UAE během posledních pár dnů nedobrovolně absolvovalo cestu ze zastávky Optimistický Vyhlídkov přes Velké Komplikace až do Bídy nad Mizérií.
Nejprve odhlášení lídra Joaa Almeidy jen 11 dní před startem. Pak děsivý pád většiny týmu ve druhé etapě. Jay Vine a Marc Soler opustili závod v sanitce, druhý den se kvůli následkům pádu loučil také Adam Yates.
Klíčoví muži do hor byli pryč, náhradní lídr na celkové pořadí také. Narváez potlučený, zbytek týmu otřesený.
Stáj, která jezdí Grand Tour vyhrávat, byla po úvodním víkendu na kolenou.
Hororové scény na Giru a noční můra týmu UAE. Po Vinovi a Solerovi vzdal i Yates |
Ale pondělní přesun z Bulharska do Itálie pro ni znamenal začátek nové kapitoly.
Teprve jednadvacetiletý Jan Christen, který jede svůj první třítýdenní závod, se už v sobotu předvedl osmým místem a díky tomu vezl bílý dres pro nejlepšího mladíka jako náhradník za Guillerma Silvu, který si užíval ještě cennější trikot.
A v úterý Švýcar ukázal, že nejlepším způsobem, jak se učit, je zapojit se přímo do akce.
Proto když přišlo na prémii s bonifikačními sekundami, drze si dojel pro první místo. A své spolujezdce rozčílil ještě jednou, to když se 1700 metrů před cílem zvedl ze sedla a už tak nervózní nájezd do cílové rovinky ještě zpestřil stíhací jízdou.
Utekl k fotbalu, zdolal krizi. A teď vládne Giru. Silva píše uruguayskou historii |
„Najednou jsme kvůli tomu byli neorganizovaní,“ připustil Orluis Aular, pro kterého pracovala sestava Movistaru celý den. Jenže Christen jim svým útokem narušil plán a Aular pak musel otevřít spurt příliš brzy.
I když to tak úplně původní Švýcarův plán nebyl. „Cítil jsem se skvěle, tak jsem Jhonatanovi zahlásil do vysílačky, že to na posledních dvou kilometrech zkusím, že by mi to mohlo vyjít až do cíle. A když to nevyjde, může jít Jony do spurtu,“ líčil mladík.
Nakonec platila druhá varianta, a na Christenovi bylo patrné lehké zklamání. Kdyby totiž svůj útok dotáhl do cíle, kromě prvního triumfu na Grand Tour by se také oblékl do růžového dresu. Takhle je „až“ druhý se čtyřmi sekundami ztráty.
Jan Christen v bílém dresu pro nejlepšího mladíka Gira.
„Mám růžovou téměř na dotek,“ povzdechl si. „Ale už jen to, že jsem se posunul do bílého dresu, je pro mě krásné.“
Místo něj slavil etapové vítězství Narváez – po mazácky zvládnutém spurtu. Do něj šel sice z prvního místa Aular, ale když se Narváez vynořil zpoza zadního kola Giulia Cicconeho, nedal svým soupeřům šanci.
Spása pro UAE po dnech utrpení. Narváez vítězí na Giru z prořídlého pelotonu |
„Orluis je skvělý sprinter, v Andoře bydlíme kousek od sebe a mimo závody se hodně bavíme. Ale v posledních pár zatáčkách spurtu nemáte žádné přátele a musíte o vítězství tvrdě bojovat,“ krčil rameny.
Vzhledem k tomu, jak jednoznačně si dojezd do Cosenzy podmanil, je až šokující, že to byl teprve jeho letošní devátý závodní den. Hned na začátku sezony si na Tour Down Under zlomil obratle a musel podstoupit dlouhou léčbu.
„Mám skvělý tým tady a pak skvělý tým doma,“ říkal vděčně. „Zvlášť moje manželka, která se o všechno stará. Musím jí moc poděkovat.“
Tým mu umožnil připravovat se doma v Ekvádoru, kde si mohl užívat rodinu, ale zároveň být ve vysoké nadmořské výšce, kterou ostatní členové týmu nabírali na kempu v Sieře Nevadě.
Jhonatan Narváez vítězí v dojezdu čtvrté etapy Gira.
Bulharské etapy byly jeho první po vážném lednovém zranění – a hned v sobotu skončil opět na zemi. Naštěstí ale mohl pokračovat a z pádu se oklepal tím nejlepším možným způsobem. V Cosenze zapsal už své třetí vítězství na Giru a první v dresu UAE.
Když dorazil do cíle, na všech členech týmu bylo znát, jak moc takový triumf potřebovali.
„Drželi jsme spolu a všem ukázali, jak silný tým jsme,“ zářil Christen.
Největší sen
V úterním cíli zářil ještě jeden závodník. Zkušený domácí Ciccone.
Jede své deváté Giro, debutoval tu už před deseti lety. Tehdy jako jednadvacetiletý mladík v druhodivizním týmu ovládl po sólu horský dojezd.
A spolu s celou Itálií snil o tom, co by jednou mohl na růžovém závodě dokázat.
Giro d’Italia 2026: program, přehled a výsledky etap, Češi na startu |
Jenže ho začala pronásledovat smůla. Ročník 2019 ještě objel v puntíkatém dresu, další dva roky ale závod nedokončil, přičemž v květnu 2021 odstupoval z první desítky…
Nejbolestivější odstoupení prožil loni, když byl pevně usazen na průběžném sedmém místě, jen minutu od pódia. Pád na mokru ve 14. etapě ale vše pokazil.
Jak se jezdí ve žlutém dresu na Tour de France si vyzkoušel už v roce 2019, ale o tom, že se jednou osobně seznámí také s nejcennějším dresem domácí Grand Tour, začal pochybovat.
„Zvlášť po loňském pádu. Tehdy jsem chtěl jet na celkové pořadí, snažil jsem se o skvělý výsledek. Teď jsem se o něj nesnažil,“ líčil nevěřícně. „Vůbec jsem nedoufal, že by se mi něco takového mohlo ještě podařit, je to vážně šílené.“
Giulio Ciccone se po čtvrté etapě oblékl do růžového dresu.
Po letech zranění, nemocí a zklamání ho Giro za jeho vytrvalost odměnilo. Součtem bonifikačních sekund za třetí místo na prémii a v cíli se ocitl v úterý odpoledne na čele celého závodu.
„O tomhle okamžiku jsem snil od dětství. Začal jsem jezdit na kole s tím, že si chci jednou obléknout tenhle dres,“ rozplýval se. „Takže dneska jsem si splnil jeden z mých největších snů.“
Ačkoliv zkušenosti ho naučily být realistou. A tak se raději v růžové neplánuje příliš zabydlovat. „Bude těžké udržet ho i v sedmé etapě na Blockhaus, protože to je jasná zkouška pro Jonase Vingegaarda a já mám náskok jen pár sekund,“ upozorňoval.
Motivaci startovat v růžovém dresu i v osmé etapě však bude mít obrovskou – vždyť sobotní dějství vyráží z jeho rodného města Chieti.
