Už je mu hej. Těžko byste hádali, že tak zkušený jezdec s loňským rokem v nejvyšší kategorii WorldTour, kde v elitní německé stáji BORA hansgrohe jezdil v týmu s mistrem světa Peterem Saganem, musel o nástupu na úřad práce.
„Když celý život jezdíte na kole, je těžké se toho nedobrovolně vzdát. Kdyby mě to aspoň už nebavilo, bylo by to jiné. Ale já chci ještě jezdit,“ říká Bárta v prvním otevřeném rozhovoru poté, co si domluvil nové angažmá v týmu Elkov Author a vrátil se tak do českého prostředí.
Proč se tak dlouho čekalo, než se představíte v novém týmu?
Protože to tak dlouho trvalo. Obvykle to funguje tak, že máte agenta, který za vás jedná s týmy a domlouvá kontrakty. Ten můj mě před osmi lety dostal do stáje NetApp. (současná BORA hansgrohe) No a když vloni začal jednat o mém další angažmá, zkomplikovalo se to.
Jan Bárta- Narodil se 7. prosince 1984 v Kyjově. |
V čem byl problém?
Agent věřil, že si mě BORA nechá. I kvůli tomu začal kontaktovat další týmy až dost pozdě. Je to bývalý mistr Rakouska a nějaké kontakty stále má, takže jsem počítal s tím, že mě někam dostane i letos. Nakonec jsem s týmy musel začít komunikovat sám. Pomáhal mi i Ján Svorada. Ale bylo už pozdě a všude bylo plno. Ještě 20. listopadu jsem neměl kde jezdit.
Kdy by se přestupy měly začít řešit?
Ideálně po dobrých výsledcích ze závodů, kdy máte argument, proč závodníka vzít. Já měl třeba v květnu 6. místo z časovky na Giru. Kdyby se začalo hledat po něm, pravděpodobně bych ve WorldTour zůstal. Většina lidí má podepsáno do konce července.
Vy už teď máte. Jak vám je po tolika let zpět v Česku?
Byl jsem zvědavý na oblečení od českého výrobce. Sice jsem s jejich věcmi pravidelně přicházel do styku na reprezentačních akcích, ale nafasovat celou sadu na sezonu je něco jiného. Dřív jsem měl problémy s časovkářskou kombinézou, ale postupně mi začali vycházet vstříc, konzultovali vývoj se mnou a výsledek je opravdu porovnatelný s ostatními světovými výrobci. Fungují i další věci. Máme třeba cloudové úložiště, kde si vše potřebné najdu. To jsme v minulém týmu neměli. Posílalo se všechno individuálně mailem.
Našel jste i jiné rozdíly oproti předchozímu angažmá?
Pozitivně mě překvapilo cestování. BORA předloni najala travel managera, jehož hlavním úkolem je šetřit každé euro. Létali jsme nízkonákladovkami, kde nám pravidelně ztráceli kufry, s několika přestupy a přespáváním v letištních hotelích. Jen kvůli dvaceti eurům! Vím, že několik závodníků si raději koupilo lepší letenky za vlastní peníze. Ono se to na regeneraci podepíše. Stačí, že po náročném závodě neletíte večer, ale až druhý den v poledne. Zabijete další den cestováním, místo toho jste už doma mohli jet na kolo a protáhnout nohy. Maséři a mechanici to odnášeli ještě mnohem víc. Pak se to projevilo i na kvalitě jejich práce. V hradeckém týmu myslí praktičtěji.
Co vás nutilo zůstávat tak dlouho na jedné adrese?
Věřil jsem, že máme na to dostat se do nejvyšší divize, a chtěl jsem být loajální. V průběhu mého působení v týmu jednal agent i jinde, ale já se nakonec vždy rozhodl zůstat věrný Němcům. Před třemi roky, když jsem s nimi podepisoval poslední smlouvu, mi agent opět nabídl i jiné možnosti. Asi jsem udělal chybu a měl odejít.
Změnilo se něco?
