Francouzi už měli pět let svoji Tour de France, když se i druhá z kolébek cyklistického sportu probrala. Jednoho slunného rána v srpnu 1908 se u stolu v milánské kanceláři rodí Giro d´Italia.
Tullo Morgagni, šéfredaktor Gazzetty dello Sport, společně s vydavatelem tohoto listu Armando Cougnetem tehdy oznamují založení Gira s nadšením i zbrklostí horkokrevných Italů. Promyšleno nemají zhola nic. Do května 1909, na kdy stanovili termín prvního ročníku, je přece dost času, ne? Peníze seženou. Někde, nějak, ono to půjde...
Ve středu 2. dílJak Ital Fausto Coppi přijel na Giro coby pomocník lídra svého týmu a nakonec růžový dres oblékl on sám |
Jenže v září 1908 stále nemají žádné. Začínají panikařit.
Pomůže až vlivný bankéř Primo Bongrani. Přesvědčí vydavatele konkurenčního listu Corriere della Serra, že budou s Gazzettou spolupracovat a vloží do podniku 3000 lir. Tisíc lir dávají firma Lancia i společnost San Remo Casino, pak se přidávají další a další. V lednu 1909 i italská královská rodina, která poskytuje zlatou medaili pro vítěze.
Je vyhráno, Giro bude! Premiérový ročník nabídne 8 etap během 18 dnů o celkové délce 2448 kilometrů.
Dojedeš do cíle? Dostaneš 300 lir
Díky Gazzettě, už od roku 1899 vycházející na růžovém papíře, brzy roste zájem o závod po celé Itálii - a nejen tam. Thomas Cook, první celosvětový cestovní agent, prodává dobrodruhům a sportovním fanouškům zájezdy na Giro. Ti nejbohatší zaplatí 205 lir, aby mohli sledovat etapy v jednom z osmi vozů pro novináře, mechaniky a jury.
Třináctého května 1909 nadchází na milánské Via Monza den D. Dvě hodiny a 53 minut po půlnoci je vyvěšena vlajka a 127 sportsmenů se vydává do cíle první etapy směr Boloňa, 397 kilometrů na jihovýchod.
V pelotonu jsou všechny hvězdy italské cyklistiky. Bývalý pekař Gerbi, přezdívaný Rudý ďábel. Milánský zedník Luigi Ganna. Nebo římský sprinter Dario Beni. Mezinárodní "lesk" poli dodávají 4 Francouzi, včetně vítězů Tour Petit-Bretona a Trousseliera, 1 Rakušan a 1 Lucemburčan.
Většinu startujících však tvoří nezaměstnaní a hladoví Italové. Mnozí z nich si půjčili kolo v naději, že dojedou do cíle Gira, což jim zajistí jednorázovou prémii 300 lir. Dost na to, aby měli na jídlo na několik měsíců.
Jezdci vyrážejí vybaveni vínem, vodou, grappou, nástroji, dušemi, stimulanty a průkazy identity. Jsou připraveni použít i jeden z oblíbených triků. V průběhu etapy zastavíte u nádraží, pomocník zaujme vaše místo na kole, vy jedete vlakem do další zastávky, odpočinete si a tam se zase vyměníte. Gazzetta se snaží být o krok napřed a zřizuje neočekávané kontroly u trati.
Informace o průběhu etap se telegrafem přenášejí do Milána, kde je poslíček vyvěšuje ve výloze obchodu Lancia-Peugeot. "Druhou etapu do Chieti vyhrál Giovanni Cuniolo, vítěz závodu Kolem Lombardie," stojí tu. O dva dny později Cuniolo padá a vzdává. Ve vlaku, jímž cestuje domů, potkává zabláceného kolegu Camilla Carcana, stále v závodním dresu.
"Co ty tady, kámo?" ptá se ho Cuniolo.
"Taky jsem vzdal. Ukradli mi civil, neměl jsem na nový."
Divné, pomyslí si Cuniolo, vlak přece míří na jih a tenhle chlapík má akcent muže ze severu.
Brzy poté je tentýž Carcano odhalen coby podvodník, zkracující si cestu vlaky, a vyloučen.
Vítězi pomohly závory
Etapy do Říma a Florencie ovládá Luigi Ganna, přezdívaný Král bláta. V jejich cíli málem nemůže chodit, volné dny prospí. Před poslední etapou vede těsně před Galettim. Uhájí náskok?
Zbývá 75 kilometrů do cíle, když Ganna píchne a ztrácí čtyři minuty na skupinu s Galettim. Ale skupina uvízne na uzavřeném železničním přejezdu, Ganna ji dostihuje a v Milánu je celkovým vítězem!
Kdyby to kdysi rodiče tušili... Devátý syn z rolnické rodiny opustil školu už v 8 letech, ale proti vůli otce se stal raději zedníkem, než aby pracoval na otcově hospodářství. "Proč? Kvůli kratšímu pracovnímu dni. Zedníci dělali jen 10 hodin denně. Po práci jsem mohl trénovat," vysvětluje.
Roku 1905 ve svém prvním profesionálním závodě Kolem Lombardie skončil třetí a vyhrál 18 lir. Rodiče, předtím skeptici, byli ohromeni: "18 lir? Tolik? Jen za ježdění na kole?" V roce 1909 už inkasoval 1450 lir za triumf v závodě Milan-San Remo a teď i 5300 lir za Giro.
"Jak se cítíte?" zpovídá ho v cíli Gira šéfredaktor Tullo Morgagni.
"Zadek mám plnej boláků," odpoví mu Ganna. Po sezoně si zřizuje vlastní firmu, začíná vyrábět bicykly. O 37 let později se i jím navržené kolo stává vítězem Gira.
