Už se snad zdálo, že pro jezdce na celkové pořadí letošní Giro nenabídne ani jeden klidný den. Takový, který celý stráví v bezpečí balíku, bez pádů a krizových situací.
Takový, kdy budou moci většinu času jen točit nohama, soustředit se na doplňování energie a pomalu vyhlížet následující den.
I sprinterské etapy, které takové obvykle jsou, letos přinášely drama. Naposledy to v jedenáctém dějství pocítil tým Ineos, z něhož si jeden ze spolulídrů a průběžně třetí muž pořadí Brit Tao Hart odnesl zlomenou kyčli.
„Giro nemůže být jednoduché,“ povzdechl si na startu čtvrteční etapy jeho kolega Thomas.
Na jejím konci však slova musel pozměnit. Ano, i toto Giro umí být shovívavé.
„Byl to dobrý den,“ pochvaloval si šestatřicetiletý lídr pořadí v cíli. „Začátek byl sice těžký. Kluci ale odvedli dobrou práci a měli jsme vše pod kontrolou. Bylo nám jedno, jak velká skupina odjede. Hlavní bylo, aby v ní nebyl nikdo na celkovou klasifikaci, což se povedlo.“
On i další favorité si tak mohli povolit. Že na vítězného Denze ztratili osm minut? Ne, to jim vůbec nevadilo.
Klidná etapa na Giru. Thomas drží růžovou, vítězem dne Denz |
Díky skupině, která jim nepřinášela nebezpečí, si mohli léčit rány. Ineos vyslal na čelo balíku Pavla Sivakova, aby si otestoval, v jaké je po středečním pádu kondici.
„Ukázal, že je v pořádku. Je z tvrdého těsta,“ usmál se Thomas a povzbudila ho i zpráva o úspěšné operaci Harta.
I Roglič si zkoušel, jestli jeho sedřené tělo drží. V pelotonu se pohyboval sem a tam, protahoval si nohy. Viditelně byl v dobré náladě. Vždyť si před startem dějství i nezvykle zavtipkoval: „Chybí mi nějaká kůže. Ale alespoň jsem o pár gramů lehčí.“
Pozitivní myšlenky Slovince neopustily ani po etapě. „Otestoval si, že je na tom dobře,“ vykládal sportovní ředitel Jumbo-Visma Marc Reef. „Ukázal, že ho středeční pád nijak nepoznamenal a je připravený.“
Což bude potřeba.
Zkrácený velikán
Giro totiž dorazilo do Alp. Právě o nich se tradičně tvrdí, že až zde začíná jezdcům na celkové pořadí ta hlavní práce. Že co se stalo doposud, skoro jakoby neplatilo a začíná se rozhodovat až nyní.
Ano, letošní ročník takový není a ty největší krize si favorité spolu se svými týmy dost možná už prožili.
Ale stejně, velehory nelze podceňovat.
Covidová metla na Giru. Proč tolik jezdců vzdává? Se srdcem nejsou žerty |
„Nazval bych to tak, že začíná spíš jiná fáze Gira,“ povídá Jack Haig z Bahrainu, jedenáctý muž pořadí.
Začíná Giro vrchařské. V pátek přijde na řadu dosud nejtěžší zkouška ročníku – bezmála dvěstěkilometrová etapa, necelých pět tisíc nastoupaných výškových metrů, tři vrchařské prémie první kategorie.
Už to budí respekt. A to přitom trasa měla být ještě těžší.
V jejím úvodu se cyklisté měli vydat na švýcarský průsmyk Svatý Bernand, což měla být s nadmořskou výškou 2469 metrů letošní Cima Coppi. Zasáhlo ale počasí, vrcholek je pod sněhem, hrozí laviny, a tak pořadatelé museli trasu pozměnit.
Na Svatý Bernand se sice pojede, cyklisté ale vyšplhají jen do výšky 1878 metrů, načež zabočí do tunelu, kterým vrchol objedou.
Obavy byly i o další výšlapy. Podle předpovědi má být kolem nuly, do toho déšť a mokré sjezdy. Vedení závodu ale nakonec rozhodlo, že pro další změny není důvod. Po Svatém Bernandu tak cyklisté budou stoupat na Croix de Coeur, kopec, který má více než patnáct kilometrů a 8,8 procent, a na závěr ještě čeká třináctikilometrový výjezd s průměrem 7,2 procent do Crans Montany.
„Poslední stoupání je těžké. Ještě jsme ho nejeli celé, ale určitě bude pro nás velkým testem. To samé však platí i pro ostatní jezdce v celkové klasifikaci,“ vyhlíží Thomas.
Něco se stane, soudí lídr
Thomas má k dobru dvě sekundy na Rogliče. Třetí je Portugalec Joao Almeida z UAE s mankem 22 sekund a čtvrtý Nor Andreas Leknessund z DSM s odstupem 35 sekund.
Pod dvě minuty ztrácejí ještě pátý Ital Damiano Caruso z Bahrainu (+1:28) a šestý Němec Lennard Kämna z Bory (+1:52).
Další cyklisté už mají manko větší. V kopcích se ale rozestupy mohou pochopitelně rychle změnit.
„Největší favorit je stále Roglič, to říkám pořád,“ míní Thomasův sportovní ředitel Matteo Tosatto. „Hrozbou je pro nás také Almeida. Dosud se spíš schovával, ale trochu mi připomíná Thomase. I on je velmi konzistentní a má silný tým. Tihle dva jsou určitě naši největší rivalové.“
Tosatto zároveň ale nevyloučil, že může nastat i překvapení. Vždyť Giro jich už nabídlo tolik.
„Určitě se něco stane,“ soudí rovněž Thomas. „Bude to první velký test, tři dlouhé kopce, do toho zima. Musím ale říct, že si celkem věřím. Pocházím z Walesu, na mokro a chlad jsem zvyklý, takže snad mě tolik neovlivní. Ve středu jsme byli kvůli pádům dole, ve čtvrtek jsme si ale spravili náladu. Morálka je vysoká, chceme dobrý výsledek.“
Sebevědomí mu také může pozvednout fakt, že když Roglič v osmé etapě během stoupání Capuccini přidal, z favoritů to byli jen on spolu s Hartem, kteří mu stačili.
Dokonce ani Belgičan Remco Evenepoel se tehdy Slovince neudržel. Byť na něm se ten den už dost možná projevil covid, kvůli kterému po další etapě odstoupil.
„Těžko říct, jak to bude probíhat nyní,“ zamýšlí se Reed z Jumbo-Visma pro web CyclingNews. „Osmá etapa ale něco dost možná naznačila. Ačkoliv to bylo krátké stoupání o výbušnosti, viděli jsme, že tři kluci byli jednoznačně před ostatními.“
Páteční kopce budou o něčem trochu jiném. Jsou spíše táhlé než prudké.
Zkrácený Svatý Bernand má v maximu deset procent, cílový výjezd do Crans Montany třináct – a to navíc hned v úvodu, následně se silnice pohybuje kolem sedmi procent.
Jen prostřední Croix de Coeur bude lahůdkou pro ultralehké vrchaře. Na posledních čtyřech kilometrech má v průměru přes deset procent.
„V prvních náročných stoupáních jsou favorité zpravidla spíše umírněnější,“ dodává Reef. „Přeci jen je toho ještě čeká spoustu. Musí si uvědomit, že toho sice mohou dost získat, ale také hodně ztratit.“
Koho takový osud potká tentokrát?