„Na horských kolech jde o jeden z nejsledovanějších závodů, více pozornosti mají snad jen olympijské hry. Říkám mu biková Tour de France. Je to ultimátní výzva,“ povídá Kulhavý, který jede za český tým Superior Lions.
Moc dobře ví, o čem mluví.
Na Jih Afriky zamířil už pošesté, třikrát zde vyhrál. Uvědomuje si, že kromě fyzické zdatnosti klání prověří i tu psychickou či technické vybavení.
„Není o hodině závodění jako třeba olympijské cross country. Člověk musí být koncentrovaný fakt osm dní. Skoro od rána do večera,“ říká olympijský šampion z Londýna 2012.
Opravy musí zvládnout sami
Etapy vzhledem k vysokým odpoledním teplotám začínají kolem sedmé hodiny ráno, tudíž závodníci musí vstávat už v pět, aby strávili snídani a na start nešli s plným žaludkem.
Kulhavého návrat na Cape Epic. Občas se ptám, kde beru energii, říká |
„Trošku extrém. Startuje se, když se teprve rozednívá. Na Cape Epicu je navíc tradice, že v pět chodí po areálu člověk s dudami a hraje,“ usměje se Kulhavý. „Takže, i když se rozhodnete, že zariskujete a budete spát o hoďku déle a nějak stihnete start, stejně to nejde.“
Na trati jsou obvykle tři občerstvovací zóny, kde na jezdce čekají týmoví pomocníci, kteří jim v případě docházejících zásob podají bidony, gely či energetické tyčinky.
Češi přemýšleli, jestli se na start jako někteří nepostaví s batohem s rezervoárem na vodu, který pojme více litrů tekutin, nakonec ale nejspíš povezou klasické dva bidony na rámu kola.
Jaroslav Kulhavý (uprostřed) při prohlídce nového kola, s kterým vyrazí na Cape Epic
„Vézt camel na zádech by mohla být ve vedru výhoda,“ přemítal Adel. „Ale zase to znamená, že na začátku etapy máte kilo a půl navíc. A ani kůže na zádech vám přes něj moc nedýchá.“
Kromě tekutin a jídla si cyklisté vezou i pomůcky pro základní opravy. „Speciální plugy do bezdušových plášťů, bombičky s CO2 na nafouknutí, je dobré vézt i klasickou duši, nýtovač řetězu, eska pásky…,“ vyjmenovává Kulhavý.
Všechny opravy si závodníci musí dělat sami. Pomoc týmových mechaniků? Kdepak, ta v průběhu etapy není povolená.
V případě větších technických problémů mohou na trati posloužit i technická depa, v nichž dvojice mají bednu s dalším nářadím a objemnějšími součástkami.
„Až na fatální věci, si zde dokážete opravit cokoliv. Jediné pravidlo je, že nemůžete měnit rám kola,“ říká Kulhavý. „Jedna věc ale je, že opravou ztrácíte spoustu času, a také se do depa musíte nejdřív dostat. Když se vám defekt stane třeba třicet kilometrů před ním, je jasné, že tak daleko nepoběžíte. V tomto případě je konec.“
A že je riziko obrovské.
Ostré kameny, bodláky, prach, náročné technické sekce. Hrozba poškození materiálu číhá na Cape Epic takřka všude. I proto, když český tým odlétal do dějiště, s sebou vezl celkem dvě stě kilogramů materiálu.
Etapový závod horských kol Cape Epic
„A spoustu oblečení,“ dodal František Raboň, zástupce značky Kalas, která Kulhavého a Adela obléká. „Kluci mají dresy, kraťasy, chtěli i celotělové kombinézy, které vidíme i v silničním pelotonu. Výhoda je, že nehrozí nulové teploty, čímž vám odpadají bundy, čapáky a další. Ale zase, jak se jede v prašném a písčitém prostředí, do každé etapy musíte vyrazit v novém. Do oblasti sedacích partií kraťasů se vám zadřou zrnka písku, které jen tak neodstraníte.“
I střet s divokou zvěří hrozí. Švýcarský fenomén Nino Schurter by mohl vyprávět. Třeba loni při sjezdu proti němu vyběhla antilopa a jen těsně se minuli.
„Závod se jede v divoké přírodě. Ničemu se nedá předcházet. Musíte počítat se vším,“ ví Adel.
Důležitá je regenerace
Kvůli ranním startům etapy končí brzy odpoledne. „Regenerace je v tomhle závodě naprosto klíčová,“ popisuje Adel. „Musíte s ní začít hned, jakmile jste v cíli. Hned za páskou je tedy potřeba regeneračním nápojem doplnit živiny, pak vytočíte nohy, umyjete se a převlečete se do čistých věcí.“
Český tým si pochvaluje, že místo obytných aut či stanového městečka, kde obvykle spí závodníci, si na jednotlivé dny pronajal apartmány nebo hotely v blízkosti trasy.
Filip Adel (vlevo) a Jaroslav Kulhavý před startem závodu Cape Epic.
„Bude to poprvé, co takto budu bydlet. Člověk si tím závod i trochu víc užije,“ těší se Kulhavý. „Dřív jsme byli v obytňáku. I v něm samozřejmě máte klimatizaci, ale celé odpoledne uvnitř na tak malém prostoru být nemůžete, takže jsme stejně byli na horku pod stanem před ním.“
Z cíle se tak tentokrát přesunou na pokoj, kde budou pokračovat v regeneraci. Dají si pořádné plnohodnotné jídlo, mají masáž, protáhnou se či řeší provozní věci s kolem.
„Když je příležitost, je pěkné se třeba někde smočit v bazénu. Ale je pravda, že takových možností moc nebývá. Takže pak je odpoledne spíš o odpočívání, schovávání se před sluncem, dohánění výživy a víceméně už se připravujete na další den.“
I to Cape Epic obnáší.
