„Vařit v týmu už asi nebudu. Nedala bych to fyzicky ani psychicky,“ prozradila v exkluzivním rozhovoru pro iDNES Premium.
Kdo byl v týmu největší jedlík? Kdo mistr konzervativec a kdo rád experimentoval? I na to odpověděla.
Je pravda, že jste s vařením a cyklistikou dlouho neměla nic společného? Že jste byla námořnice?
No jo, připojila jsem se k dánskému námořnictvu v devatenácti. Vykašlala jsem se totiž na střední školu, jelikož jsem měla moc energie a nebyla jsem stvořená pro sezení a studování. A tak jsem šla pracovat do obchoďáku, kde jsem prodávala parfémy. Říkala jsem si: Můj bože, tohle fakt budu dělat celý život?
Co vás tedy k námořnictvu zlákalo?
Jedna má kamarádka se k němu přidala a řekla mi, že bych to taky měla zkusit, abych do sebe dostala určitou disciplínu. Bylo to na devět měsíců, a ještě jsem si mohla vybrat, co budu dělat. Tak jsem si vybrala inspekční cestu. Plavili jsme se kolem Grónska, Islandu, Faerských ostrovů, nádhera. Nikdy jsem v těchto místech nebyla.
Takže zážitek, a ještě jste dospěla.
Přesně tak. Navíc jsem tam potkala kluka, který zrovna dodělal kuchařskou školu. Já vždycky chtěla vařit, ale máma mi říkala: Ne, všichni to jsou alkoholici! Proto jsem na vaření na dlouho zapomněla, ale teď jsem to chtěla zkusit, tak jsem po námořnictvu nastoupila do kuchařské školy.
Taky velký experimentátor. Pamatuju si, jak si zamiloval jeden recept – quinou s dresinkem, mrkvičkami. Pořád mi říká, že mu ten recept dlužím, ale jsem si jistá, že v mé knize je.
