Měl to být jeho terén. Klasikářský den s pěti šotolinovými úseky, kdy pro Mathiase Vacka a Giulia Cicconeho bude pracovat dokonce i někdejší růžový muž a vítěz tří etap Mads Pedersen.
Ještě předtím, než všichni vyjeli na trať, mladý Čech do televizních mikrofonů vykládal: „Spousta kluků z pelotonu se šotoliny bojí. Ale já znám Strade Bianche a mám dobré nohy, možná nejlepší nohy, jaké jsem kdy měl. Což mi dodává spoustu sebevědomí.“
Zároveň však už tehdy uvedl: „Máme výbornou atmosféru v týmu. Když bude potřeba, pomohu Giuliovi (Cicconemu). Je důležité, aby zůstal v popředí celkového pořadí.“
Jako by byl věštcem, co vše se v deváté etapě stane.
Že v ní nejprve opět předvede své ohromující schopnosti a zaútočí na vítězství.
A potom se obětuje pro parťáka.
Vackovo tažení za etapovým úspěchem bohužel značně zkomplikoval pád, k němuž došlo na šotolině v početné skupině favoritů 51 kilometrů před cílem.
Přes Lukase Hamiltona z Ineosu šli k zemi také Primož Roglič a Tom Pidcock, přičemž mnozí další cyklisté včetně Vacka byli skrumáží zdrženi. V tu chvíli došlo k dělení pole na tři menší skupiny – a v čele najednou šlapala sedmičlenná parta bez zastoupení Lidl-Treku.
„Měl jsem super nohy a i během etapy se cítil dobře. Měl jsem vítězství v nohách,“ popisoval později Vacek. „Ale na druhém sektoru došlo k pádu, já pak zůstal ve druhé skupině a jeli jsme pořád nějakých 30 až 40 vteřin za tou první. Tak jsem chtěl jet tempo pro Cicconeho, ale potom se stalo, že jsem z té naší skupiny odjel a šlapal před ní.“
Navenek se zdálo, že Vacek útočí, že se odmítl smířit s vyřazením z boje o etapové prvenství.
Třicet kilometrů před cílem se společně s Chrisem Harperem z týmu Jayco AlUla vydali stíhat čelo závodu, které tvořilo silné kvarteto Van Aert, Del Toro, Bernal, Rivera.
Záhy Vackovu razantnímu tempu nestačil ani Harper.
Pokračoval tedy ve stíhací jízdě sám.
„Jenže když už jsem měl první skupinu na dohled, zavolali mi z týmu, abych počkal na Cicconeho a abychom jeli dál pohromadě,“ líčil. „Akorát že já čekal, čekal a ta skupina s Cicconem furt nikde. Naopak pořád jsem viděl před sebou tu vedoucí skupinu. Tak jsem se rozhodl, že ji dojedu a pokusím se o vítězství, protože jsem měl fakt dobré nohy.“
Jak si předsevzal, tak učinil.
Třiadvacet kilometrů před cílem se mašina Vacek ocitla v čelní skupince. K údivu Van Aerta a spol.
A vlastně k údivu všech.
🇨🇿 What an effort from Mathias Vacek!
The Czech rider dropped the Ayuso group, then Chris Harper, and was able to reach the lead quatuor!
#GirodItalia https://t.co/r9KTLWpun2
„Vacek je obrovský bojovník a zjevení této Grand Tour,“ ocenil jeho úsilí Rob Hatch, v minulém roce majitel ceny pro nejlepšího cyklistického komentátora roku.
Enormní úsilí si však vyžádalo také značné množství sil.
V sektoru Monteaperti jej při stoupání po šotolině 19 kilometrů před cílem protivníci dočasně odpárali, ale zase se dotáhl zpět.
Mathias Vacek made it to the front of the race! Absolutely perfect tactics by Lidl-Trek. Will he help now Bernal against CIccone? Doubt it. Poor Rivera..
#GirodItalia https://t.co/rzu2IP2B9m
Teprve při dalším stoupání na Colle Pinzuto s až 15procentními pasážemi se mu Wout van Aert a Isaac del Toro vzdálili definitivně, vrcholem projel společně s Eganem Bernalem dvacet sekund po nich. Bernal kroutil hlavou. „Už jsem v sobě neměl žádnou energii,“ přiznal později Kolumbijec.
Vacek stále nějakou měl, mohl by určitě bojovat o třetí místo, ale vedoucí duo už bylo příliš daleko.
„Jak jsem předtím (při původní snaze čekat na Cicconeho) při stíhání skupiny vyčkával a nedojel ji na šotolinovém sektoru, stálo mě pak víc sil dojíždět ji na asfaltu mezi sektory,“ vysvětloval. „Nedokázal jsem si proto patřičně orazit a jakmile začal nastupovat Del Toro, trpěl jsem. Co se dá dělat, nějaká chybička tam byla, měl jsem je dojet hned, jak jsem je měl na dohled, a potom si odpočinout na asfaltu.“
Osm kilometrů před cílem zpomalil a vrátil se do skupiny pronásledovatelů, aby v koncovce pomohl Cicconemu.
Po chvíli už tahal tempo na špici této skupiny, dojeli Bernala, mírně snižovali ztrátu na Van Aerta s Del Torem a zároveň navyšovali náskok na třetí skupinu s Rogličem.
„Aspoň jsem ke konci trochu potáhl Cicconemu a on byl pak v cíli třetí, což je také super výsledek,“ řekl český cyklista.
