Stejně jako mnoho dalších jezdců byl Blikra obětí pádu v závěru úvodní etapy Gira do Burgasu. V závodě ale pokračoval a v etapě do Sofie dokonce finišoval šestý. Ještě při mokrém neapolském dojezdu obsadil 11. místo, jinak se ale každý den pohyboval na chvostu pole.
A v náročné 11. etapě, kde se kopcovitý profil projížděl kvapíkem, nestihl časový limit o 66 sekund.
„Takhle jsem si svůj debut na Grand Tour nepředstavoval. Po pádu v první etapě jsem měl kompletně zablokovaná záda a závod mi neulehčila ani nemoc, která mě zastihla v posledních dnech,“ loučil se tehdy s Girem.
Až tři týdny poté odhalila lékařská vyšetření důvod jeho nepřesvědčivých výkonů. „Ukázalo se, že jsem si v 1. etapě Gira způsobil tři zlomeniny v oblasti bederní páteře a zlomeninu žebra. Takový výsledek jsem slyšet nechtěl, ale aspoň se tím vysvětlují mé obtíže,“ shrnul v příspěvku na Instagramu.
Tím, že objel půlku Grand Tour se zlomeninami, vlastně Blickra nevědomky napodobil svého parťáka z týmu Jonase Abrahamsena, který loni startoval na Tour de France jen 17 dní po zlomenině klíční kosti.
Od slz v nemocnici k euforii na Tour. Van der Poel se spletl, Pogačar děkoval sokům |
Abrahamsen tehdy zveřejnil už čtyři dny od zranění video, jak jede doma na trenažeru, a po pouhých devíti dnech od pádu ho tým potvrdil do sestavy pro Tour.
Blonďatý pořízek se za důvěru následně odvděčil a s měsíc starou zlomeninou ovládl 11. etapu Tour.
Norové ale nejsou jedinými drsňáky pelotonu. Třeba Američan Lawson Craddock absolvoval s vlasovou zlomeninou lopatky před sedmi lety celou Tour, Brit Geraint Thomas zase na Tour 2013 ignoroval od první etapy zlomeninu pánve.



















