Že je jeho odchod do cyklistického důchodu po této sezoně veřejným tajemstvím, uznal i sám Thomas ve svém podcastu Cyklistický klub Gerainta Thomase. Proto na svůj instagramový profil v pondělí napsal: „Myslím, že je na čase, aby to bylo oficiální. Ano, tohle bude můj poslední rok v pelotonu.“
Pod příspěvkem se hned začala rojit slova uznání od známých profesionálů, ale i komentáře od fanoušků.
„Závody už nebudou stejné bez tebe a tvých brýlí!“ připomínala například jedna fanynka Thomasův ikonický vzhled díky bílým obroučkám, které vozí snad odnepaměti. „Llongyfarchiadau,“ připojila na konec vzkazu. Tedy velšské slovo pro gratuluji.
„Chlap, o kterém můžete vyprávět svým dětem, aby k němu vzhlížely,“ zněla další zpráva. A další dokonce: „Kvůli vám jsem začal jezdit na kole.“
Thought it was time we made it official. Yes, this will be my last year in the peloton It’s not been a bad run eh? Never in my wildest dreams did I imagine being a pro for 19 years. There’ll be lots of time to reflect but, before then, I’ve got some big races to prep for
Když měli o Thomasovi vyprávět jeho kolegové z týmu, výsledek byl podobný: „Nenašli byste nikoho, kdo by o něm řekl něco špatného. Je takový kluk od vedle,“ líčil Thomasův dlouholetý šéf v Ineosu Dave Brailsford.
„Géčko je skvělý chlap. Když jsme spolu ještě jezdili za druhodivizní Barloworld, byl schopný se pro týmové parťáky absolutně pohřbít,“ vyprávěl o něm Daryl Impey.
Nemůžu žít jako mnich
Thomas byl cyklistikou pohlcený od dětství. Ještě doma v Cardiffu utíkal ze školy domů, aby se stihl v televizi dívat na Tour de France.
Po úspěších v mládežnických závodech se dostal do Britské cyklistické akademie – takové internátní školy pro nadané jezdce. Málem si ale všechno pokazil, když si v devatenácti chtěl vyhodit z kopýtka a vyrazil na finále Ligy mistrů, ve kterém hrál Liverpool s AC Milán. Kumpána mu tehdy dělal jistý Mark Cavendish.
„Jenže to utkání se dost protáhlo, a my skončili mnohem nalitější, než jsme předpokládali,“ vykládal Thomas před lety pro magazín Cyclist. Samozřejmě se z toho vyklubal pořádný průšvih, vedení akademie ale potrestalo Thomase po svém.
„Zakázali mi jet závod v jižním Walesu, na mých domovských silnicích, to mě úplně rozložilo. A navíc jsem musel jet na trénink s Bradley Wigginsem a Stevem Cummingsem, kteří mě totálně zpráskali.“
Poučil se a začal sekat latinu, pár pint piva si ale neodpustí dodnes. „Kdybych měl žít pořád jako mnich, tak bych se zbláznil,“ přiznal.
V roce 2004 vyhrál Thomas juniorskou verzi Paříž-Roubaix. „A abych se cítil ještě starší, nenašel jsem k tomu žádnou fotku,“ napsal k příspěvku.
20 years since I won Junior Roubaix And to make me feel even older, I can’t find a photo of it anywhere If you’re out there and you’ve got one, I would love to see it! Good luck to all the boys on Sunday. Maybe I’ll be back next year... maybe
Zároveň se brzy začala projevovat jeho síla a psychická odolnost, kombinovaná se schopností obětovat se v závodě pro druhé.
Už ve dvaadvaceti letech byl členem dráhařského výběru pro olympiádu v Pekingu. V týmové stíhačce pomohl ke zlatu a o čtyři roky později ho s kolegy dokázal na domácí půdě v Londýně obhájit. Mezitím získal tři světová zlata, dvě stříbra a čtyři medaile z mistrovství Evropy.
Usoudil, že na dráze už nic víc nedokáže a že je čas splnit si dětský sen o Tour.
Poprvé jel slavný závod už v roce 2007, jako nejmladší jezdec ročníku a první Velšan od roku 1967.
Thomas na své první Tour v roce 2007:
Turns out today was my 250th Tour stage. That’s just nuts to me. I’d never have believed that on the start line of my first back in London in ‘07. Lost a few kilos since then Thanks to everyone who’s supported me across the 17 years since Somehow I think the 251st is gonna be pretty tough!
Ve Walesu tím způsobil šílenství a po úvodních dvou etapách v Británii ho někteří nadšenci provázeli po trase až do Paříže. Však měli dost času si ho prohlédnout, Thomas v téměř každé etapě vlál hned od startu za pelotonem a závod dokončil na předposledním místě.
Tehdy poprvé ukázal svou zarytost a neústupnost. Vzdát, i když vše vypadá mizerně? Nikdy!
