Když Thomas v roce 2018 triumfoval na Tour, bylo to pro něj až dosud poslední vítězství v celkové klasifikaci.
O rok později byl ve Francii druhý, stejnou příčku pak obsadil i na loňském Tirrenu-Adriatiku.
Že konečně prolomí smůlu, věřil na minulém Giru. Do podzimní Itálie odjížděl jako jeden z největších favoritů, jenže ani tehdy mu to nevyšlo.
Jeho šance ukončil pohozený bidon a zlomenina pánve.
Tentokrát už ale dlouhé čekání 34letý Velšan přeci jen ukončil. V celkové klasifikaci Romandie zvítězil před Richiem Portem, týmovým parťákem z Ineosu, o 28 sekund.
„Všichni víme, že cyklistika je o vyhrávání,“ říká. „Není to tak, že bych od Tour nic nezajel. Zajel. Ale nyní jsem konečně rád, že jsem to prolomil.“
V tradičně kopcovitém a propršeném švýcarském závodě byl v posledních dvou dnech v hlavním centru dění.
Nejprve jako Geraint Thomas padající.
Poté jako Geraint Thomas slavící.
V sobotní královské etapě si to měl na vrcholu finálního výšlapu Thyon 2000 rozdat s Michaelem Woodsem o etapové vítězství i dres lídra. Nerozdal, místo toho padesát metrů před cílovou páskou upadl a nakonec skončil až třetí.
„Neměl jsem žádný cit v rukou, snažil jsem se přehodit, ale místo toho jsem pustil řídítka,“ vysvětloval Velšan.
A cítil se pořádně zklamaný. „Fyzicky jsem v pořádku. Spíš jsem jen frustrovaný. Po takovém náročném a dobře se vyvíjejícím dni takhle ztratit čas je hrozné,“ vyčítal si.
O den později už prožíval zcela odlišné emoce. Do rozhodující časovky vyrazil s 11sekundovou ztrátou na lídra Woodse. Odstartoval skvěle a vypadalo to, že by mohl bojovat i o etapový triumf. To se mu sice nakonec nepodařilo a skončil třetí. To hlavní – celkové vítězství – si ale bezpečně zajistil. Woodse předčil o 54 sekund.
„Takhle se vyrovnáte se špatnými dny. Mistrovský kousek,“ vzkazoval mu na dálku parťák Michal Kwiatkowski.
A Thomas se radoval: „Na Romandii jsme přijeli s tím, že buď já, nebo Porte chceme vyhrát. Dopadlo to tak, že jsme první a druhý, takže si určitě nemáme na co stěžovat.“
Vítězství ve Švýcarsku zapadá do Thomasových předsezonních plánů. Na začátku roku si vytyčil: Mým hlavním cílem je Tour de France, budu se postupně zlepšovat a vše směřovat právě na ni.
Což zatím plní.
V lednu absolvoval soustředění na Kanárských ostrovech, kde trénoval v nižších intenzitách. V únoru se pak rozjížděl na etapových závodech ve Francii a v březnu na Tirrenu-Adriatiku.
„Cítím se lépe, než bych v této části sezony čekal,“ pochvaloval si. „V přípravě jsem odvedl spoustu tvrdé práce, strávil hodně času v odloučení od rodiny. Také jsem hodně zapracoval na stravě. Myslím, že je to znát.“
Majstrštyk Ineosu. Mít pódium jen pro sebe? To nikdo nečekal, říká Yates |
Na konci března pak společně se svými kolegy z Ineosu opanovali klání Kolem Katalánska. Thomas skončil třetí, před ním byli Richie Porte a vítězný Adam Yates.
„Prožívám zatím dobrý rok,“ říká Velšan nyní. „Každý závod je to lepší a lepší. Musím v tom takhle dál pokračovat a odjet na Tour v té nejlepší formě.“
Jak prozradil šéf Ineosu David Brailsford, Thomas by měl být ve Francii lídrem společně s Tao Geogheganem Hartem, vítězem loňského Gira, a Richardem Carapazem, prvním mužem italské Grand Tour o rok předtím.
„To, že jsme loni Tour nevyhráli, znamená, že do ní budeme vstupovat v jiné roli,“ prohlásil Brailsford. „Dává nám to svobodu přemýšlet jinak a vymyslet nějakou jinou strategii.“
Zatímco Carapaz by měl válčit hlavně v horách, Hart někde na pomezí, Thomas své naděje upíná zejména na časovky. Ty budou celkem dvě – nejprve v páté etapě 27kilometrová a poté ve dvacáté etapě 31kilometrová.
„Oproti loňské Tour je hezké, že je jedna časovka navíc. Teoreticky by mi to mělo vyhovovat. Už se na ten závod těším,“ vyhlíží.
V nejbližších dnech ho čeká krátká pauza, bude doma s manželkou a malým synem. Poté zamíří na vysokohorský kemp na Tenerife a před Tour absolvuje ještě generálku na Dauphiné.
Po turbulentním víkendu na Romandii Thomas říkal. „Bylo to jako: buď pláčeš, nebo se směješ. Ale smát se je lepší, ne?“
S úsměvem by chtěl končit i blížící se Tour de France.