V roce 1935 mladíček z Castellanie jménem Fausto Coppi konečně získá své vysněné závodní kolo a hned na něm vyhrává první závod, určený neregistrovaným cyklistům z okolí. Obdrží amatérskou licenci a v Castelleto d´Orba vzápětí vítězí také mezi registrovanými.
Je mu patnáct let a jeho život a vlastně i historie cyklistiky se právě zásadně mění, jelikož Coppiho si všimne Biagio Cavanna, někdejší boxer a poté masér i kouč cyklistických hvězd. Staral se už o velikány Girardenga, Bindu či Guerru a navrch ve městě Novi Ligure založil vlastní cyklistickou školu.
Do ní přijímá rovněž Coppiho.
Cavanna je chlap mohutné postavy a býčí síly, poněkud obézní. Postupně ztrácel zrak, nyní už je úplně slepý. Pro své studenty vymýšlí zničující tréninky dle hesla „Ti nejlepší přežijí“.
Seriál RETROo slavném závodu Giro d’Italia 1. díl: RETRO: Osm přeživších. Příběh Gira z bouře zrozeného aneb Do pekla a zpět 2. díl: RETRO: Řidítka i z násady od koštěte. O jediné ženě, která objela Giro 3. díl: RETRO: Jak pes změnil Giro i řád. O Bartalim, Coppim, rivalitě a zlobě |
Coppiho učí, jak správně jezdit i jíst. Přátelům si při tom postěžuje: „Faustovi chybějí základní jezdecké návyky. Třeba že musí neustále sledovat povrch silnice, aby se vyvaroval defektů.“
Nicméně Cavannovy metody, ale také Coppiho dlouhé nohy, velká kapacita plic a velmi nízký srdeční pulz napomáhají k obdivuhodným výsledkům na lokálních závodech. Zažádá si tedy o licenci profesionála - individuála.
V dubnu 1939 jej Cavanna vysílá do závodu Kolem Toskánska. S jedinou radou: „Následuj Bartaliho.“ Jen ať si vyzkouší, jaké je to držet se dvojnásobného vítěze Gira a aktuálního šampiona Tour.
Coppi to dělá do chvíle, než musí zastavit se zničeným kolem. Na podzim téhož roku se při závodě Kolem Piemontu s Bartalim, lídrem týmu Legnano, potkává znovu. „Jo, Fausto vypadá sice jako hladovějící koza, ale má mimořádné schopnosti. A je mu teprve devatenáct,“ říká Cavanna starému známému Eberardovi Pavesimu, šéfovi týmu Legnano.
Coppi hned na prvním kopci Bartalimu ujíždí. Potom mu spadne řetěz, Bartali ho dostihne, předjede a vyhraje. Coppi po odstranění závady končí třetí.
Jsou si postavou tak nepodobní. Bartali se svou až buldočí tváří a Coppi s obličejem intelektuála. Bartali přemítá: Nenapadlo by mě, že tohle je syn chudých rolníků. Zajde za Pavesim a říká mu: „Podepiš ho do Legnana.“
Což se téhož večera stane.
Kdyby tušili, co vše tím způsobí...
DOMA V CASTELLANII. Kuchyně v domě Coppiho rodičů. Dnes je zde muzeum.
Přichází válka. Německo napadne Polsko. Hitler a jeho generálové tráví zimu přípravou invaze do Beneluxu a do Francie. Mussolini prohlašuje Itálii za neutrální stát.
V květnu 1940 je už Evropa v plamenech. Hitler vniká do zemí Beneluxu, napadá Norsko a Dánsko. Mussolini nicméně požaduje: „Giro musí být.“
Sedmnáctého května, v den startu Gira 1940, deník Corriere della Sera informuje: „Brusel a Leuven okupovány, další na řadě bude Francie.“ Na závodě startují pouze dva cizinci: Švýcar Diggelman a Lucemburčan Didier. Favorit je jediný. Gino Bartali se zdá být neporazitelným. Je předobrazem sebevědomí.
Řád věcí však záhy naruší pes. Bartalimu skáče pod kolo ve druhé etapě Gira při sjezdu z průsmyku Scoffero.
100 ročníků GiraVe vzpomínkovém seriálu na první stovku ročníků Gira d’Italia jsou použity výňatky z knihy Příběhy Corsa rosa od reportéra MF DNES a iDNES.cz Tomáše Macka, která vyšla letos v březnu. |
Děsivý pád. Dvě minuty leží v bezvědomí. Pak s velkým sebezapřením stíhá ostatní. Ukrutně ho bolí stehenní sval, má velký hematom na koleni, údajně i vykloubený loket. V cíli etapy v Janově ztrácí pět minut. Naopak jeho pomocník Coppi se až do cíle udržel s lídry dalších týmů.
