V pátek ráno se aktéři Gira sjíždí do startu ve Formii už po desáté hodině. „Nemám rád brzká vstávání,“ běduje Giulio Pellizzari, jeden z očekávaných protagonistů dne.
Nic jiného mu ale nezbývá, peloton se musí vydat na cestu ještě před jedenáctou, aby štreku z Formie na Blockhaus, okořeněnou 4467 výškovými metry, stihl objet před večeří.
První horský dojezd Gira, první triumf Vingegaarda. Dán tak zkompletoval sbírku |
Na startu nechybí bratři Kopečtí, kteří se den předtím opět zaskvěli prací ve sprinterském vlaku Dylana Groenewegena. Tentokrát místo boje o pozice na čele počítají se společným pobytem za pelotonem. Matyáš si dokonce obstarává speciální kolo s nosičem. „Dám si sem batoh a budu se starat o celé grupetto,“ vtipkuje.
Tým Unibet si následně z českých bratrů utahuje na sociálních sítích – jako jediní z celé stáje se totiž do sedmé etapy vybavili černými ponožkami. „Asi nějaká rodinná záležitost u Kopeckých…“ stojí v popisku pod momentkami z předstartovní prezentace.
Ale legrace musí stranou, je čas odmávat nejdelší a zatím také nejnáročnější zkoušku 109. ročníku!
A kdo se to hned od prvních metrů pouští před peloton? Jonathan Milan, se svými 84 kily vedle ostatních účastníků úniku dost vyniká. Ti se ale rádi za jeho mohutnou postavu schovají. Sprinter Lidl-Treku, kterému zatím ani jeden hromadný dojezd nevyšel podle představ, mezitím táhne uniklou skupinku pryč od hlavního pole.
„Vybíjí si tím hněv,“ usuzuje bývalý profík Jens Voigt na motorce Eurosportu.
Po spíš protrápených prvních šesti dnech závodu potřebuje Ital ukázat, kolik toho stále dokáže. Celkem tráví v úniku 146 kilometrů a ty tři hodiny před pelotonem produkuje v průměru 320 wattů.
Podobně jako Igor Arrieta v 5. etapě, také Diego Sevilla v té sedmé špatně odbočil a musel se vracet:
Přestože jeho kolegové se drží před pelotonem mnohem déle, stejně jim to nakonec není nic platné. Jakmile hlavní pole najede na Blockhaus, náskok přeživší dvojice se rozplývá po desítkách sekund.
Vlak Vismy, kterou v tu chvíli jako lokomotiva řídí Davide Piganzoli, hltá sklon oscilující mezi 8 a 10 %, jako by šlo o rovinu, a z konce toho vlaku se postupně odpojují vagony neschopné tak těžké tempo následovat.
Odpadá Igor Arrieta v bílém dresu i jeho kolega z UAE Jan Christen. Pod tlakem se láme lídr Movistaru Enric Mas a také Egan Bernal, čímž se pro změnu vyjasňuje situace kolem jedničky týmu v Ineosu, protože Thymen Arensman je tou dobou stále ještě pevně usazený v první skupině.
Konečně vystupuje z vlastního stínu. Bernal se vrací do popředí, akorát včas |
Až poté začíná šichta Seppu Kussovi. Američan, který od roku 2019 jen jedinkrát chyběl u vítězné Grand Tour týmu, ale stihne svým tempem zlikvidovat pouze růžového Afonsa Eulália, záhy nato totiž už vyráží dopředu lídr Vismy Vingegaard.
Dán dorazil na Giro získat celkové vítězství a zkompletovat tím sbírku triumfů na Grand Tour dřív než Tadej Pogačar. Největší předpokládaní konkurenti Joao Almeida a Richard Carapaz mu odpadli ještě před startem, alespoň papírově má cestu k triumfu volnou.
Ale aby v Římě skutečně získal Nekonečnou trofej, musí teoretické předpoklady nejprve naplnit.
A Blockhaus má být prvním jevištěm jeho mistrovství.
