Australan Simon Clarke stál za cílem a říkal: „Jsem zdevastovaný, zničený. Takhle nechcete prohrát. Bylo to strašně blízko. Asi by bylo lepší, kdyby nás dojeli už deset kilometrů před cílem než tohle. Ale když nic nezkusíte, nic nemáte.“
Pouhých 250 metrů mu s parťákem z úniku Alessandrem de Marchim zbývalo do cíle v Neapoli, když se kolem nich přehnala spurtující horda v podobě pelotonu.
Takový kousek...
Prakticky od začátku etapy šlapali v pětičlenném úniku. Sedmašedesát kilometrů před cílem, když vycítili, že je jejich společníci spíše jen zdržují, se od nich odpoutali a zkusili štěstí ve dvou.
„Bylo to sice riskantní řešení, ale zároveň i jediné, co jsme mohli udělat,“ líčil De Marchi.
Kdo by jim úspěch nepřál?
Dva šestatřicetiletí veteráni v minulosti opakovaně dokazovali, jak bojovné srdce mají a jak svůj sport milují. Oběma v posledních letech hrozil konec kariéry, když se ocitli dočasně bez týmu. Clarka zachránila předloni na podzim stáj Israel-Premier Tech, které se následně odvděčil etapovým triumfem na Tour 2022.
V izraelské stáji se Australan setkal právě i s De Marchim. Ten se během Gira 2021 dokonce na chvíli oblékl do růžového dresu, jenže po minulé sezoně se dozvěděl, že mu Izraelci už neprodlouží smlouvu. Po delším hledání mu nabídla další šanci stáj Jayco-Alula.
Strhující přetahovaná. Na Giru nakonec bojovali sprinteři, etapu má Pedersen |
Čtyřicet kilometrů před cílem měli náskok 2:30 na pronásledující peloton. Ještě 30 kilometrů před cílem to bylo přes dvě minuty, do posledních 10 kilometrů vjeli s 1:39 minutou k dobru.
Mohlo by se to podařit, mocně doufali v neapolských ulicích.
Dlouho vzorně spolupracovali. Ale De Marchi věděl, že je do spurtu slabší než Clarke, proto muselo dojít za posledním kilometru i ke krátkému taktizování.
„Snažil jsem se Simona donutit, aby začal spurt z první pozice,“ popisoval Ital.
Což pro ně dost možná bylo osudné.
„Podívejte, na konci etapy vždycky přijde okamžik, kdy se musíte rozhodnout, že přestanete tahat,“ chápal Clarke počínání svého kolegy. „Nemůžete se střídat až do posledních deseti metrů, tak to prostě je. Potřebovali jsme ještě nějakých 10, 15 sekund k dobru.“
Neměli je. Když je spolkl balík, přestali šlapat, poděkovali jeden druhému za předchozí spolupráci. Cílovou fotobuňku proťali na 88. a 89. místě. Ztratili se v hloubi výsledkové listiny, která nikterak nedokázala zohlednit jejich předchozí úsilí.
„Loni jsem měl možná štěstí, že jsem vyhrál etapu na Tour,“ říkal Clarke. „Dneska jsem měl smůlu. Ale nemůžu ničeho litovat.“
Podobně hovořil De Marchi, v minulosti trojnásobný vítěz etap na Vueltě: „Bylo to super těžké, ale my se do poslední chvíle nevzdávali. Příště to zkusíme znovu.“
Co na tom, že je jim už šestatřicet. „Nesleduji, jaké mám datum narození. Pořád chci předvádět takové výkony jako dnes,“ tvrdil Clarke.
Pedersen se může oholit
Mads Pedersen, mistr světa z roku 2019, na jejich konto poznamenal: „Je mi jich líto, jeli moc dobře. Nebylo vůbec jednoduché dostihnout je, dlouho si drželi dvouminutovou převahu a my jsme pro práci na špici museli použít všechny lidi z týmu. Ale teď jsem šťastný, že se nám to povedlo a já vyhrál.“
Konečně, chtělo se dodat.
Už dvakrát během prvního týdne bušil jezdec Treku na vítěznou bránu, ale ta jej odpálkovala druhým a třetím místem v cíli. Dokonce prohlásil, že si neoholí knírek dříve, než na etapu dosáhne.
„Teď už si ho můžete oholit,“ řekl mu tedy reportér Eurosportu v Neapoli.
„Uvidíme,“ pousmál se Pedersen. „Docela se mi líbí.“
Právě vstoupil do exkluzivního klubu jezdců, kteří dokázali ovládnout etapu na každé ze tří Grand Tour. Pikantností jeho počinu je však fakt, že on to zvládl v rozmezí pouhých 10 měsíců!
A teď favority prověří Gran Sasso
Důvody k úsměvům měl i aktuální světový šampion a zároveň největší favorit závodu Remco Evenepoel. Ve středu potlučené tělo fungovalo, což bylo pro něj nejcennější zjištění.
Už na čtvrtečním startu, když Belgičan na pódiu při prezentaci coby bývalý fotbalista žongloval s míčem, ujišťoval reportéry: „Dobře jsem se vyspal. Jsem v pořádku.“
Stejně tak po etapě: „Vše máme pod kontrolou. Během dne o mě bylo týmem skvěle postaráno.“
Vlastně ani nemohl mluvit jinak. Před páteční tuhou horskou bitvou v Apeninách nesměl dát najevo jakoukoliv slabost, kterou by dopřál psychologickou výhodu Primoži Rogličovi a dalším soupeřům.
Peloton míří na Gran Sasso - Campo Imperatore, do míst, kde kolem silnice stále leží sníh, do 2130 metrů nad mořem. Na konci etapy je čeká víceméně 45 kilometrů stoupání.
„A posledních pět kilometrů bude velmi prudkých,“ upozorňuje Marc Reef, Rogličův sportovní ředitel v týmu Jumbo.
Tady se očekává první významná horská bitva jezdců pro celkovou klasifikaci.
„Letos je to zvláštní Giro a deštivé počasí ho ještě ztížilo,“ podotkl bývalý profesionál Enrico Gasparotto. „Myslím, že je to zatím spíš hra o přežití než taktická hra.“
Jak tuto partii promění Gran Sasso?
Evenepoel dal v rozhovoru pro belgickou televizi Sporza najevo své sebevědomí: „Myslím, že jsem v balíku nejsilnější. Naopak z Rogliče mám pocit, že je dost nervózní. Ví, že na mě ztrácí 44 sekund. Jsem zvědavý, jestli se v pátek pokusí nahnat čas.“
Pokusí, samozřejmě, že ano, zaznívá z Jumba.
„Primož zaútočí na růžový dres,“ řekl Reef. „Na Gran Sassu se jezdci pro celkové pořadí navzájem otestují, už se nemohou schovávat. Primož navzdory defektu v závěru dne dobře zvládl hektickou neapolskou etapu. Do hor si věříme. A máme plán.“
Roglič jen doplnil: „Jsem na Remka připraven. Bude to pěkná bitva. Těším se na ni.“