„Musíš vzdát,“ radí doktor Bartalimu.
„Pojedu dál,“ ignoruje radu.
Po dalších třech etapách šéf týmu Pavesi vidí: Gino se nezotavil dostatečně, šlape jen silou vůle. Zato mladý Coppi se pořád drží vpředu. Je to talent, třeba by mohl něco zajet.
Když v osmé etapě Coppi po srážce s autem zničí kolo, Pavesi nařídí gregariovi Mariovi Riccimu: „Dej mu své.“ První důkaz měnících se preferencí v týmu. Co asi ukážou Apeniny?
CO O NÁS PÍŠÍ? Bartali (vlevo), Coppi a Gazzetta dello Sport.
Kalendář ukazuje 29. května 1940. Jedenáctá etapa vede z Florencie do Modeny, na 184 kilometrech cyklisty prověří tři průsmyky. Bartaliho koleno stále sužuje zánět. Zato ten kluk Coppi... Padá na ně ledový déšť, prokousávají se mlhou, vidí blesky bouře. Coppi je pevně usazen ve vedoucí skupině. Pod dlouhým a větrným stoupáním na Abetone k němu přirazí v autě Pavesi a křikne: „Zaútoč!“
Nepotřebuje dalších pobídek. Následuje série útoků, každý intenzivnější než ten předchozí. Až se najednou Coppi vpředu ocitá sám. „Paže rudé zimou, nohy se však vytrvale otáčely,“ píše reportér Orio Vergani. „Viděl jsem už tolik skvělých vrchařů, ale nikoho jako on. Stal se orlem, ignorujícím únavu. Byl bičován deštěm, ohlušován hřmotem bouře, přesto doslova vyletěl schodiště na drsnou horu, mezi zamlklým davem diváků, kteří ani nevěděli, kdo to vlastně je a jak na něj mají volat.“
Zhrzený Bartali chce po svých pomocnících, ať s ním Coppiho stíhají, jenže Pavesi rozhodne: „Ne.“ Dvojnásobný šampion Gira se už konečně cítí lépe, ale uvolněná klika ho přinutí zastavit a spravovat. Dojede pak aspoň skupinu Coppiho pronásledovatelů. Jeho někdejší pomocník je však v Modeně o čtyři minuty dříve.
Fausto Coppi získává maglia rosa pro lídra závodu a je nyní nezpochybnitelným lídrem týmu Legnano. Itálie žasne.
„Proč nosíte černé ponožky?“ ptají se ho.
„Nemohu si dovolit nosit bílé, protože ty jsou brzy špinavé a musí se měnit. Nemám jich tolik,“ odpovídá.
Kumpán Mario Ricci se zasměje: „S růžovým dresem na sobě teď dostaneš tolik bílých ponožek, kolik jen budeš chtít.“
Coppi vévodí pořadí o minutu před Enrikem Mollem z Olympie. Devátý Bartali jich ztrácí patnáct, neužívá si závod, vře v něm pocit zrady a nejradši by vzdal.
Ovšem Pavesi ví, že pro nového nezkušeného lídra bude důležitá mocná podpora v Dolomitech. „Potřebuji tě, Gino. Zůstaň, prosím,“ žádá Bartaliho.
JAK TY DVA UKOČÍROVAT? Zleva Bartali, šéf týmu Pavesi a Coppi.
V šestnácté etapě přichází stěžejní test. Coppi se před ní nacpe sendviči s kuřecím masem a salátem, a jakmile se silnice zvedne vzhůru, zaútočí na něj jak Mario Vicini ze stáje Bianchi, tak sendviče v žaludku. Proč mě to břicho tolik bolí? Na druhém průsmyku dne zastavuje a zvrací, předjíždějí ho už i doprovodné vozy.
Bartali právě po defektu dostihuje peloton. Uvidí Coppiho, jak stojí na kraji silnice. „Musím odstoupit,“ oznámí Bartalimu.
