Před mistrovstvím světa v Novém Městě na Moravě biker Ondřej Cink netajil: „Sice se letos pojede olympiáda, i přesto pro mě bude víc domácí šampionát.“
Mistrovství podřídil všechno. Vloni se bikerovi osvědčilo vysokohorské soustředění v Kitzbühelu, a tak zatímco většina reprezentace před šampionátem ladila formu na vysočinské trati, pětadvacetiletý biker dřel v rakouských kopcích.
Trénink v horách pochopitelně bolí sám o sobě. O to víc, když zátěž umocníte naordinováním spánku ve vysokohorském stanu.
Ne náhodou tedy loňský bronzový medailista z Andory hlásil: „Můj cíl je samozřejmě navázat na loňský rok. Chci obhájit bednu a dojet do třetího místa.“
Nedělní vyvrcholení novoměstského svátku rozjel výborně. Vzdor startovnímu číslu třináct se okamžitě prosmýkl mezi soupeři na špici závodního pole a nechal se vést jako druhý muž v pořadí za dalším českým reprezentantem Jaroslavem Kulhavým.
Občas to vypadalo, jako kdyby si tito dva čeští hoši pomáhali. S tím Cink nesouhlasí: „Spíš naopak, chvílemi jsem já osobně cítil rivalitu. Asi dvakrát jsem se snažil jít přes Jardu, ale nepustil mě. Opravdu si to hlídal. Domluva tedy určitě žádná nebyla.“
Byl to každopádně skvělý pohled na tabuli s průběžnými výsledky. 1. Kulhavý. 2. Cink. Záhy, asi ve třetím kole, však přišel osudový moment. Mladému českému závodníkovi totiž spadl řetěz. „A pak jsem najednou ztratil kontakt,“ vyprávěl po závodě.
Těžko říct, o kolik vteřin v tu dobu přišel. Sám soudí: „Řekl bych tak patnáct sekund.“ Což komentuje: „V takovém závodním tempu, kdy se navíc na trati, která je nahoru-dolů, nedá odpočívat, je i patnáct vteřin hodně.“
Pozdější vítěz závodu Nino Schurter jako kdyby najednou zapnul motůrek. Ukrajoval jednu vteřinku za druhou na vedoucího Kulhavého, naopak Cink jen přihlížel, jak se Švýcarova záda vzdalují. „Nino to udělal takticky opravdu dobře. Ve chvíli, kdy za to vzal, tak jsem absolutně nebyl schopný odpovědět,“ řekl objektivně.
U trati se trousily tisíce fanoušků. Jedni měli bílá trička s jeho portrétem, další zase přišli na závody do půl těla s nápisem Cink na zádech. V lese na domácího závodníka křičeli: „Poóójď, Ondro!“
Po závodě šílenství glosoval: „Takovou atmosféru jsem nikdy nezažil. Můj nejlepší zážitek na kole.“ On ale dobře věděl, že na medaili to tentokrát stačit nebude. „Už jsem si potom jen hlídal, abych udržel čtvrté místo,“ přiznal Cink v cíli.
A skutečně – nestačilo. Byť to na stadionu při jeho příjezdu bouřilo, jako kdyby byl vítěz, vystačit si musel s tolik nepopulárním čtvrtým místem.
Když nadešel čas na bilancování, naznal: „Říkal jsem, že domácí šampionát můžu zažít jen jednou. Tak jsem do toho šel naplno a nešetřil se. Ano, chtěl jsem doma získat medaili, ale zklamaný nejsem.“