Sám po vynaloženém enormním úsilí dojel poslední stoupavé stovky metrů na náměstí v Sieně v klidu na 14. místě.
Přesto... „Klobouk dolů před tím, co tady Mathias předvádí,“ konstatoval i další český cyklista Josef Černý ze Soudalu - Quick Step.
„Jo, jsem zrovna trochu zklamaný. To je normální,“ svěřoval se Vacek. „Dal jsem tomu všechno, ale jede se dál, žádný stres. Vím, že jsem na tom dobře a že přijdou další šance.“
Během dne každopádně prokázal, proč se v tolika předzávodních predikcích objevoval v nejrůznějších médiích mezi pěti a často i mezi třemi největšími favority deváté etapy.
Tím největším neměl být trápící se Van Aert, jenže posléze to byl právě Belgičan z týmu Visma, kdo ukázal v Sieně nadšeně zaťatou pěst a široký úsměv.
Triumf na symbolickém místě
Po 264 dnech čekání Wout Van Aert konečně opět vyhrál.
Popadesáté v kariéře.
Při debutu na Giru se stal 112. jezdcem historie, jenž dokázal získat aspoň jednu etapu na všech podnicích Grand Tour.
Wout Van Aert vítězí v 9. etapě Gira.
Ta úleva, ta bezbřehá radost, to štěstí, které nalézal v objetí u cíle čekající rodiny.
„Strašně moc pro mě tohle vítězství znamená,“ svěřoval se. „Muselo se to asi stát právě tady, kde má silniční kariéra v roce 2018 úspěchem na Strade Bianche začala.“
Vysvětloval, že v rozhodující fázi etapy nemohl pomoci Del Torovi z UAE Emirates s tempem, protože zároveň musel mít na paměti, že Mexičan nesmí najet příliš velký náskok na Simona Yatese, lídra Vismy pro celkové pořadí.
„Proto jsem si připadal poněkud nervózně, když jsem Del Torovi netahal,“ doznal.
Teprve ve strmých a klikatících se uličkách starodávné Sieny se Van Aert odvázal. Věděl, co a jak tady musí udělat. „Co? Najet první do posledních zatáček. Tohle finále znám ze Strade Bianche tak dobře. V poslední zatáčce jsem sice skoro spadnul, ale zvládnul jsem to.“
Tolik o něm v posledních týdnech pochybovali. Tolik hledali, kde je příčina jeho slabších výkonů.
Teď si vychutnával zadostiučinění.
A dokonce i mnozí konkurenti s ním.
„Jsem opravdu šťastný za Wouta. Tady v Sieně totiž mají vyhrávat jen velcí šampioni,“ pronesl Diego Ulissi z Astany.
Actually, have some more sterrato, it's on us 😍
📸 @LaPresse_news | @ZWPhotography99
#GirodItalia #umbriatourism #umbriacuoreverde (#Umbriaoutdoor) | @umbriatourism https://t.co/Cmf7V3v6Wn
Ulissi a Roglič, dva muži, kteří v posledních dvou dnech oblékali maglia rosa, se naopak zařadili mezi poražené dne.
Roglič: Necítil jsem se nejlépe
„Snažil jsem se dnešek užít, vždyť jsem šlapal v růžovém dresu po silnicích mého Toskánska. Jenže byl jsem ze sobotní etapy strašně vyčerpaný,“ přiznal Ulissi.
Brzy odpadl, postupně nabral ztrátu pěti minut.
Primož Roglič, šampion Gira z ročníku 2023, dosáhl Sieny na devatenáctém místě s odstupem 2:22 minuty a sestoupil celkově na desátou příčku se ztrátou 2:25 minuty.
„Jsem rád, že jsem etapu aspoň takhle dokončil. Necítil jsem se zrovna nejlépe,“ konstatoval lídr týmu Red Bull - Bora.
Ztratil čas po pádu, ztratil ho vzápětí i po defektu zadního kola. Pak se ve skupině s Tomem Pidcockem a Derekem Geem zoufale snažil limitovat ztrátu, bez týmové podpory.
„Vidím zoufalství v očích Primože Rogliče,“ glosoval jeho úsilí Jens Voigt, v roli experta Eurosportu doprovázející závod na motocyklu.
Cílem projel Slovinec více než minutu za Ayusem, Carapazem, Simonem Yatesem a dalšími velkými hráči pro celkovou klasifikaci.
„Uvidíme, co tato ztráta bude znamenat. Dnes jsme ztratili. Ale bude to pořád dlouhý závod,“ připomněl.
Po dni volna do něj v úterní časovce vjede v růžovém dresu nečekaně Del Toro z UAE Emirates.
První mexický lídr Gira v historii a někdejší vítěz závodu Tour de l’Avenir, nejprestižnějšího klání kategorie do 23 let.
🇲🇽 🩷 The first ever Maglia Rosa from Mexico.
Dear Mexicans, you can be proud of your Torito
#GirodItalia | @ISAACDELTOROx1 https://t.co/Qi7oUf2U75
Pravda, ještě na startu nedělní etapy Fabio Baldato, sportovní ředitel UAE Emirates, hlásal: „Dnes budeme jen chránit pozice Ayusa a Adama Yatese.“
Ovšem na Giru se věci mění každým dnem.
I muži v růžové.
„Já že vedu? To je neuvěřitelné,“ jásal jedenadvacetiletý mladík. „Tohle je něco, co si přejete už jako dítě. Nemohu tomu uvěřit. Je to ten nejlepší sen. Takový, který nedokážu ani popsat.“
