Mělo jít o povedený výlet na slovinské území v rovinaté čtrnácté etapě, jejíž scénář byl předvidatelný: o vítězi rozhodne hromadný spurt, únik tentokrát nemá šanci, k žádným změnám v celkovém pořadí nedojde a Primož Roglič si uvnitř balíku v poklidu užije ovací domácího publika.
Jenomže ani jeden z těchto předpokladů se posléze nenaplnil.
Jako by nestačil prudký déšť, který obloha na jezdce seslala cestou ze startu, od mohutných středověkých hradeb Trevisa, někdejšího významného města Benátské republiky.
Jakmile dorazili až na italsko-slovinské pomezí, k cílové Nové Gorici, masivní pád změnil naprosto vše.
Jeden z transparentů v rukách slovinských fanoušků tady hlásal: „No risk, no glory. Go, Primož.“ Žádný risk, žádná sláva. Pojeď, Primoži.
Toho rizika však klokotalo v pelotonu přespříliš.
Káceli se jak kuželky
Gorizia (italská) a Nova Gorica (slovinská) jsou vlastně jedním městem, které politika rozetla vedví.
Cosi jako Těšín na pomezí Česka a Polska.
Goričské obyvatelstvo bylo v minulosti převážně slovinské, po 1. světové válce nicméně celé město připadlo Itálii. Ve 2. světové válce jej osvobodili jugoslávští partyzáni, načež ho demarkační linie rozdělila na dvě zóny. Tu západní obsadily britsko-americké jednotky a později byla přiřazena k Itálii. Východní zónu hlídala Jugoslávská lidová armáda a stalo se součástí Jugoslávie.
Italům zůstalo historické centrum, Jugoslávcům zase nádraží, přičemž nádražní ulice víceméně kopíruje státní hranici.
Právě na ní čtrnáctá etapa vrcholila. Tedy ve slovinské Nové Gorici, pro letošek vybrané i mezi Evropská hlavní města kultury. Mimochodem, v souvislosti s tímto oceněním se místní radní rozhodli vybudovat přímo na hraniční čáře cyklostezku.
Cyklisté opouštějí Itálii během 14. etapy Gira.
Také Giro tady bylo v sobotu rozpolcené mezi dvě země. Cíl etapy se nacházel ve Slovinsku, ale tiskové středisko, ředitelství závodu i parkoviště týmových autobusů v Itálii.
Z jedné Gorice do druhé a zase zpět vinuly se rovněž závěrečné dva městské okruhy.
Už na tom prvním se to stalo.
Dlažba a úzké ulice zůstávaly po dešti mokré, pelotonem lomcoval značný neklid.
„Někteří jezdci by také měli používat vlastní hlavu,“ glosoval nervozitu Wout van Aert.
„Bylo to super kluzké a v balíku panovalo veliké napětí, každý chtěl radši jet vpředu. A najednou jsme se začali kácet jak kuželky,“ popisoval Egan Bernal, lídr Ineosu.
Třiadvacet kilometrů před cílem při nájezdu do úzké ulice šel jako první po smyku na dlažbě k zemi Pello Bilbao z Bahrainu Victorious. Pak i jeho lídr a třetí muž celkového pořadí Antonio Tiberi. Potom skoro celý tým Lidl-Trek s Madsem Pedersenem, Mathiasem Vackem a Giuliem Cicconem. Navrch také Bernal. A domácí hvězda Roglič.
Today's Giro d'Italia crash filmed from roadside. https://t.co/LoT9UrwVcS
Mnozí další cyklisté byli beznadějně odtrženi za pádem, protože na ulici se za padlými jezdci vytvořil neprostupný špunt. Peloton se rozdrobil na nejméně pět navzájem se nahánějících skupin.
„Nemám tušení, co přesně se stalo. Všechno se seběhlo tak rychle,“ říkal Bernal. „Někdo upadl, já se mu snažil vyhnout, ale nepodařilo se mi to.“
Padl i růžový Isaac del Toro z UAE Emirates. „Brzdil jsem a zezadu do mě někdo vletěl,“ vysvětloval Mexičan. „Byl to chaos. Ale měl jsem štěstí v neštěstí. Povedlo se mi rychle vstát a ještě se dotáhnout dopředu.“
V nastalém zmatku ani jeho týmoví kolegové, zdržení za pádem, netušili, kde se nachází lídr Gira. Dokonce ani on to netušil.
„Jen jsem viděl, že šlapu ve skupině, kterou táhnou jezdci Vismy, a že v ní nikdo další od nás není. Až později jsem se z vysílačky dozvěděl, že jde o čelní skupinu. Stejně tak museli sportovní ředitelé informovat mé kolegy: Isaaka nehledejte, je vpředu.“
Rozbitý Cicconeho sen
Co už se šéfům UAE Emirates zamlouvalo mnohem méně, byla skutečnost, že Juan Ayuso vpředu nebyl.
Trable však řešilo mnohem víc favoritů Gira.
Roglič po pádu nejprve hledal své kolo pod skrumáží dalších, než mohl pokračovat.