Jednou si na etapáku sedřel při pádu obě dlaně do krve, když ho ale sportovní ředitel nabádal k odstoupení, odvětil: „Šlapu přece nohama, ne rukama.“
Už jako dvojnásobný olympijský šampion udivoval svou tvrdohlavostí na Tour v roce 2013. Hromadný pád v úvodní etapě ročníku odneslo spoustu jezdců s krvavými šrámy. Také Thomas se ošklivě potloukl. Ale až když druhý den dorazil do cíle mezi posledními, zašel na rentgen. Výsledek: zlomenina pánve.
NA RENTGEN. Britský cyklista Geraint Thomas se zamotal do hromadného pádu v první etapě Tour de France a musel do nemocnice na vyšetření.
Přesto se nevzdal a pokračoval v závodě dál. Museli ho sice na kolo každé dopoledne nandat a večer po etapě z něj zase sundat, jakmile ale začal šlapat, plnil své úkoly pro Chrise Frooma tak, jak bylo před závodem domluveno.
Ze svých třinácti účastí na Tour vzdal pouze jedinkrát. Když v roce 2017 v deváté etapě spadl ve sjezdu a zlomil si klíční kost. Musel odstoupit ze druhého místa. Ale ani tehdy se nevzdal bez boje. Po tvrdém pádu ujel ještě několik dalších kilometrů, než uznal, že týmový doktor měl s tou zlomeninou nejspíš přece jen pravdu…
Nechci přetahovat
Další rok už ve Francii exceloval. Na start přijel s vítězstvím z Critérium du Dauphiné, jakési generálky na Tour, přesto byl hlavním lídrem týmu Sky obhájce čtyř triumfů Froome. Thomas si ale vzal žlutý dres v jedenácté etapě a hned druhý den ho představením na Alpe d’Huez potvrdil.
Když se ho pak o volném dni novináři ptali, jaký má vztah s Froomem, kterého sesadil z pozice lídra, odpověděl: „Vycházíme spolu dobře, aspoň zatím. Mohl bych vám navykládat nějaké PR hovadiny, ale nechci.“
KOMENTÁŘ: Thomas, ideální vylepšení image pro neoblíbený tým Sky |
Zisk žlutého dresu mu po letech obětavé dřiny pro druhé změnil život. „Už jsem měl zlaté medaile z olympiády, ale teprve tehdy mě začali rozeznávat lidé po celém světě. Byl jsem na prohlídce pevnosti Alcatraz a oslovil mě nějaký týpek, že mě zná z Tour,“ vyprávěl v rozhovoru pro BBC.
Cyklistický závod Tour de France poznal v roce 2018 překvapivého vítěze. Tříletou nadvládu Chrise Frooma ukončil jeho stájový kolega ze Sky Geraint Thomas.
Přímočarost je další jeho stránka, kterou si u něj fanoušci zamilovali. Nikdy se neschovával za nicneříkající prohlášení a popisoval věci tak, jak jsou. „V cyklistice se může stát všechno, zvlášť mně,“ prohlásil například na Tour 2018.
Stejně otevřeně nyní mluví o svém loučení. „Někdy to přijít muselo a nerad bych přetahoval. Nechci být v týmu nerudným starým dědkem.“
Nekončí, protože ho závodění už nebaví, nebo snad protože by už na ostatní nestačil. Vždyť ještě předloni bojoval až do předposlední etapy o celkové vítězství na Giru, loni skončil v Itálii třetí.
Giro rozhodly sekundy. Fantastický Roglič ovládl časovku a sesadil Thomase |
„Cítím, že je ten správný čas. Těším se, až se s rodinou přestěhujeme z Monaka zpátky do Cardiffu,“ vysvětloval.
A pak?
Konečně bude mít dost času na sledování rugby nebo dovádění s pětiletým synem Macsem. „Nicnedělání bude hezké asi tak měsíc, pak bych se prostě zbláznil,“ predikoval. Proto už nyní plánuje: „Chci zkusit Ironmana. Akorát běhám asi tak jen třikrát do roka, takže na tom potřebuju drobně zapracovat.“
Kromě dalšího sportování má za lubem také trochu zábavy. A tak vyhlíží nabídku z pořadu Strictly Come Dancing, britské verze StarDance.
„Rodiče mé ženy Sáry mi řekli: Prosím tě, hlavně na to nekývni, uděláš ze sebe hlupáka. A to mě vážně namotivovalo to vzít, kdybych měl tu možnost,“ líčil se smíchem. „Myslím, že fyzička by bylo to jediné, čím jsem pro takový pořad vybavený. Možná ještě práce s boky.“
Schovává oblečení, válčí na Twitteru, radí s rozhovory. Kdo jsou ženy vítězů Tour |
Zatím se však stále ještě potřebuje koncentrovat na práci v sedle.
Už objel první týdenní etapák sezony v Austrálii, v plánu má ještě několik jarních, a pak si myslí na svou rozlučkovou Tour. Poslední představení směřuje na zářijový závod Kolem Británie.
„Sportovní ředitel Rod Ellingworth je můj bývalý šéf z Ineosu, tak by mohl zatahat za pár nitek, aby poslední etapa končila ve Walesu, třeba v centru Cardiffu. To by bylo krásné.“
Tam může říct cyklistice a všem svým fanouškům: Hwyl fawr. Sbohem.