Příchod hlavního německého sponzora udělal z mezinárodního mančaftu německý. Moje pozice se tím pádem také změnila. Ze všech sil najednou chtěli německy hovořící kluky na přední celková umístění. I za cenu nejistých výsledků.
Mluvíte o příkladu Němce Nerze, který svou Tour de France v roce 2014 v roli lídra ani nedokončil?
Ano. Čekali, že bude v první desítce. Problém byl, že v té sezoně neměl výsledky, které by ho k tomu předurčovaly. Nejlépe z našeho týmu jsem nakonec dojel na 25. místě já. To pro ně nebyla prezentace, kterou si představovali. Tehdy mi naznačili, že s mým umístěním nejsou spokojeni.
Vadilo jim dobré umístění?
Mým hlavním úkolem bylo skákat do úniků a být vidět v přenosu kvůli sponzorům. Podařilo se mi to pětkrát, což je hodně. Ono to vůbec není tak lehké, jak to vypadá v televizi. Plnil jsem úkoly, které mi dali, ale navíc jsem dokázal dojíždět vepředu. Vrchol byl, když jsem skončil v jednom z úniků šestý a nechal za sebou Frooma, Valverdeho i Quintanu. Za to mi dokonce vynadali.
Skutečně?
Sportovní ředitel, který jel za mnou v autě, na mě celý poslední kopec řval, ať jedu do cíle, co to půjde. Ten hlavní sportovní ředitel – Enrico Poitschke - mi pak řekl, že jsem měl vyvěsit nohy a nechat se přejet pelotonem.
V čem byl tehdy hlavní problém?
V podstatě mi bylo řečeno, že je nežádoucí, abych jezdil dobře. Poitschke moc dobře věděl, že s jeho postupy nesouhlasím. Asi každý má šéfa, se kterým má problémy. Mojí slabinou je, že věřím ve spravedlnost. Kdybych byl Němec, bylo by to asi jiné.
Na druhou stranu jste zažil rok po boku hvězdného Petera Sagana. Jaký byl?
Mít Peťa v mančaftu je na jedné straně obrovské plus. Máte hvězdu, která tým táhne dopředu. S tím souvisí i větší zájem médií a ostatních týmů. Na druhé straně je veškerá pozornost věnovaná jemu. On má vždycky všechno dokonale nachystané, někdy i na úkor ostatních. Za to ale nemůže on. Je to velká osobnost jak po sportovní,tak i po lidské stránce.
Když začalo být zřejmé, že si vás BORA nenechá, a zabředl jste do nejistoty, jak jste ji prožíval?
Blbě. Už jsem si začal počítat, kolik dostanu podporu z úřadu práce. Koukal jsem i po inzerátech.
Čím jste si krátil čas?
Příprava šla úplně stranou. Neměl jsem motivaci, když jsem nevěděl, jestli budu ještě jezdit. Vybíjel jsem se fyzickou prací. Štípal jsem dřevo, opravoval doma rozbité věci a věnoval se rodině.
Nenapadlo vás, že budete dál studovat?
(smích) Já jsem i bakalářský obor studoval sedm roků! Normální člověk už by měl asi doktorát. Ale se sportem na takové úrovni to rychleji nešlo. Z respektu k vyučujícím a celé Masarykově univerzitě, kde jsem studoval, už asi pokračovat nebudu.
Hodí se vůbec profesionálnímu sportovci vysoká škola?
Určitě ano. Ze tří důvodů. Ten první je, aby člověk nezakrněl. Druhý, že až skončí, tak bude moct na něčem stavět. A třetí je praktické využití. Já si vybral obor Regenerace a výživa na Fakultě sportovních studií. Bakalářku jsem psal o regeneraci na Tour de France. A znalosti o výživě mi na kole taky obrovsky pomohly. Vím, jak tělo funguje, co, kdy a proč potřebuje.