„Ne! Pořád můžeš vyhrát Giro.“
Dá muži v růžovém dresu vodu a zvýšeným hlasem mu přikáže: „Nasedni na kolo a vrať se do závodu! Ti, kteří nedokážou závodit, jakmile dostanou křeče, budou navždy jen nosiči vody! Slyšíš mě? Jen nosič vody. Jen gregario.“
Vicini vyhrává etapu, ale Coppimu se s Bartaliho pomocí podaří udržet celkové vedení. Uhájí ho i v nejtěžší dolomitské etapě, s průsmyky Falzarego, Pordoi a Sella? Pavesi před ní jede autem na vrchol Falzerega a požádá majitele restaurace: „Mějte připravené dvě lahve s kafem a dejte je prvním dvěma cyklistům.“
„A kdo to bude?“
„Jeden bude mít na sobě trikolóru italského šampiona a druhý maglia rosa.“
Tak se i stane. Na vrcholu šlapou přede všemi Bartali v italské trikolóře a růžový Coppi. V dalším průběhu etapy Coppi dvakrát píchne, Bartali čeká. Zato když v průsmyku Sella píchne Bartali, Coppi mu ujíždí. Pavesi lídra závodu zpomalí: „Počkej na Gina! Jeď s ním, pomůže ti.“ Společně kontrolují růžový dres.
Další etapy už nic nezmění. Fausto Coppi je ve 20 letech, 8 měsících a 18 dnech nejmladším vítězem Gira v historii, o 2:40 minuty před Mollem.
Fausto Coppi vinse nel 1940 il suo primo giro d'Italia e nel 1942 abbatté il record dell'ora #100anniCONI http://t.co/12fW7Q7VGF
Bartali přátelům tvrdí: „Byl jsem silnější, ale přesvědčili mě, ať pomáhám slabšímu kolegovi. Nepomáhal jsem však Coppimu kvůli němu, ale kvůli týmu, jsem profesionál. Ovšem na Giru 1941 už bude zase vše v pořádku a já zvítězím.“
Mýlí se. Nezvítězí. Žádné Giro další rok nebude.
Den po skončení ročníku 1940 se Mussolini staví před mohutný dav na balkoně římského Piazza Venezia. Jeho slova přenáší rozhlas na každé větší náměstí v zemi. Projev je krátký a ohnivý. Itálie jde do války.
„Je to válka bez důvodu, bez omluvy a bez cti,“ napíše později Bartali, zanícený katolík.
Italská armáda míří do jižní Francie. Země, která dala cyklistickému světu Tour, se hroutí. Němci prolamují Maginotovu linii a Francouzi podepisují 22. června příměří, které je vlastně jejich kapitulací.
Mussolini nemá sice dobře vycvičenou a vyzbrojenou armádu, přesto se domnívá, že výrazně rozšíří především italské africké impérium. „Potřebuji jen pár tisíc mrtvých, abych pak mohl na mírové konferenci sedět jako muž, který bojoval,“ pronese.
Jednorázové cyklistické podniky se zatím na italském území konají dál. Coppi sice na jaře 1940 narukoval do armády, ale z kasáren v Tortone, nedaleko od Novi Ligure, dostává na závody opušťáky. Kouč Cavanna mu nadále rozepisuje tréninky.
Při podzimní klasice Kolem Lombardie žene Bartaliho touha všem ukázat, kdo je pánem v Legnanu, a uštědří Coppimu zdrcující porážku.
V sezoně 1941 se večer před závodem Kolem Emilie schází tým v Bartaliho pokoji k tradiční poradě. Coppi tu říká: „Chtěl bych zaútočit hned po startu. Nemám nejlepší formu a jsem trochu nemocný. Myslím, že z mého útoku můžeš později profitovat, Gino. Snáz se v pelotonu zahřeješ a potom vyrazíš vpřed s pronásledovateli. Já plánuji, že po krátkém úniku odstoupím.“
Bartali reaguje: „S tím nemám problém.“
Jenže Coppi zůstane v úniku až do cíle – a zvítězí.
„Tak ty že nemáš formu?“ spustí na něj Bartali na jeho pokoji.
„Nikdo mě nepronásledoval, Gino.“
„Ale ty jsi měl odstoupit!“
„Jenže já už nebyl nemocný, Cítil jsem se při závodě dobře.“
„Díky za vysvětlení,“ pronese Bartali sarkasticky a odchází z Coppiho pokoje, když najednou uvidí mapu závodu s detailními poznámkami k celé trase, psanými Coppiho rukou.
„Co to je? Potřeboval jsi mapu, aby sis označil, kde odstoupíš?“
„Dostal jsem ji, než jsem onemocněl.“
„Měl jsi mě varovat, že závody jsou lékem proti nemoci.“
Bouchne za sebou dveřmi a sám pro sebe si říká: Ten muž je nebezpečný.
Rodí se rivalita, která po válce pohltí a rozdělí celou Itálii. Rivalita v době, kterou později nejen Italové nazvou Zlatým věkem cyklistiky.
Že Gino Bartali a Fausto Coppi v oněch následujících letech už nebudou moci existovat ve stejném týmu, je nad slunce jasné.