Posouvá se na čelo, zvyšuje kadenci. Stačí pár šlápnutí a za jeho zadním kolem visí už jen Pellizzari a Felix Gall.
Ale brzy i Rakušan z Decathlonu sleduje, jak se před ním otevírá mezera. „Verdammt,“ pomyslí si otráveně. Rychle se ale uklidní a šlape dál svým tempem.
Před ním se mezitím dvaadvacetiletý Pellizzari z Red Bullu, který dosud nebyl na Grad Tour lepší než šestý, snaží dostát pozici největšího Vingegaardova vyzyvatele a drží se jeho zadního kola jako přilepený. Tedy, alespoň zprvu…
Dán zrychluje jednou, podruhé, potřetí – až konečně italský mladík přestává klást odpor. A dokonce jako by přestával šlapat úplně. Najednou se už neřeší, o kolik zaostává za ujíždějícím Vingegaardem, ale jak rychle se mu přibližuje vytrvalý Gall.
Strmý sklon, hrubý asfalt a otevřené pláně, kde se není kam schovat. Pellizzari poznává nemilosrdnou stránku Blockhausu, které už podlehly mnohé, mnohem zkušenější hvězdy před ním.
„Mamma mia, to jsem tomu dal,“ říká si a snaží se limitovat škody.
„Pellizzari byl prostě příliš blízko slunci,“ objevuje se na sítích.
Nakonec Itala nabírá skupinka jeho parťáka Jaie Hindleyho, který na Blockhausu naposled triumfoval a i nyní ukazuje, že má opět jednou skvělou formu.
To už se Vingegaard blíží do cíle. 13,4 kilometru stoupání vylétl i díky větru do zad za rekordních 38 minut a 26 sekund, čímž zlepšuje dosavadní maximum Naira Quintany z roku 2017 o více než minutu a půl.
Při průjezdu cílem líbá fotografii své rodiny, kterou si před etapou nalepil na řídítka, pak i snubní prstýnek. Hned jak přijme první gratulace a navleče na sebe teplé svršky, drží se své tradice a volá domů. „Jo, vyhrál jsem,“ usmívá se do telefonu.
Jen třináct sekund po něm však přijíždí do cíle také Gall a najednou je on nejbližší Vingegaardovou hrozbou.
„Felix je velmi silný. Nepřekvapuje mě, jak dneska jel. Je to velký protivník a musíme si na něj dávat pozor,“ uzná Dán.
„Udělal jsem dobře, že jsem jel vlastní tempo,“ hodnotí nakonec své počínání Rakušan usazený na asfaltu, opřený o kovový plůtek.
Naopak Pellizzari přijíždí do cíle se 65 sekundami ztráty na Dána a rozhodně se nikde neusazuje, spíš se snaží z hloučku novinářů co nejrychleji dostat. „Udělal jsem chybu, že jsem se snažil Jonase udržet. Je to škoda, protože jsem se cítil skvěle, ale všechno jsem to vyhodil oknem. Je to pro mě lekce,“ říká zklamaně.
Giro d’Italia 2026: program, přehled a výsledky etap, Češi na startu |
Na 11. místě přijíždí do cíle Jan Hirt a posouvá se už pouze na půl minuty od průběžné první desítky. Až za ním dokončuje etapu Eulálio, přesto se ještě se svým růžovým dresem loučit nemusí.
„Ti kluci na celkové pořadí dneska letěli a já se jen snažil přežít,“ odfrkne si jezdec Bahrainu. „Cože? Ztratil jsem tři minuty?“ ujišťuje se. „Tak to mi ještě tři zbývají, to je dobrý.“
Přesto tuší, že brzy o růžový dres přijde. Kdy? To nejspíš nebude na něm.
„V sobotu nás čekají celkem prudká stoupání a v neděli zase dojíždíme na kopec, takže musíme být pozorní,“ shrnuje program víkendu Vingegaard jako spokojený vítěz.
Když ale dostává přímou otázku, co mají s Vismou v plánu, jen se usměje: „Uvidíte.“
