S ohledem na tyto vědomosti co říkáte na kauzu Chrise Frooma, který měl vloni na Vueltě pozitivní test na lék proti astmatu, který smí na základě lékářské výjimky užívat, ale dvojnásobně překročil vymezené hodnoty?
Porušil pravidlo a má dostat trest. Nechci se pouštět do spekulací, jestli dopuje, nebo ne. Říká se, že snad všichni závodníci v jeho týmu Sky mají astma a používají inhalátory. Nejsem odborník ani se o to víc nezajímám, ale to, co mu našli, prý dokáže v kopci přidat víc jak 10 procent kyslíku.
Odhadnete další vývoj?
Bohužel se bojím, že se všechno zamete. Teď jsem slyšel, že Sky najímá právníky a obhajoba bude postavená na tom, že Froomovi selhaly ledviny. Nedokázaly látku odfiltrovat a té látky pak v krvi zůstalo víc za několik dnů předtím.
Překvapuje vás, že se se tato kauza od loňska tak táhne?
Ve sportu jsou na první místě peníze. S trestem pro Frooma by odešli sponzoři a důvěryhodnost silniční cyklistiky by opět utrpěla šrám. Pokud ale trest nedostane, utrpí důvěryhodnost Mezinárodní federace.
Jaký trest by Froome měl dostat?
Tak jak všichni ostatní se stejným výsledkem. Ulissi dostal myslím devět měsíců stop za stejné množství.
Dostal jste se vy osobně někdy do problémů s dopingem?
Pozitivní nález ani podezření v biologickém pasu jsem nikdy neměl. Ale teď v prosinci jsem poprvé v životě dostal puntík. Byla to taková veselá historka.
Povídejte.
Vrcholoví sportovci musí každý den v systému ADAMS vyplňovat, kde jsou. Proto, aby mohli dopingoví komisaři odebrat vzorky a nemuseli sportovce nahánět. Je tam povinná hodina, kdy musíte musí být na konkrétní adrese, jinak dostane černý puntík. Tři puntíky jsou brané jako pozitivní test. Bydlím na střídačku v Brně a na víkendy jezdím do Kyjova. Mám tak nastavený i ten ADAMS. Výjimečně jsme zůstali v Kyjově do pondělí s tím, že ráno vyrazíme. No a v půl sedmé ráno telefon od dopingových komisařů, že stojí před domem a nikdo jim neotvírá. Jenže v Brně.
Jak to dopadlo?
Skočil jsem do auta a jel. Bylo pondělí ráno, v Brně šílená zácpa a nestíhal jsem. Po telefonu mi řekli, že počkají. Dojel jsem o 20 minut později. Vzali mi krev i moč a odjeli. Za týden mi mailem došlo potvrzení, že test byl negativní a poštou s modrými pruhy dorazilo ze Švýcarska upozornění, že jsem dostal puntík. Byl jsem šíleně naštvaný. Myslel jsem, že když na mě čekají, že kontrolu provedou a puntík nedostanu.
Na co se v nadcházející sezoně nejvíc těšíte?
Na to, co s týmem Elkov Author předvedeme. Za loňský rok tým v Europe Tour skončil na 17. místě, mezi kontinentálními týmy je dokonce třetí Letos bude smět startovat na jakýchkoli závodech 2. kategorie UCI. Má pravidelně jezdce ve výběru na MS, to je důkaz kvality. Obrovskou sílu vidím v tom, že tým je výkonnostně vyrovnaný.
Je to důležité?
BORA mívala často závody, kde byli tři jezdci, schopni do závodu zasáhnout, a zbytek vlál někde na ocase nebo se vezl v balíku. Takhle Elkov Author nefunguje. Oni chtějí závod tvořit. To už jsem dlouho nezažil. Bylo to vidět i na poslední Czech Cycling Tour. My jsme jako BORA sice přijeli s obrovským autobusem a kamionem, s hromadou fanoušků v zádech, jenže i s výkonnostně nevyrovnaným mančaftem. A nevyhráli jsme. Letos bych chtěl být v tom vítězném týmu.
