Šest autobusů čeká v neděli u cíle týmové časovky v Plumeleku na jezdce Tour, aby je odtud převezly na hodinu vzdálené letiště v bretaňském Quimperu. Ti nejhorší tentokrát cestují jako první. Jezdci stáje Orica, která časovku zahajovala a obsadila v ní poslední místo, odlétají společně s dalšími vybranými týmy dvěma menšími letadly v 18.30.
Zbývající dvě letadla naopak čekají na společenství mocných: týmy Sky, Tinkoff, Movistar, BMC a spol. „Organizátoři to dobře nachystali,“ ocení logistiku Roman Kreuziger. „Autobusy nás dovezly přímo až na plochu k letadlům, jen jsme do nich naskákali. A po přistání v Pau nás hned rozvezli do hotelů.“
Ve 22.15 tým BMC, vítězové časovky, usedá k večeři. Podobně i jejich největší soupeři. „Na Tour jsme zatím stejně nikdy nevečeřeli dřív než o půl desáté,“ povídá Zdeněk Štybar z Etixxu. „Zvykl jsem si. Jen na masáž není tentokrát dost času.“
Mark Cavendish mezitím hlásí: „Střihli jsme si s Markem Renshawem o větší, královskou postel na našem pokoji. A já prohrál.“ Leopold König v hotelu týmu Sky usíná už o půl dvanácté. Roman Kreuziger v hájemství Tinkoff-Saxo až před jednou.
Jezdci jsou ti šťastnější. Jenže do letadel směl každý tým usadit pouze všechny své cyklisty plus tři členy doprovodu. Přitom štáby jednotlivých stájí jsou až čtyřicetičlenné!
Na ty ostatní, ale i na organizátory, komisaře, novináře, lékaře či hostesky, celkem na 4 500 osob, čekala naopak dlouhá noční šichta. Přesněji: 730 kilometrů auty po francouzských silnicích. Z kraje tvrdohlavých Bretonců do kraje hrdých Basků.
Karavana v pohybu
V neděli o půl jedenácté večer na této trase s kolegou-reportérem zastavujeme cestou u řetězce s rychlým občerstvením a potkáváme tu večeřící kolegy z kanálu Sky News, dánského fotografa či pracovníky Škodovky. Celá obří karavana Tour je v pohybu a připomíná mohutnou, na jih se valící lavinu.
Takřka na půli cesty, nedaleko od „dumasovských“ měst La Rochelle a Rochefort uleháme v jednu v noci ke krátkému spánku. A ráno zase dál, ještě 420 kilometrů. Přes prosluněné srdce Akvitánie a navzdory dopravní zácpě u hlavního města vína Bordeaux dorážíme do města, které si říká Přístav Pyrenejí. Konečně jsme v Pau. Tady se Tour zastavila ke dni volna.
Pro mnohé mechaniky byla ovšem tato noc ještě kratší než ta naše. „Jedna naše parta odjela z Bretaně už ráno před nedělní etapou, aby přichystala jezdcům kola na pondělní ranní trénink. A ti, kteří zůstali s týmem na časovce, cestovali potom přes noc. Neměli jinou možnost,“ říká Pascal Ridel, šéfmechanik stáje Tinkoff-Saxo. Dorazili ve čtvrt na dvě v noci.
Šéfmechanik týmu Tinkoff-Saxo už je na své 26. Tour de France. O volném dni se za ním přijela podívat i manželka (vpravo).
S truckem plným kol jim cesta zabrala deset hodin, dva řidiči se střídali za volantem. „Jinak bych si pokaždé po čtyřech a půl hodinách musel naordinovat 45 minut přestávku.“
Spánku je málo, ale to je O. K.
Leopold König se v hotelu Park Beaumont, kde sídlí tým Sky, probouzí v pondělí v 6.30 a nedokáže už znovu usnout, tak brouzdá po internetu.
Před hotelem Novotelu, v němž se zabydlely stáje Tinkoff, Lampre a Movistar, panuje už od půl osmé opět čilý pracovní ruch mechaniků.
A Peter Sagan je tu po ránu překvapen neohlášenou návštěvou své přítelkyně.
"Double doping" came to surprise me...#surprise @OrganicSunroot #RestDay @letour @tinkoff_saxo pic.twitter.com/iXeqIl4Nz7
Jezdce dopoledne čeká kratší trénink, maximálně dvou- až tříhodinový. „A my budeme pokračovat v práci na kolech zhruba do tří odpoledne, bez oběda,“ vykládá i jménem svých podřízených Pascal Ridel. „Radši nejdřív všechno doděláme a až pak na chvíli vysadíme.“
Jedenapadesátiletý mechanik je veteránem Grand Tour, v profipelotonu pracuje devětadvacet let. „Mám na kontě 26 Tour de France a nepočítaně závodů Grand Tour,“ pochlubí se. Ve stáji Tinkoff-Saxo, která dříve nesla i označení CSC a Saxo Bank, působí sedmým rokem.
Pochází nedaleko odtud, ze 40 kilometrů vzdáleného města Tarbes. Manželka si proto v pondělí vzala dovolenou, aby za ním aspoň na den zajela. Teď sedí na obrubníku a pozoruje ho při práci.
„Spánku je málo, ale to je O. K.,“ tvrdí její muž. „Až když Grand Tour skončí, tlak a koncentrace najednou opadnou, a vy jste pak tři dny šíleně unavení. Ale dělám pro jeden z nejlepších týmů světa. Dokud to půjde, chci na okruhu zůstat.“
Mechanici stáje Sky se zatím mohou těšit na netradiční zakončení své pondělní šichty. „Dneska se tu pro nás chystá venku před hotelem grilovačka,“ prozrazuje König. „Asi i proto, abychom aspoň jednou jedli společně všichni pohromadě, s mechaniky i celým realizačním týmem, protože jindy se to nepovede.“
Rozumějte: Jindy si plní své pracovní povinnosti v rozlišných časech.
Great team BBQ to round out rest day number one. Big thanks to grill master @marko_dzalo! Ready for tomorrow #TDF2015 pic.twitter.com/bn5LqqWhLy
Helikoptéra pro vyvolené
Většina z těchto mechaniků už zažila nejeden bláznivý přejezd, proti němuž byl ten nedělní stále jen „příjemnou“ projížďkou. Vždyť během Gira se v minulosti mechanici stájí přesouvali z úvodních etap v Irsku, Dánsku či Nizozemsku do Itálie po vlastní ose po trasách delších i než 2 000 kilometrů.
Letošní Giro bylo naopak na přejezdy rozumné. Ten nejdelší měřil 330 kilometrů a jezdci ho absolvovali týmovými autobusy. Pouze stáj Sky zaplatila pro své tři vrchaře Porteho, Königa a Nieveho soukromou helikoptéru. Na Giru 2011 ji pro změnu organizátoři zařídili ze Stelvia do Milána jen pro čtyři majitele výsostných dresů, tehdy i pro „bílého“ mladíka Kreuzigera.
Ani současná Tour ještě všechny náboje na tomto poli „nevystřílela“. Po předposlední etapě z už tradičně takřka neprodyšně ucpaného Alpe d´Huez totiž přijde i pro organizátory velký logistický rébus: 640 kilometrů transferu jezdců, ale i celého konvoje k poslednímu dějství v Paříži.
