Při bojích souvisejících se sjednocováním Itálie vznikla v 19. století v Apeninách síť vojenských pevností, kontrolovaných Bourbony a rakouskými jednotkami – a jedné z nich, vystavěné Rakušany, se říkalo Blockhaus.
Název se později přenesl na celé horské sedlo, nacházející se ve výšce 2100 metrů, i na cyklistické stoupání do 1665 metrů.
Je to hora, která dovede překreslit pořadí Gira. Už od chvíle, kdy se v itineráři Corsa rosa zjevila vůbec poprvé.
Tehdy se psal rok 1967, mladík Eddy Merckx tu deklasoval soupeře a vyhrál svoji první etapu na Giru v životě – načež i celý závod.
Historia | Merckx, el fantasma del Blockhaus
Por @jorge_matesanz
https://t.co/8r3ohjbzr0 https://t.co/N9ZY7zTk39
V roce 1972 hostil Blockhaus pro změnu brutální 48kilometrovou horskou časovku, kterou ovládl slavný španělský vrchař José Manuel Fuente.
V roce 1984 tady dokázal Francesco Moser setřást Laurenta Fignona, kterému došly energetické zásoby v těle a s „hlaďákem“ přišel o naději na maglia rosa.
V roce 2017 televizní motorka způsobila na úpatí Blockhausu hromadný pád, který vyřadil ze hry Gerainta Thomase, Mikela Landu i Adama Yatese a naopak vyzdvihl do růžové Naira Quintanu.
A v roce 2022 vyšla na Blockhausu naplno hvězda Jaie Hindleyho, jenž odtud vyrazil za celkovým prvenstvím.
🇦🇺 Jai Hindley eyes familiar Blockhaus test at Giro
🗣️ "It was pretty bloody long, mate. I'd never really done such a long climb before"
📰 https://t.co/BYEZVLixk2
📸 Cor Vos https://t.co/3s9rpWSsop
Co asi nabídne slavné apeninské stoupání tentokrát?
Kopec, který vás trápí od svého úpatí, nebo přinejmenším od třetího kilometru, bývá mnohdy spíše eliminační než stvořený k útokům. Na 13,6 kilometrech má průměrný sklon 8,4 procenta a až 14procentní pasáže. Často se tu šlape v „survival“ módu, stylem „kdo přežije nejdéle“.
V prvním týdnu závodu ještě na Blockhausu nemůžete Giro vyhrát, ale můžete ho snadno ztratit. „Dokáže změnit celý závod,“ podotkl loňský šampion Simon Yates, nyní už pouze divák.
„Teprve tady Giro doopravdy začíná,“ tvrdí Wout Poels, velezkušený vrchař ze stáje Unibet.
První horský dojezd letošního ročníku se tyčí na samém konci 246kilometrové etapy, nejdelší na tomto Giru. Navíc na rozdíl od některých minulých návštěv, kdy stoupání na Blockhaus předcházel spíše rovinatý profil, přijde tentokrát na řadu po vrchařské prémii 2. kategorie.
Giro d’Italia 2026: program, přehled a výsledky etap, Češi na startu |
„Najíždět na rozhodující stoupání po pěti hodinách v sedle je navíc úplně jiné než po třech hodinách. Tím tvrdší test to bude,“ připomíná Sepp Kuss, pomocník Jonase Vingegaarda.
Jan Hirt, lídr stáje NSN, o Blockhausu říká: „Nemám odtud super zážitky. Byl sice na trase také v roce 2022, kdy jsem skončil na Giru celkově šestý, ale rozjel jsem se tehdy až po etapě na Blockhaus.“
Navzdory jeho slovům se sluší připomenout, že v dotyčném ročníku 2022 tu skončil třináctý a přinejmenším naznačil své schopnosti, které se potom naplno projevily ve třetím týdnu závodu.
Profil 7. etapy Gira d’Italia 2026
Blok úvodních šesti etap letošního Gira, který ve čtvrtek vyvrcholil nečekaným sprinterským triumfem Itala Davide Balleriniho v Neapoli, byl jakousi předehrou, která přesto mnohé odrovnala.
Závod opustili všichni tři vrchaři UAE Emirates Adam Yates, Jay Vine a Marc Soler i lídr Bahrainu pro celkové pořadí Santiago Buitrago. Ve středečním dešťovém infernu nabrali desetiminutovou ztrátu na další favority Einer Rubio z Movistaru, tedy sedmý a osmý muž celkové klasifikace v předchozích dvou ročnících, a také Filippo Zana z Quickstepu, jedenáctý na Giru 2024.
Navíc teprve následující dny ukáží, jaké zdravotní následky zanechala vyčerpávající středeční etapa na jednotlivých jezdcích a zda některým nebude brát síly nachlazení.
