Proto se jmenuje Astana, podle nové metropole Kazachstánu. Proto zdobí dresy cyklistů vycházející slunce na bledě modrém pozadí, motiv z kazašské vlajky. Proto se na jejich hýždích skvěla reklama Kazašských železnic.
"Tým Astana se stal v Kazachstánu prestižním projektem pro národní elitu. Naši milionáři se o něj zajímají. Chtěli vidět svoji zemi na špici," vysvětlil mediální poradce Oleg Kazijev.
Nikdo z předních oligarchů země sice není s týmem oficiálně spojen, nitky však vedou k "hliníkovému mágovi" Alexanderu Maškevičovi, jedné z nejvlivnějších osob v klanu kolem prezidenta Nursultana Nazarbajeva.
Astana povstala na hrobu někdejší španělské stáje Liberty Seguros. Sám Alexander Vinokurov loni telefonoval tehdejšímu premiérovi Achmetovovi (který je zároveň prezidentem Kazašské cyklistické federace) a požádal i prezidenta Nazarbajeva, aby získal podporu kazašských byznysmenů.
"Byl jsem velmi neodbytný. Teď jsem na svůj tým hrdý," tvrdil Vinokurov v Londýně na startu letošní Tour.
V britské metropoli se ještě dmul pýchou i velvyslanec Erlan Idrissov. "Když budou cyklisté Astany vítězit, celý svět pozná naši zemi a pochopí, jaké lži jim o ní byly promítány ve filmu Borat," věštil.
Blonďák Vinokurov dávno doma platil za národního hrdinu. Od prezidenta obdržel státní vyznamenání, Řád sněžného leoparda. Letos měl celou Tour vyhrát.
Jenže od pádu v 5. etapě šlapal "Vino" se dvěma krvácejícími koleny. Stehy, které je držely pohromadě, se při každé etapě přetrhaly. Fanoušci oslavovali, jak zavile bojuje proti osudu. Byl pro ně Supermanem, zázračně vstávajícím z mrtvých.
Plakal vyčerpáním v Alpách, načež vyhrál časovku. Jeden den ztratil půl hodiny, vzápětí ovládl etapu přes pět pyrenejských vrcholů.
Že byl na jaře podezřelý ze spolupráce s neblaze proslulým lékařem Ferrarim, přezdívaným Dottore EPO? Doma mu to nikdo nevytýkal.
Vinokurov přece celý národ ujistil, že nepodváděl! O krevních konzervách psaly místní noviny pouze v souvislosti s dětmi, které se kvůli nedbalosti personálu nakazily virem HIV. O své modle nepochybovaly.
Když s Vinokurovem kazašští reportéři v průběhu Tour hovořili, loajálně se ho ptali: "Tak jaké nové sprosťárny si dopingoví komisaři zase vymysleli?" V jeho vlasti údajně platilo motto: In Vino veritas.
Ve víně je pravda? Ne, nepleťme sem latinu. V Kazachstánu to znamenalo: Vinokurov má vždy pravdu.
Nebo snad už ne?
