabla Castrilla z Movistaru, dojel ho a v poslední serpentině se protivníka zbavil.
„Pak už jsem jen skřípal zuby až do konce,“ říkal.
Když dostal otázku, jestli mu už vítězství na Vueltě nezevšedněla, zasmál se: „Rozhodně ne. Každé vítězství je tak těžké. Je to vždycky neuvěřitelný pocit, když se to stane. Myslím, že si na to nikdy nezvyknu.“
Minutu po něm se hnala do cíle skupina největších favoritů i s Vinovým lídrem Joaem Almeidou, jemuž tentokrát na úpatí cílového stoupání pomáhal i kritizovaný Ayuso.
„Nebylo nutné stahovat ke mně Jaya z úniku,“ podotkl Portugalec. „Řekl jsem dalším klukům, že něco zkusíme, pokud se budu na posledním stoupání cítit dobře. Pak jsme do toho dali všechno. Ale Jonas (Vingegaard) je nesmírně silný.“
Dvakrát zkusil Almeida atakovat, jenže setřást soupeře se mu nepodařilo. „Přesto mám ze své formy dobrý pocit,“ říkal. „Jsme tu, abychom vyhráli. Musíme to zkoušet. Ten kopec bohužel nebyl dost strmý, aby se na něm vytvořily větší rozdíly.“
Setkání Vinea s Vingegaardem za cílem etapy:
Ovšem bude spousta dalších příležitostí, jak změnit pořadí Vuelty.
Třeba už ve středeční nevyzpytatelné klasikářské etapě Kolem Bilbaa, ve které i organizátoři očekávají „velký chaos“.
A potom určitě v dvojbloku horských etap v pátek a sobotu.
Nejprve Angliru a pak Farrapona. Ta kombinace horských dojezdu mnohé děsí.
Jonas Vingegaard nyní vede o 26 sekund před Torstenem Träenem a o 38 sekund před Joaem Almeidou. Ale tak to určitě nezůstane.




