„Slyšel jsem, že už předtím jeli někteří nemocní. Etapa, které čelili ve středu, možné potíže jen umocnila,“ podotkl Mark Reef, sportovní ředitel Vismy. „Zvláště na posledním dvacetikilometrovém sjezdu do Potenzy, kdy tempo ve skupině favoritů polevilo, všichni cyklisté extrémně promrzali.“
Giulio Ciccone o zmiňované páté etapě prohlásil: „Šlo o jeden z nejtěžších a nejnervóznějších dnů mého života. Počasí bylo bizarní. Měl jsem na sobě všechno, co jsem mohl, a přesto jsem trpěl a byla mi hrozná zima.“
Matador v barvách týmu Lidl-Trek je zatím jediným z jezdců pro celkovou klasifikaci, který alespoň na den oblékl maglia rosa, ale ve středu se s ním musel rozloučit, když hlavní skupina přestala stíhat uprchlíky a on sám zůstal bez týmové podpory.
Jeho sportovní ředitel Gregory Rast k tomu podotkl: „Giulio je kvůli ztrátě dresu zklamaný, ale zároveň je i realista. Nemohl bojovat sám proti všem.“
Giulio Ciccone in the Maglia Rosa drinking an espresso, does it get more Italian than this!?
#GirodItalia 🩷 https://t.co/4Vbq0TSQEm
Stáj Visma, tým největšího favorita Jonase Vingegaarda, vyšla z bulharsko-jihoitalské mlýnice Gira ještě relativně dobře, i když nikoliv nepoškozena.
Hromadný pád ve sjezdu druhé etapy postihl Wilka Keldermana, důležitého pomocníka do hor. „Dva dny se pak snažil pokračovat navzdory silným bolestem a s frakturou v klíční kostí, ale nešlo to,“ prozradil parťák Victor Campenaerts.
Vingegaardovi ale i bez Keldermana zůstává k ruce silný podpůrný tým – a co je důležité, Dán působí silně a zdravě, nažhavený na závod. Což potvrdil už útokem v sobotní klasikářské etapě do Velika Tarnova, byť ten byl nakonec neúspěšný.
„Cílem toho útoku bylo výrazně naředit vedoucí skupinu, abychom se vyhnuli nebezpečí pádu v posledním kilometru,“ vysvětloval tehdy jeho šéf Reef a současně dodával: „Jonas ukázal všem, že je ve výborné formě, což celému týmu dodává sebevědomí.“
Před výšlapem na Blockhaus lídr Vismy připustil, že by se mohl pokusit o etapové vítězství, zároveň se však domnívá, že zatím ještě nezlikviduje šestiminutový náskok Portugalce Afonsa Eulália v růžovém trikotu.
„Každopádně půjde o etapu, ve které neskryjete případné slabosti,“ říká.
🇩🇰 Vingegaard expects 🇵🇹 Eulálio to hold 🇮🇹 Giro lead beyond Blockhaus
"I think he can keep it for a bit of time for sure, because even with tomorrow's Blockhaus stage, he's a good rider, so it's not like you're just gonna take six minutes out of him in one stage"
📰 https://t.co/kpudCHPeAl
Stáj Visma coby nizozemská cyklistická velmoc, která v roce 2023 ovládla dokonce všechny tři závody Grand Tour (a se třemi různými jezdci), byla v posledních dvou letech pronásledovaná smůlou, když nehody, zranění a nemoci postihly téměř každého z lídrů týmu.
Od vítězství Wouta van Aerta na monumentu Paříž–Roubaix se nicméně dynamika v pelotonu změnila. Jako by se kyvadlo moci opět vychýlilo na stranu Vismy – přinejmenším do doby, než při Tour narazí na zeď jménem Tadej Pogačar.
Vingegaard ovládl přípravné závody Paříž–Nice i Kolem Katalánska a nasbíral v sezoně celkem šest vítězství.
Poté, co tým UAE před startem Gira stáhl ze sestavy nemocného Joaa Almeidu, se tudíž zákonitě přetřásala otázka: Může vůbec někdo Vingegaardovi na italské Grand Tour konkurovat?
Jako odpověď nejčastěji zaznívalo jméno vítěze přípravného závodu Kolem Alp, teprve dvaadvacetiletého Itala Giulia Pellizzariho z Red Bullu.
2026 marks a decade since a home rider won the Giro d'Italia - so what's behind this unprecedented drought?
@jwhitey98 spoke to the last Italian to win, Vincenzo Nibali, and the rider most likely to end the dry spell, Giulio Pellizzari, about what needs to be fixed.
🔗 https://t.co/bBemZR8y6n
„Jonas je extrémně silný, ale nikdo není neporazitelný,“ sdělil nyní Pellizzari italské Gazzettě a ujistil: „Mým cílem tady nejsou jen stupně vítězů v Římě, já chci Giro vyhrát. Nic menšího než vítězství mě neuspokojí.“
Uplynulo už deset let od dosud posledního italského šampiona Gira, jímž se stal Vincenzo Nibali. Pellizzari nicméně tvrdí, že jej dlouhý italský půst nedostává pod tlak.
„Když se porovnáme s Francií, pořád máme třicet let k dobru,“ s úsměvem připomíná, že domovina Tour čeká na svého dalšího domácího vítěze už od roku 1985.