Tiberi se sám ocitl na samém dně valné hromady cyklistů. „Kotníky mi uvízly pod jinými koly,“ vyprávěl. Bolest jej už do konce etapy neopustila. „Ale až do cíle dokázal tlačit do pedálů. Ten pocit mi dodával víru, že jsem si nic nezlomil.“
A Lidl-Trek? Pedersen se dostal na kolo relativně rychle, jeho parťáci Vacek a Hoole naopak zůstali na místě pádu déle. Ciccone se zvedl, pokusil se naskočit a pokračovat, záhy však zastavil kvůli silné bolesti. Seděl na kraji silnice a držel si pravou nohu, zatímco jeho pomocníci na něj čekali. Potom přece jen zkusil pokračovat.
Nějaký čas trvalo, než se týmoví šéfové, reportéři a diváci zorientovali v nové situaci v etapě.
Za třemi uprchlíky, z nichž si později Kasper Asgreen dojel pro etapu, se hnali ve dvacetičlenné skupině i Simon Yates, Richard Carapaz a růžový Del Toro.
Ve druhé skupině jeli s minutovou ztrátou také Juan Ayuso, Primož Roglič a Egan Bernal.
Více než dvě minuty naopak zaostával Antonio Tiberi, podporovaný čtyřmi dalšími jezdci Bahrainu.
A obrovskou ztrátu nabíral Giulio Ciccone, navzdory společnosti takřka celého týmu Lidl-Trek. Šest minut manka, deset, patnáct.
Nešlo to. Vůbec to nešlo.
Ve tváři měl vepsané utrpení. Sbohem, sne o římském pódiu.
Ještě o den dříve se parta Lidl-Treku nacházela ve stavu euforie a Pedersen o italském kolegovi říkal: „Letos má Giulio životní formu. Je nesmírně svědomitý, ale zároveň na Giru působí i uvolněně.“
V sobotu večer dorazil Ciccone po etapě k autobusu Lidl-Treku jako úplně poslední z jezdců americké stáje. Slezl z kola, na koleni krvavý šrám, kulhal ke dveřím. Kdosi z fanoušků zavolal „Bene, Giulio“, ale italský vrchař jen vztekle odhodil plachtu zakrývající dveře do autobusu, jakoby si potřeboval vybít frustraci.
Memories of a day with adverse weather on our way to Slovenia, where the fans gave us the greatest of welcomes!
Le istantanee di una giornata di tifo, sorprese ed emozioni. 🇮🇹 🇸🇮
📸 @LaPresse_news @ZWPhotography99 Mirror Media
#GirodItalia #iosonofriuliveneziagiulia https://t.co/rZoHs8K6Yq
Hned vedle parkoval autobus stáje Red Bull-Bora, obsypaný slovinskými příznivci. Primož Roglič si sobotní cestu domů představoval rozhodně jinak, než že v jejím závěru nabere v celkové klasifikaci další časové manko. Ovšem těm davům fanoušků, z nichž mnozí přišli speciálně kvůli němu, přece nemohl nic vyčítat.
Ještě předtím, než s autobusem vyrazil na hotel, tudíž z jeho útrob vylezl ven, rozdával bidony a fotografie a pózoval s úsměvem na selfie. „Rog-la, Rog-la,“ skandoval dav, stejně jako na konci předloňského Gira, když v Tarvisiu jen kousek od slovinských hranic vysvlékl ve všeřešící časovce na Monte Lussari z růžového trikotu Gerainta Thomase.
„Musím dnešek vzít tak, jak to je, a pokusit se v dalších dnech odvést co nejvíc,“ opět pragmaticky zhodnotil den. „Věděli jsme, že to bude kluzké, tak jsme se snažili být vepředu. V okamžiku pádu jsme nemohli mít všechno pod kontrolou. Ale naši kluci byli silní a při stíhání čela závodu jsme udělali, co jsme mohli. Půjdeme dál den po dni.“
Ciccone se v autobusu převlékl, načež ho týmový lékař odvezl na vyšetření do nemocnice.
Odtud před půlnocí dorazila smutná zpráva: Muž, jenž před etapou držel sedmé místo v celkové klasifikaci, musí vzdát kvůli rozsáhlému hematomu na pravém čtyřhlavém stehenním svalu a poranění fascie svalu.
„Nemám slov,“ vzkázal písemně Ciccone. „Snažil jsem se dokončit etapu, protože jsem doufal, že kontrola v nemocnici ukáže, že to s mým tělem není tak zlé. Ale bolest byla až příliš velká a teď víme proč. Bolí mě opustit Giro v takovém stavu a v době, kdy byla v našem týmu skvělá nálada.“
We're devastated to announce that Giulio Ciccone will not be able to continue this #GirodItalia due to injuries sustained in today's crash.
Read more: https://t.co/hbr0tA97MW https://t.co/1k750XOLJi
Smutně na něj hleděl Mads Pedersen: „Giulio dnes prohrál svůj boj o pódium v celkové klasifikaci a my ztratili šanci na další etapu. Vzestupy a pády k cyklistice bohužel patří.“
Isaac del Toro zatím zažívá na tomto Giru jen vzestupy. Že měl být v týmu UAE Emirates pouze plánem B nebo C za Juanem Ayusem? Rázem vede Giro o 1:20 minuty před zčistajasna druhým Simonem Yatesem, o 1:26 před Ayusem a o 2:23 před dalším superfavoritem Rogličem.
Del Torův fan club v sobotním večeru na síti X napsal: „Taková bláznivá etapa! A sen je blíž a blíž.“
Ovšem brutální poslední týden, napěchovaný horami, se také přibližuje.
„V něm už nepůjde o vteřiny, ale o minuty,“ připomíná Rogličův slovinský pomocník Jan Tratnik.
